Až svým pohledem rozhýbáš bezvětří,
slunce a měsíc
narazí na ostří zemské osy,
jen hvězdy rozbrázdí tmu...
ve spěchu převléknu si šaty,
sklopím oči... potom ti snad
řeknu
co pro mě znamenáš
La Petite Fille De La Mer ( Vangelis )
Až svým pohledem rozhýbáš bezvětří,
slunce a měsíc
narazí na ostří zemské osy,
jen hvězdy rozbrázdí tmu...
ve spěchu převléknu si šaty,
sklopím oči... potom ti snad
řeknu
co pro mě znamenáš
La Petite Fille De La Mer ( Vangelis )
Víš, kolik štěstí vejde se do dlaní
když za ruku mě bereš?
pod široširým nebem víc než
světla slunce
a v odlesku mléčné dráhy hvězdy v něm!
zahrady provoněné jasmínem,
tlesk modrého deště,
bílá srst oveček,
a všechno, co lze si jen představit.
Naučil jsi mne v lásku nevěřit... to bolí...
i tak skrz tvoje dlaně vidím
tajuplné nahé srdce,
něžné, smělé,
setkání odvahy a víry...
jsme jen, že jsme se shledali...
šeptám
milý
_
Mží tenký déšť jak slitovný pláč,
vpíjí slzy černozem, kořeny pastvin, bučiny háj.
Tu zvlhlé nebe slunce prozáří,
z oblouku vystaví barevnou duhu,
stoupám po ní vzhůru
za oběžnou dráhu. Tam
ochutnám kopec Polárky,
Mléčnou mlhovinu,
proměním trny v pulzující hvězdu.
A budu-li mít štěstí, zahlédnu
malého Medvěda s mámou medvědicí.
Toužím s sebou být chvíli_
pak vrátím se domů.

Zdroj: http://hvezdy.astro.cz/nazvoslovi/517-maly-medved
V závětří, jako ptáci,
sny vetkaly do prostoru tajemnou kružbu drah,
zrušily těsné míry,
nejasné uniká.
Spěchej, tiše mlč, je třeba vidět, hmatat,
hledat něco za...
Přežít je možné pouze s ideály.
... v životě ponoř se,
kde je nejprudší,
nejhlubší...
Ce que dedans est vraiment,
otevři svou bytost dokořán!
Chvíli se zdálo,
že za sluncem je ještě jedno slunce,
okolo ruch, jen ve mně ticho,
a není to o tom, že tu jsme,
a potom nebudeme...
lidský cit, ten intimní přebytek filosofie,
soucit, přátelství, štěstí... ale i pochyb zavanutí,
všudypřítomné nic
pod tíhou marnosti
větví se, bují__
čím drobné života jsou sny?
Umíš složit v několika větách obraz světa
zdá se bez hranic
nechci se vymanit
rameny odstrkuješ skály
v závětří všednost uniká
jsi nepřehlédnutelný
vábíš
vábíš
jak za oknem nekonečný vesmír
do něhož je život vtěsnán
osud obracíš v dlaních
a já v Tvé mnohosti,
opájím se v proměnách závratné blízkosti!
Jsme cestáři ve vyšlapaných samotách
kam misionáři nezbloudí
kde možná
žijí kmeny
co se modlí k růžovému rackovi...
_
Racek růžový (Rhodostethia rosea) skutečně existuje. Je to malý arktický druh racka, jediný druh monotypického rodu Rhodostethia. Hnízdí na severní Sibiři a přilehlých ostrovech. Malá a zřejmě nestálá populace také v Severní Americe a Grónsku.
Venku se hemží bezduší v přívalu hlav
a těch těl
tam vzdech
tam sten, proud trýzně
volání o pomoc
Kde je ten sen?
Kde je ta budoucnost!
jak málo by bylo třeba
jak těsně jsou za rty živá slova, chci je!
https://www.youtube.com/watch?v=gDyF0hT8GAo
Zaz - Tout là-haut