Vílou nejsem... (přepracovaná verze jednoho starého textu)

 

Jako v pohádce, stát se tak vílou, 
šaty z chmýří pampelišek, bílých
jak lidská duše být nemůže,
na nožkách střevíce, 
a po oblacích, s úsvitem širým
vydat se do zahrad laskavosti, naděje,
popatřit rozkvetlou louku s rosou,  
zrcadlí nebe...

Možná jsem zabloudila podél tichého šumění říčky,
daleko kaplička, studánka, červenky popěvek.
Z poraněných stromů vytéká smola.
Syrová mlha mě profoukla.
Míjím  promarněné,
nenaplněné sny.

Mezi zmoklinami
propast podivných tvarů a nestvůr
bez soucitu,
hřích, zloba, zrada...
osamění.
Hlubina ještě potemněla,
je plná černých andělů,
stahují život v Nicotu...

Ne!  
bezděky vykřikla jsem.  
Tu na druhé straně příkopu zahlédnu tebe, usmíváš se.
 
Podáš mi ruku?
Překonat propast beznaděje a smutku,
 
přestože vílou nejsem...

 

Hans Zimmer - A Way of Life