Rozštěpené slunce na obloze,
a v přízemních mlhách věčné otázky,
soucit, přátelství, štěstí,
slova jako užovky,
i všudypřítomné nanic,
pod tíhou marnosti
větví se, bují__
A touha jít,
brodit se mimo vymezení,
dopustit dobré, na mžik uvěřit,
žít život,
ne přelstít...
_
https://www.youtube.com/watch?v=n88MReEC27k
The Cinematic Orchestra - Arrival of The Birds & Transformation
Myslím, že jste to vystihla, hudba to stvrdila, příjemný pocit. Měl jsem ho na želví pláži, naproti byl ostrůvek, zdál se blízko, vlezl jsem do světelného klamu a začal plavat. Hustá slaná voda nadnášela, lehce jsem se ploužil a pocit střídal pocit, ve skoro nepojmenovatelném tichu se začal probouzet. Něco takového je asi poprvé a naposled.
OdpovědětVymazatOpatrujte se Hel, hezké!
M.B.
Děkuji za Vaše zastavení, pane Bukovecký, moc Vám děkuji, ráda Vás čtu. Děkuji :-)
VymazatHel.