Vílou nejsem

Jako v pohádce, přála jsem si jen malou chvíli
stát se princeznou nebo vílou, okusit jaké to je, 
mít šaty utkané ze sněhových vloček tak bílých,

jak lidská duše být nemůže.

Na nožky nasadila jsem střevíce, 
a pod klenbou zářivých hvězd 
vyšla hledat úsměvy v zahradách laskavosti a naděje,
rozkvetlou louku s rosou, když zrcadlí nebe.

Možná jsem zabloudila,

kráčela vyprahlými, opuštěnými místy, 
kde  srdce již dávno nebijí,
jsou z kamene.
Minula pustinu přízraků, bídu ztracených, nenaplněných snů.

Ocitla se na okraji propasti Chaosu,

tušila podivné tvary, jež se v ní skrývají,
prazvláštní nestvůry nevýrazných barev
bez touhy a soucitu, ošklivé jako hřích,
zloba, zrada, osamění.

Hlubina  ještě více potemněla,
je plná černých andělů,
stahují život v Nicotu...
Ne!
bezděky vykřikla jsem.  

V tu chvíli na druhé straně příkopu jsem zahlédla 
Tebe.

Usmíváš se. 

Podáš mi ruku?

Pomoz mi překonat propast smutku a beznaděje,

potřebuji Tě!

I když princeznou ani vílou nejsem...

-

https://www.youtube.com/watch?v=0AC4ovCUs4Y

Hans Zimmer - A Way of Life