V krajině na pomezí

Ten večer slunce zapadalo
  v blatouchu a hrstce červené hlíny

  stíny a zákoutí myšlenek skrápělo ticho
  až ztratily na významu
  minulost vracela se k počátku
  kdy srdce toužilo po údivném úžasu
  a plakalo aniž vědělo proč
  v krajině na pomezí
  kde všechno je jinak
  v jednom nestřeženém okamžiku
  černava vydechla píseň
  k nebi vznášenlivou
  k zemi ujařmenou
  hádanku co život je

  tehdy něžně sevřely mě
  tvoje ruce
  a objímaly celý náš svět...