Vincent van Gogh, Dopisy (163)

   Milý Theo!

   Připojuji malou skizzu prodeje polévek v lidové kuchyni. Polévka se prodává ve velkém vestibulu, kam světlo shora dopadá dveřmi po pravé straně.

   Pokusil jsem se v atelieru o rekonstrukci této scény. Do pozadí jsem postavil bílou španělskou stěnu a na ni jsem nakreslil okno ve skutečných proporcích i velikostí, potom jsem uzavřel spodní polovinu zadního a prostředního okna, takže se mi podařilo dostat přesně takové osvětlení, jako v onom prostoru. Chápeš tedy, že i postavy, které tam teď nechávám pózovat, budou zase zrovna takové jako v lidové kuchyni.

   Na této skizze vidíš uspořádání v atelieru - plochy, na které musím kreslit, jsem orámoval. Teď si mohu ovšem podle libosti dlouho, často a přesně vyhledávat posice postav, přitom se však celkem přece vždycky věrně držet toho, co jsem viděl. Rád bych se o to pokusil zas jednou v akvarelu a opravdu bych si s tím dal někdy práci, abych to v akvarelování přivedl dál. Zdá se mi, že se teď budou v atelieru postavy malovat lépe. Před změnou - letos v létě jsem se totiž o to jednou pokusil - se stávalo, že postavy nabývaly studené neutrální barvy, takže jsem necítil valné chuti k malování.

   Rovněž se ztrácela malebnost, jakmile přišly do silného světla.

   Víš, co teď budu ještě velmi nutně potřebovat - několik kusů hnědé, šedé atd. látky, abych si mohl zřídit vhodně zbarvené pozadí.

   Ve zmíněném případě je stěna bílá s šedě natřeným deštěním a podlaha je tmavší.

   Čím víc se obírám touto věcí, tím správněji si vybavuji ráz toho místa. Už mám k tomu několik věcí, také už rozličné originální kusy oděvu. Včera jsem si na př. koupil zvlášť malebně záplatovanou halenu z hrubého plátna. Neustále pátrám po takových věcech, vždyť když se člověk trochu o to stará, má pak mnohem větší radost ze svých modelů, než když všechno ponechává náhodě.

   K atelieru cítím lásku jako kapitán ke své lodi.

  Jsem přesvědčen, že mi to už poslouží; ale portmonka mi vždycky nedovoluje, co bych chtěl. A přece co si člověk koupí, je na delší dobu a nyní mám příležitost, jaká se mi snad později už nenaskytne.

   Změna atelieru mi způsobuje ještě nepřímo víc výloh nežli přímo, neboť ho nepovažuji za hotový, dokud ještě nemám různé věci, které potřebuji k praktickému zařízení.

   Se svou pacientkou budeš mít mnoho vydání - nuže, proto nemusím lenošit, nemůžeš-li mi okamžitě posílat víc než obvykle.

   Ostatně jsi mi teprve nedávno poslal mimořádný příspěvek - zdůrazňuji tedy, že jakž takž slušně vystačím. Ale mám v sobě žár něco uskutečnit, a dostat se o kus dál. K tomu přistupuje ještě zvláštní pobídka, že totiž Rappard se též vložil do práce s veškerou silou, víc než dříve, a že chci s ním držet krok, poněvadž se spolu něčeho doděláme a spíše něco uskutečníme.

   Maloval mnohem víc než já a kreslil déle, přesto však jsme asi na stejné výši. Přenechávám mu malování, ale v kreslení nechci za ním zůstat pozadu. Přál jsem si, abychom setrvali při jednom směru, že bychom tedy kreslili lidové postavy, scény ve veřejné kuchyni, ve špitále atd.; slíbil mi, že ke mně teď někdy přijede, rád bych se s ním nějak dohodl o vytvoření serie kreseb lidových typů, které bychom též litografovali, až by byly dost dobré - nikoli dříve. Tohle a vlastně ještě spousta jiných věcí mě velmi pobádá rázně pokračovat v práci.
   Ať mi můžeš něco poslat anebo ať se Ti to nyní nehodí, v každém případě se odvažuji Ti slíbit v krátké době lepší kresby.
   Neboť už změna atelieru, pokud je teď hotová, mě nutí pustit se do jiných věcí.
  V práci by se mi však vyskytlo méně překážek, kdybys mi nyní mohl poslat nějaký mimořádný příspěvek. Jinak se budu muset, tuším, v mnohém omezit - neboť potřebuji materiál ke kreslení, obstarávat si modely a ještě něco pozměnit.
   Říkám-li "lepší kresby", pak je třeba tomu rozumět relativně. Mezi studiemi hlav, které ještě mám - muži z chudobince atd. - je několik, které zrovna neudělám lépe, poněvadž je v nich holá skutečnost; a i když s nimi nejsem ještě spokojen, přece se neodvažuji tvrdit, že zítra nebo pozítří je budu moci udělat mnohem lépe.
   Lepšími kresbami míním také něco jiného, že totiž je jinak pojmu a také se pokusím vnést do nich více šerosvitu, jehož měly málo mé studie z letošní zimy, anebo ho neměly vůbec. A v každém případě mohu Ti nyní slíbit toto: zítra budu mít plný dům lidí, totiž bude tu matka mé ženy s její nejmladší sestřičkou a sousedův chlapec, a tyto osoby budou mi s mými spolubydlícími stát modelem ke kresbě, jejíž první skizza je toto zde.
   Také Rappard pracuje silně s modely. A zdá se mi, že není lepšího způsobu. Zvlášť když člověk zůstává modelu věrný, čím dál tím víc v něm vidí.
   Tento dopis doplňuje tedy mé psaní z včerejška potud, jak sám můžeš pozorovat, že jsem pojal plán na nový akvarel toho druhu, jehož skizzu Ti posílám, a že zítra dostanu k němu modely. Doufám, že tento akvarel bude dokonalejší nežli to, co Ti posílám. Podaří se mi to??? Předem to nevím. Pouštím se do toho, ačkoli mi schází ještě mnoho věcí. Ale nyní mám něco, co jsem dříve neměl, a to je krásnější světlo. A to má pro mne větší cenu, nežli bůhvíkolik barev. Můžeš-li ještě přidat barvy, učiň to, ale už jsem jich od Tebe dostal tolik, a do nynějška jsem po mnohé stránce tak málo spokojen s výsledkem, že se Tě téměř neodvažuji o ně poprosit. Pořád mám tedy naději, že tak jako v algebře produktem dvou záporů je klad, i výsledkem neúspěchů mohou být úspěchy. Sbohem, co se týče Tvé pacientky či spíš rekonvalescentky, přeji ti to nejlepší.
                                                                    Zcela Tvůj Vincent.