čtvrtek 13. listopadu 2014

Reb kvak kvak


V mezerách mezi mraky
zvonivě šumivé údery křídel.
Pak šplouch a cák,
a z rybníka za návsí
křik divokých kachen.
Reb kvak kvak!
Stmívá se v rákosí.
Padá podzimní chlad.





Fauré Élégie in C minor Op. 24 - Jacqueline du Pré

4 komentáře:

  1. výborné! šploucháte daleko, paní zaurak; moje závity zavařené v synapsovém rosolu však potřebují spíše chladit :-) hezký večer, pk

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-)) moc děkuji, těší mě, jen - psát texty stále neumím, ale ty kačky vážně kvákají! od té doby, co přistály u nás na rybníce, slýchávám je každý den cestou k autobusové zastávce na návsi...

      nu, a k synapsovému rosolu :-), snad, napadá mě, některé digitální sny mohou působit jako likvidní živobytí.. možná by bylo dobré abstraktní čas občas vyměnit za biologické pozadí.

      Děkuji ti moc, milý Anonyme, hezký den :-))

      Vymazat
    2. titul Velkého Anonyma, ač spádovaného důstojným pánem, prosím nezasluhuji, jelitož uvádím zaručeně autentické, tedy i mladé, iniciály "pk"!
      ovšem vaše bio pozadí, brrr, zní vábivě lákavě!
      hezký den, pk

      Vymazat
    3. Ach, ty vzory a jejich následné pády! Češtináři by se měli zamyslet, a namísto pádů přijít s něčím praktičtějším. Jsem si jista, určitě by k dorozumívání stačil Nominativ, a jako druhý bych zvolila Přivlastňovací pád. Myslím, že by přesně vystihly realitu ze života.

      Tak ano, pk. Děkuji. :-)

      Muf!!

      Vymazat

Ke komentářům "bez přihlášení" lze použít "Komentovat jako: Anonymní"