Pochopení života?
Něžnosti i bolesti lásky?
Prchavé okamžiky úsměvů?
Ach, jsi smělý!
Tak ano, vezmi mne s sebou prosím
porozhlédnem se Spolu
po slunečním svitu všedních dnů
projdeme tišinami čarovných nocí
však nejprve staňme se
Ty oblakem já mlhou beztvarou
aby nás z cesty nesvedly
navyklé vzorce chování
nevěra
zrada
úšklebky...
Vzhůru do dálav, Pátrači divočin!
Prozkoumáme tajemnou pevnost
zdánlivě nevyzpytatelného Osudu...
kde radost nebo žal
stoupá či klesá
jako příliv či odliv
moře touhy v srdci
kdy náš duch unášen větrem
něžně zpívá
ale také bloudí a my nehlídáni
dopouštíme se ubližování
na jiných a tím i sebe samých...
kdy toužíme pít z oceánu života
ale mnohdy stačilo by
pár kapek průzračné vody
z potoku sladké důvěry
pramene mezi kapradím v lese
který jsme spolu prošli
v srdcích...
já a Ty....
nevím, jsem spíše skep tik, což bych vyložil jako "skip tik", tedy "přeskoč tik", což znamená "vyvaruj se situací, způsobujících tiky!"
OdpovědětVymazatBrrr, ten oblak by šel, však beztvará mlha, jak deprimující, stejně jako průzračná voda, způsobuje fobiciidní sny naprosté většině obyvatel naší milé, ač náhodné, vlasti.
ale jinak, ač nebásník, kladně hodnotím všechny citové výlevy, tedy tři krát Hurá pro "v divočině bloudící" paní de Zaurak!:-)
ach, ta píseň jak libozvučná chce se m i s p á t a á á uu
:-)) ahoj, milý Anonyme
Vymazat.. vše co žije, je počato z beztvaré mlhy.. teprve práce a láska zhmotňuje a dává tvar třeba i snům utkaných z nejjemnějších mlhovin..
ano, snažím se své kraťounké texty pojmout jako modlitbu, vstoupit do chrámu nejtoužebnějších přání.. nebo v příbytek duše, jejíž okénka směřují do zahrady plné vůní, rozkvetlých květin, zralých plodů, a jsou otevřena od úsvitu k úsvitu...
:-)) la la lála la ♥♫♥♫♫♥♫♫♥...♥