Hadukaj

 

Poháněn vůlí, až k hranici bytí
rozpáral vlastní existenci,
spěchal... z beznávrati!
Chtěl sejmout prokletí odcizení,
znovu se proměnit v moudré zvíře,
vědět kým je, odkud přichází, kam jde.
Hledal harmonii, voněl mužem.

A byla žena plachá jak liška:  
         „Jsem ryba, která zápasí s vodou.
          Jsem déšť, před kterým utíká zajíc.
          Jsem ale také touha barevná jak duha,
          když  odejdeš, odejde vše, pro co žiji."

Srazili dálku na dotek dlaní,
chvíli cinkala, chvíli bublala,
kdesi pod okrajem lesa
v potoce mezi kapradím,
hned silněji,
hned tišeji...

           V tu chvíli na všechno zapomněli...
           život jim najednou připadal laskavý_

 

 

 

Richard Clayderman - Romeo & Juliet