znám slovo... i mlčení,
jako když vhodí kámen do studny,
neslyším šplouchnutí
... a někde v mé hlavě, za tou oprýskanou zdí,
proletí čmelák, vítr šustí po poli, mihotají hvězdy,
a celý boží svět...
ztrácím se,
ztrácím,
v tichu rozčeřených hladin,
na špičce nosu promlčený sen...
Hm. Hledají se cíle.✊
OdpovědětVymazatDobrý den, pane Bukovecký,
OdpovědětVymazatmoc děkuji za zastavení! - Ne, nehledají, jen se vracím ke starším textům a trochu je upravuji. Skutečný cíl přede mnou je jasně dán a nesmírně se na vše budoucí v tomto směru těším :-))
Mějte se krásně, vážený pane Bukovecký, a mnohokrát děkuji. Pěkný den,
Hel.