na nebi modré démanty hvězd
stín noci
vůně suchopáru
vítr se prohání jak lehounký dech
co chvíli vylíbá z krajiny vzdech
zas a zas
jakoby vzlyká znavený zvon
jakoby šeptala dívka
píseň snivou a dumavou
Ach, kde je můj domov?
Za těmi dálnými světly
___k cíli nevedou...
_
Oskar Schuster - Valtameri
https://www.youtube.com/watch?v=NrgcRvBJYBE
Noir Désir - Le Vent Nous Portera
https://www.youtube.com/watch?v=NrgcRvBJYBE
Noir Désir - Le Vent Nous Portera
Vlastně, v sobotu mělo být pouštění draků, pršelo, druhý den k ránu bylo mírně mlhavo, ani stébélko trávy se nepohnulo, možná jen lehce, zlehýnka... lehoulince :-)
OdpovědětVymazatsympatické dílko, hodné zamyšlení, kdepak asi je náš pravý domov, je to Země?
OdpovědětVymazatjá p.k., jako správný dobyvatel, řeším tuto zásadní otázku každých několik let, jelikož změna prostředí pomáhá vytvářet nové synapse, rozšiřuje obzory, je známkou života, životní vitality, ač stěhování může probíhat v různých formách i po smrti, což ale pro vývoj naší osobnosti již není nijak zásadní.
naši dávní předkové, opustivší laskavou domovinu, snad pod nátlakem, jelikož stěhování bývá dost náročné a pohyb je též namáhavý, doputovali při hledání nového domova do země mlékem a strdím oplývající, asi obývané jen stády nedojených krav a roji pilných divokých včel, čímž předvedli, jak záleží jen na nás, dokážeme-li posunout hranice naší milované vlasti i někam dál za cizí hranice, protože Země přece patří nám všem, každému, kdo na ní byl zrozen a dokáže sobě po dobu existence vlastní kousek zajistit; ano, pouhé narození nedává vlastnická práva, je nutné zasloužit se, bojovat, nebo být otrokem, prostě vždy musíme/měli bychom/ něco obětovat, i když, snazší je obětovat někoho jiného, a proč ne, jsme přece jen hříšní lidé, opatrně přibližující se různým ideálům.
hezký večer, slečno Helen:-)
p.k.
Mnohokrát děkuji za špičkový komentář, pane P.K.Dobyvateli, a kromě již tradičního úsměvu pod Tvými komentáři, také se zamýšlím a dávám Ti za pravdu.
VymazatMohu-li, domov, jak si jej představuji :
Domov má jednu úžasnou vlastnost, dokáže do jisté míry zhmotnit svět našich představ a snů, vytváří prostor naší existence, dává pocit bezpečí, když svět kolem je neustále proměnlivý. Domov má pro mne význam pevného bodu. Není jen hromadou cihel a kamení, ale obsahuje ducha, duši, srdce. Je sám sobě svébytnou, osobitou civilizací a člověk v něm obývá jedinečný kousek vesmíru. Není důležité, jak rozlehlé je obydlí, ale kolik svobody umíme do něho vměstnat. A také lásky, tolerance a porozumění. Domov může být plný smíchu, vůní, i když venku nebesa právě pláčou...
Nemám strach z cesty, je třeba ji zakusit. A není problém nasednout do vlaku nebo i jen pěšky vydat se přes mléčnou Galaxii. Nechat se větrem nést ze včerejška do zítřka. Okusit kromě paláců Naděje, Realitu dneška. Každý nechť si dá do pořádku svůj osud, svoje účty. Ale vědět, až budu chtít, někde v tom malém koutku stínu nekonečna... je domov.
Děkuji, pane P.K., hezký den :-)
Hel, P.K.
OdpovědětVymazatJste tandem a potřebujete se v psychopoli. Dobře se čtete, jste myslivny. Hezké dny! M.B.
Dobrý večer,
Vymazatděkuji za vstup, pane Bukovecký, jsem velmi potěšena :-)
Hel.