Nuenen
prosinec 1883 - listopad 1885
Milý bratře!
Cítím, jak otec s matkou instinktivně (neříkám vědomě) o mně smýšlejí. Bojí se vzít mě k sobě, jako bychom se báli vzít do domu velkého chlupatého psa.
Přijde do pokoje s mokrými tlapami - a je přece tak chlupatý!
Každému vběhne do cesty! - A štěká tak hlasitě!
Je to zkrátka špinavé zvíře.
Ano, ale to zvíře žije jako člověk a má lidskou duši, třebaže je pes, a nadto duši tak citlivou, že samo cítí, jak se o něm smýšlí, což obyčejný pes nedovede. Přiznávám, že se psu podobám, ale já jim jejich důstojnost neberu.
Pes poznává, že by bylo nad jejich síly, aby ho snesli, ponechají-li si ho, a aby ho "v tomto domě" trpěli, a musí se proto snažit vyčenichat si jinou psí boudu.
Pes by totiž mohl někoho pokousat - kdyby se vztekl - a polní hlídač by ho musel nakonec odstřelit. Ano, to všechno je jistě pravda. Naproti tomu však psi hlídají. Ovšem, to je zbytečné, je mír a o nebezpečí nemůže prý být ani řeč. Proto o tom mlčím.
Pes jen lituje, že nezůstal někde daleko, protože na poušti by nebyl tak sám jako v tomto domě - přes všechnu tu srdečnost. Navštívil je ve své slabé chvilce, na niž se, doufejme, zapomene a které se bude napříště střežit.
Protože jsem za svého zdejšího pobytu žádné peníze nevydal a protože jsi mi sem dvakrát peníze poslal, zaplatil jsem si sám cestu a zaplatil jsem si sám i šaty, které otec koupil, protože ty svoje už jsem nemohl nosit, a zároveň jsem odečetl těch 25 zlatých přítele Rapparda.
Doufám, že Tě potěší, co se stalo, vypadalo to tak špatně.
Milý Theo! Přikládám dopis, který jsem právě sestavoval, když jsem dostal Tvoje psaní, které zodpovím po pozorném přečtení Tvých slov.
Musím Ti rovnou říci, že mi připadá velmi šlechetné Tvé stranění otci i to, že mi hned za čerstva kážeš, v domnění, že otce zarmucuji.
Vážím si toho u Tebe, třebaže se vydáváš do boje proti člověku, který není ani otcovým, ani Tvým nepřítelem. Všichni toužíme po míru a smíření, otec, Ty i jí. A přece se zdá, že tento smír nedovedeme uskutečnit.
Myslím, že jsem kamenem úrazu, a proto se musím nějakým způsobem snažit, abych přestal "ztrpčovat život" Tobě i otci. I Ty se tedy domníváš, že otci ztrpčuji život a že jsem zbabělec? Tak?! - No dobrá, budu se tedy snažit, abych všechno v sobě potlačil; otce už nenavštívím a budu se snažit dodržet své předsevzetí - abych ani sebe ani Tebe neomezoval ve svobodném myšlení a abych Ti neztěžoval život - stanovit termín naší úmluvy o penězích na březen, souhlasíš-li.
Je tedy právě na čase, abych podnikl kroky, které sice mají malou vyhlídku na úspěch, které však nechci ve své svědomitosti za dnešních okolností odkládat.
Musíš to chápat klidně a v dobrém, milý bratře, nepředkládám Ti ultimatum. Jestliže však se naše pocity příliš různí, pak se musíme usilovně snažit nepřehlížet to všechno. Nesmýšlíš tak trochu i Ty? Víš přece, že jsem si vědom toho, žes mi zachránil život, na to nikdy nezapomenu; a nadto jsem nejen Tvůj bratr, nýbrž i Tvůj přítel. A ukončíme-li vztahy, z nichž, jak se obávám, by vznikl pokřivený poměr, přece jen Ti budu zavázán nekonečnou vděčností za to, žes mi tenkrát podal ruku a žes svou pomoc prosadil.
Money can be repaid, not kindness such as yours. *(*Peníze lze splatit, nikoli však dobrotu, jako je Tvá.)
Ponech mi tedy volnost jednání; nicméně lituji, že jsme se nesmířili úplně, a přál bych si, aby to ještě bylo možné. Jen vy mi nerozumíte a bojím se, že mi snad nikdy nebudete rozumět.
Můžeš-li, pošli mi obvyklé obratem, nebudu totiž musit otce o něco prosit, odejdu-li, což musím co nejdříve.
23,80 zlatých z prvního prosince jsem dal otci za půjčených 14 zlatých, střevíce a kalhoty, 25 zlatých z 10. listopadu, které jsem dostal na 1. prosince, musil ještě na delší dobu zaplatit pobyt v Drenthe, protože tenkrát se vyskytla jistá potíž, která později zmizela, a že jsem si z těch 14 zlatých, které jsem si vypůjčil od otce a mezitím vrátil, platil cestu, atd.
Půjdu odtud k Rappardovi a od Rapparda snad k Mauvovi.
Navrhuji tedy snahu o klidné a řádné vyřízení.
Buď si tedy, bratře, vědom, že jsem Ti snad větším přítelem, než se domníváš nebo tušíš, i když se rozejdeme nebo se stane něco jiného.
Ruku Ti tiskne
zcela Tvůj Vincent.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Ke komentářům "bez přihlášení" lze použít "Komentovat jako: Anonymní"