Bylo nebylo a možná stále je
přála jsem si jako v pohádce
stát se jen na malou chvíli princeznou nebo vílou
okusit jaké to je
mít šaty utkané z vloček sněhových
tak křehce bílých
jak lidská duše nikdy být nemůže...
nasadila jsem si na nožky střevíce
a pod klenbou hvězd zářivých
vydala se hledat úsměvy lidí...
možná jsem zabloudila
kráčím místy jako poušť vyprahlými
opuštěnými
opuštěnými
kde srdce již dávno nebijí
jsou z kamene...
jsou z kamene...
míjím pustinu přízraků
bídu snů ztracených
bez naplnění
bez naplnění
ocitám se na kraji propasti Chaosu
tuším jakési tvary jež se v ní skrývají
prazvláštní podivné nestvůry barev nevýrazných
bez srdce a soucitu
ošklivé jako hřích
zloba zrada
osamění
hlubina ještě více potemňuje
je plná černých andělů
stahují život v Nicotu...
Ne!
bezděky vykřikla jsem
v tu chvíli na druhé straně příkopu
jsem zahlédla Tebe...
usmíváš se...
prosím, podej mi ruku a převeď mě
k Tobě
k Tobě
pomoz mi překonat propast smutku a beznaděje
potřebuji Tě!
i když princeznou ani vílou nejsem...
jsem lehce zklamán: já, starý naivka myslel, že největším přáním paní heleny je býti řádovou tučňačkou na severním pólu. apropó, domnívám se, že černí andělé by klidně mohli býti neohrožení vládcové našich lesů, přemnožení divočáci.. ač chaotickou propast nezvládám, přes příkop rád pomohu! jen si, prosím, neberte na czechantickou lesní vycházku lodičky!:-)
OdpovědětVymazat:-) ano, byla jsem věřící, a putování na severní pól bylo nejhezčí opravdickou hrou v mém životě.. ale nestačila jsem na ni, bolest zůstane až do Konce...
Vymazat.. konvertovala jsem k divošskému animismu! :-))
:-) děkuji, moc se těším na procházku po dně pravěkého oceánu mezi zkamenělými trollobity :-))
Myslím, že nyní prožívám nejšťastnější realitu ve svém životě.. život je krásný a SENzační!! :-)
Pěkný den, a děkuji Ti, milý Anonymní... moc děkuji :-)
.. lala la la :-))