Jsem osamělou, divokou vlčicí,
ale jen v skrytu duše,
kam nikdo nevidí.
Toulám se po místech odlehlých, vzdálených.
Studí mne nejen tlapky z plání ledových.
Nekonečně zraněna, lovím snové ptáky na nebi.
Pohybuji se vesmírem.
Běžím životem.
Hloubím díru do temnot,
snad abych zahlédla,
co ve mně zdánlivě nejslabší,
je nejsilnější a nejhoroucnější.
Něžný cit.
Šepot nadějí.
Hauúúiiíí...
_
Žádné komentáře:
Okomentovat
Ke komentářům "bez přihlášení" lze použít "Komentovat jako: Anonymní"