Pod starou vrbou

Ráno přicházelo pomalu.

Na kameni u řeky
ležela kapka rosy
a v ní kus oblohy.

Vánek rozvoněl trávu
a voda odnášela
stíny větví.

Sedla jsem si
pod starou vrbu.

V tom tichu
se na chvíli vrátilo
něco, co bylo pryč.

Vysoko nad hladinou
přecházeli ptáci.

Jeden se na chvíli oddělil
od ostatních
a potom je znovu našel.

Když jsem vstala,
slunce už bylo výš.

Vrba zůstala u řeky.

Jen její stín
šel chvíli se mnou.