Kyselé odpoledne

Dnes ráno
jsem našla na prahu
malý kousek odpoledne.

Ještě byl studený.

Položila jsem ho do misky s jablky,
aby dozrál.

Nikam jsem nespěchala.

Spěch má zvláštní vlastnost,
čím víc ho krmíš, tím větší má hlad.

Kolem poledne přišel přítel.
Zaklepal dvakrát,
potřetí už jen počkal.

„Máš něco k pití?“
zeptal se.

Nalila jsem mu sklenici deště.
Byl z minulého týdne, takový měkčí.

Pil pomalu,
jako by nechtěl ublížit žízni.

Dlouho jsme seděli.

Pak si všiml té misky.

„Copak tam schováváš?“

„Jen kousek odpoledne,“
odpověděla jsem.

„Ještě není hotové.“

Přikývl.

„To je dobře.
Nedozrálá odpoledne bývají kyselá.
A večer po nich bolí měsíc.“

„To jsem nevěděla.“

„Ani já,“ řekl.
„Ale jednou se mi to zdálo.
A od té doby si dávám pozor.“

Když odcházel,
zapomněl si u mě
své ticho.

Je už třetí den.

Pořád neví,
že zůstalo.