pátek 2. května 2025

Pěkný podvečer.

 

Přeji pěkný podvečer. 

Mívám volné pátky, tedy i dnes, a tak jsem se vydala na výlet po okolí obce Vonoklasy. Ušla jsem asi 11 kilometrů, cesta byla příjemná a stála za to, tu a tam mě minulo několik cyklistů na gravelových kolech, jinak po celou dobu jsem byla úplně sama, jen moje srdce, oči, nohy... Slunce hřálo, svítilo, jemně pofukoval vítr, na nebi se tu a tam vzdouvala oblaka... výhledy byly překrásné... chvílemi jsem měla pocit, jako by dálka se občas srazila na pouhý dotek dlaní, v tu chvíli bylo lze na všechno zapomenout... život mi připadal krásný a laskavý...




 

 
 
 



sobota 12. dubna 2025

Že tu

 

Ptáš se mě, co hledám?
Únik. Odsud. Z různých míst.
Před strachem, samotou, prázdnem.
Před tím, že nedělám, co bych chtěla,
z čeho bych měla hřejivou radost.
Že prodávám své dny... smích.


Hledám dech v úžlabí strání
ve smrkovém kolébání
mezi stromy chomáče dlouhé trávy
bublavý potok a Vlčí propast
zvlněnou dálku Mléčné dráhy
protilehlý čas
vítr když hraje si
že tu
že tam

do končin a ještě mnohem dál


 

 




sobota 5. dubna 2025

Tobě...

 

Kdybych měla vyjevit své city, ponejprv opustím
stezku osamělosti,
vystoupám s pokornou žádostí k vrcholu v oblacích,
půjčím si bílou a modř oblohy,
poprosím slunce o zlatou nit...

pak sestoupím dolů__
v údolí, pro vlhkost potoků
a hebkost trávy,
ulehnu pod dub pokrytý květy jabloní,
nechám se povznášet vůní k hvězdnému krajkoví...

a až se vrátím, srdcem bohatší o poznání,
v dlaních nabídnu ti kousek nesmrtelnosti_  lásky 

 

 

 __

Black (Colin Vearncombe) - Wonderful Life 

 

pondělí 31. března 2025

Vesnička v Číně...

Vážení přátelé. 

 

Mám dnes i zítra trochu volněji, a tak jsem si před chvílí pustila video Pavla Dvořáka, sinologa původem ze Slovenska, který již však spoustu let žije v Číně, jež se stala jeho novým domovem. Sleduji videa z Číny občasně, ne úplně pravidelně, nicméně s velkou pokorou a zájmem, se zvědavostí. Video, které si dovoluji nabídnout, bylo publikováno před 4 dny, je tedy zcela nové a skládá se vlastně ze dvou částí, mě zaujalo v čase přibližně od 15:50 minut. Líbí se mi i některé komentáře pod ním a v mírně upravené podobě je vkládám rovněž sem, tak nějak s nimi rezonuji. Cítím se občas podobně, jak píše jeden z pisatelů, vysátá z energie, unavená, kdy člověk neustále se za něčím žene, spěchá, stresuje se, přitom skutečný život má všude kolem sebe, a možná je dobré více pobývat tam, kde se cítíme v pohodě, ať již s přáteli, v přírodě, doma, nebo i jen sama - sám... Děkuji za laskavé sdílení.

 


https://www.youtube.com/watch?v=gNq7x9runnE

 

 

* Čína je nádherná. Přesně tohle se mi líbí. Už jsem unavený z Evropy a z těchto lidí tady. Doslova vysátý z energie. Raději bych tam sbíral ten čaj nebo rýži a měl boží klid.

 

* Krásně jsi dal do kontrastu „fancy“ instagramové místo, a to které má skutečně hodnotu a hloubku....

 

* To jsou místa, která bych v Číně chtěla vidět!!! Ty horské, rázovité staré vesničky mi přišly jako království nebeské...

 

* Ty vesnice jsou zajímavé, docela by mě zajímalo, jestli jim do těch prastarých střech nezatéká. Ty tašky se zdají sto let staré. Čím se tam ti lidé živí? Také dost zajímavá otázka, nezdá se, že by tam byl turismus nebo průmysl. Ale je z toho cítit klid a vyrovnanost věků. Zajímavý pohled. Aha, tak čaj a bambus, super.

 

 

 

úterý 25. března 2025

Vesmírné origami

 


 ☂
V zapomenutém ročním období
vesmír
poskládal svoje origami
jeřába letícího z Proxima Centauri
stúpy
les pokrytý květy jabloní
zeppelin myšlenek
ansámbl bohů
웃 a 유
lasturu v kameni
s ozvěnou duhu
omega
alfa
ruměnec
líc
 účel a plán?

ko(s)mický
život je evoluční past
 sféry binárně intelektuální
andělé červenožlutě tygrovaní
zmatené mudrování
abraze oblohy
mezihvězdný
prach

 

 

 

__

Mari Samuelsen - Glass: Metamorphosis 1 | Yellow Lounge

 

 

 

origami

stúpy

abraze

pátek 21. března 2025

Poslední kmeny...

 

Poslední kmeny lidské rasy se krčily
v jeskyních,
vyhlížely den,
který nikdy nepřijde.
Na nebi slabě zářily cizí hvězdy,
jako oči šelem, stahujících se kolem ubývajícího
ohně.

Obloha
pozvolna
splynula s černou zemí,
pohltila obzor.
_


Věděl, že legendy
    lžou,
    ale proč by měl ničit jediný pevný bod v podobě nikdy
    neumírající naděje?
    Přistoupil blíž,
    vášnivě vzal její sny do svých rukou,
    s oblakem údajů vpustil je k ikoně:
    zaslíbená Země

   _ kvantová pěna zašuměla, vybublal nový vesmír...                           
                                                                                                                               

... kde jsi, Živote?!
__


pátek 14. března 2025

Tu a tam... o naději.

 

V ohňostroji létavic započal příběh člověka,
tak dávno je to__ daleko...

Cosi věčného v nás od těch dob zbývá,
jsme temnota i světlo.
Přes den hledáme smysl života,
a v noci_
s nocí padá jistota,
lze najít, co není?

Snad víra ukazuje cestu z bezměrné samoty,
kde do ticha se zasouvá ticho,
i sladkobolná píseň zní.

Lidské životy možná neplní zvláštní poslání.
Přesto doufáme, že se nám cesta nezdá,
tu a tam že vede dál, že musí vést dál,
a je krásné žít...
 
 


když mezi prsty - po dešti - jemně stisknu duhu
a zahřeji ji v dlani...

 

 

 

Khatia Buniatishvili - Schubert: Impromptu No. 3 in G-Flat Major, Op. 90, D. 899