Lehce zvolna nebem plují... rozfouknutý
vesmír v růži z mlhoviny,
houpavě zvlněné flotily
hvězd nad ouvratěmi,
majáky pulsarů a myriády galaxií,
matematické struktury s přesahem reality,
suma všech otázek a odpovědí,
iluze ilustrovaných lidí...
Možná tajemné místo, kde i bůh bloudí?
_
Kámen i hvězda vnímají podobně... ale proč,
proč mě svírá úzkost až hořím?
Mám tak málo času dotknout se Čehosi,
snu z dětství,
i když již vím,
nejspíš není,
nikdy nebyl v dosahu možností.
V dlaních mi praskla bublina,
a já nedokážu pochopit, co se s ní stalo.
O kolik víc je celý vesmír?
_
V příkopu Mléčné dráhy stojí kamenná chalupa,
kryje ji zelený háj,
bílá letící oblaka,
a vodopád hlasů
pěnic a skřivanů.
Na střechu, sluncem pálenou, tiše, jemně
padají okvětní lístky jabloně,
třešní.
Ve světnici tlukot srdcí, úsměv,
prosvětluje víc,
než v nekonečnu hvězdy.
_
Život ani smrt neznamenají nic... snad
láska,
neprochází smrtí,
buď je, nebo není,
a přece může vyrůst ve Věčnost!
_
"Comptine d'un autre été" Amelie - Piano Orchestral
