Tasmoa

 

Půlnoční vítr kolébá travou
a třepot křídel nad zemí,
vysoké nebe, zažloutlý měsíc.

V proměnách času, v daleku dní
s oblaky příslibů svět plyne v cizozem,
a s ním můj pradávný prastarý sen__

jakási tíseň mě souží

 

 

Olafur Arnalds Happiness Does Not Wait 

Mlčení

 

znám slovo... i mlčení,
jako když vhodí kámen do studny,
neslyším šplouchnutí

... a někde v mé hlavě, za tou oprýskanou zdí,
proletí čmelák,  vítr šustí po poli,  mihotají hvězdy,
a celý boží svět...

ztrácím se,
ztrácím,
v tichu rozčeřených hladin,
na špičce nosu promlčený sen...

 

 

 

ZAZ - Tout là-haut

Krémový indián

Neumím složit obraz světa bez hranic, omezení mezí.
Vím, o čem se mluví, není.
Nedohlédnu za horizont událostí,
ztrácí se v jakési vybledlé nekonečnosti.
A rozum u mě svádí bitvu s city.
Jsem krémový indián na marcipánovém koni.
A plachý vítr, když pláče bolestí,
zraňován o zubatá skaliska hory hoří.
Stavím vzdušné zámky,
pevnější než z cihel a kamení,
i sny mám živější než co nežijí__
vzpomínky schované v dlani...

https://www.youtube.com/watch?v=zA0zNRh0PoQ
Across the Stars

Poutníku osamělý

 

Kdysi chtěla jsem být ne hledačem nejzazší pravdy,
jen letět s bílými oblaky za obzor dnů,

snad na jiné planety, kde láska a touhy nebolí...

postavit z lučního kvítí dům,
vykřesat z pazourku plamen,

aby až z hájů a vrcholků hor budeš se vracet,
   poutníku osamělý,
   našel jsi  teplo, klid,
   otevřel okno duše, vpustil dovnitř hvězdy,
   sluneční svit,
   věřil, že šťastným lze být,
  
pak spolu rozletět se s bílými oblaky... 

 

Yann Tiersen - Porz Goret

 

Nesuv

 

... podél starých rozpadlých zdí,
zkřehlá, sklíčená, mlčící,
toulám se dlouhou, dlouhou ulicí...
v hlavě hlasy, vyprávění
o životě, marném snění,
jsem nic, předzvěst smrti a zapomnění...
ach! již půlnoc, hvězdy zaseknuté na kopí,
pomerančové lampy stínohry,
šumění deště barvy rozpíjí...
svět je mokrý,
placatý,
tak málo hloubavý,
tak málo laskavý,
viny,
viny,
viny...

Tu zaslechnu: „Ušáčku, snad se nebojíš?"

 

 

Viva Forever

Vílou nejsem... (přepracovaná verze jednoho starého textu)

 

Jako v pohádce, stát se tak vílou, 
šaty z chmýří pampelišek, bílých
jak lidská duše být nemůže,
na nožkách střevíce, 
a po oblacích, s úsvitem širým
vydat se do zahrad laskavosti, naděje,
popatřit rozkvetlou louku s rosou,  
zrcadlí nebe...

Možná jsem zabloudila podél tichého šumění říčky,
daleko kaplička, studánka, červenky popěvek.
Z poraněných stromů vytéká smola.
Syrová mlha mě profoukla.
Míjím  promarněné,
nenaplněné sny.

Mezi zmoklinami
propast podivných tvarů a nestvůr
bez soucitu,
hřích, zloba, zrada...
osamění.
Hlubina ještě potemněla,
je plná černých andělů,
stahují život v Nicotu...

Ne!  
bezděky vykřikla jsem.  
Tu na druhé straně příkopu zahlédnu tebe, usmíváš se.
 
Podáš mi ruku?
Překonat propast beznaděje a smutku,
 
přestože vílou nejsem...

 

Hans Zimmer - A Way of Life

 

Bezvětří

 

Až  svým pohledem rozhýbáš bezvětří,
slunce a měsíc
narazí na ostří zemské osy,
jen hvězdy rozbrázdí tmu...

ve spěchu převléknu si šaty,
sklopím oči... potom ti snad
řeknu

co pro mě znamenáš 

 

 

 

La Petite Fille De La Mer ( Vangelis )