Drahý Theo!
Tvůj dnešní dopis i to, co bylo do něho vloženo, mi působí radost, děkuji Ti za obojí.
Zdá se mi, že matka se až dosud celkem výborně uzdravuje, že přímého nebezpečí stále ubývá a že vše se stává otázkou času.
Za takové situace jsem byl doma rád, a protože ono neštěstí ovšem zatlačilo úplně do pozadí některé otázky, v nich se ještě s otcem a s matkou neshoduji, klape to celkem mezi námi, a tak se může snadno stát, že napříště budu v Nuenen pobývat déle a častěji, než se mi z počátku zdálo možné.
Je to do jisté míry samozřejmé, že budu moci pomáhat i později, až bude nutno matku přenášet s místa na místo.
Počáteční rozčilení pominulo, a tak se mohu teď dost pravidelně věnovat své práci.
Maluji denně studie tkalců, které pokládám technicky za dokonalejší než studie drenthské. Motivy stavů s poměrně složitým mechanismem a s figurkou uprostřed budou možná vhodné i pro perokresby a já jich několik nakreslím, jak mi radíš. Smluvil jsme s otcem, než došlo k neštěstí, že tu budu po nějaký čas bydlet zadarmo, abych tak mohl na počátku roku vyrovnat některé účty; k tomu byly připraveny peníze, které jsi poslal na Nový rok a v polovině ledna. Protože jsem je dal otci, když došlo k neštěstí, jsou teď na řadě účty za barvy.
Je těžké předpovědět, jak bude stálá nehybnost působit na matčinu konstituci.
Po finanční stránce jsem tedy zdejším pobytem nic nezískal a mám v úmyslu v práci pokračovat plnou parou.
Musíme učinit, což je ovšem důležité, všechna opatření, aby se neproležela. Udělali jsme si jakási nosítka, abychom mohli podle potřeby matku přenést; čím méně však to děláme, tím lépe. Záleží především na tom, aby klidně ležela.
Matka má při svém špatném stavu na štěstí vyrovnanou a klidnou náladu a těší se maličkostmi. Namaloval jsem pro ni nedávno kostelík s živým plotem a stromy; takový motiv.
Jistě pochopíš, že zdejší příroda se mi zdá nádherná. Až jednou přijedeš, zavedu Tě do tkalcovských chalup. Postavy tkalců a žen vinoucích přízi Tě jistě uchvátí. Poslední studie, kterou jsem namaloval, je postava muže sedícího za stavem - trup a ruce.
Také maluji stav ze starého dubového dřeva se zelenavě hnědou patinou, na němž je vyryt letopočet 1730. U stavu blízko okénka, jímž je vidět kousíček zeleného pole, stojí dětská židlička a děťátko, které v ní sedí, se po celé hodiny dívá na loďky, přejíždějící jako šipky. Pojal jsem ten motiv tak, jak vypadal ve skutečnosti - stav s tkalcem, okénko a dětskou židličku v chudobné jizbičce s hliněnou podlahou.
Napiš mi, prosím, trochu podrobněji o Manetově výstavě, sděl mi, které tam jsou obrazy. Maneta jsem vždycky pokládal za skutečného umělce. Znáš článek, který o něm napsal Zola? Lituji, že jsem viděl jen několik málo z jeho obrazů. Rád bych viděl zejména jeho ženské akty.
Nezdá se mi přehnané, že někteří lidé, Zola na př., jsou jím uchváceni. třebaže já sám se nedomnívám, že patří mezi první umělce tohoto století. Ale je to talent, který má naprosto jistě své oprávnění, a to už něco znamená. Článek, jejž o něm Zola napsal, je ve svazečku "Mes Haines".
Já nemohu se Zolou souhlasit, když dochází k závěru, že Manet je člověk otvírající moderním uměleckým koncepcím novou budoucnost. Pro mne ne Manet, nýbrž Milet je malířem veskrze moderním, jehož zásluhou se mnohým umělcům otevřel obzor.
Co nejsrdečněji Tě zdraví a ruku Ti v duchu tiskne
zcle Tvůj Vincent.
Všichni Tě mnohokráte pozdravují. Napiš matce něco delšího, dopisy ji příjemně rozptýlí.
