Mozart Fantasy in D minor K397 Mitsuko Uchida

.. pro dnešní večer jsem vybrala něžně smutnou krásu...


https://www.youtube.com/watch?v=OYiz_u0tDwM
Mozart Fantasy in D minor K397 Mitsuko Uchida

.. ne, Mozartova hudba není magie ani žádné jiné kouzlo, jen nesmírně křehká hudební představivost, nádherný svět čistých, nejněžnějších emocí :-)


krásný večer  :-)

Vincent van Gogh, Dopisy (136,137)

Milý Theo!

   Nesmíš mi zazlívat, že Ti opět píši - to jenom abych Ti řekl, že mám obzvláštní chuť k malování.

   Minulou sobotu jsem se pustil večer do věci, o níž jsem často snil. Je to pohled na zelené louky s kupami sena. Vedle nich probíhá středem cesta vysypaná struskou, a na obzoru, uprostřed obrazu, ohnivě rudě zapadá slunce.

   V rychlosti jsem nemohl efekt tak nakreslit, mám tu však komposici. Byl to jen problém barvy a tónu; odstupňování tónů, barevné škály oblohy, nejprve fialová mlha, v ní rudé slunce, zpola zastřené tmavofialovým oblakem se svítivě rudým jemným okrajem, u slunce reflex cinobru, ale přes to žlutý pruh, který přecházel do zeleného a výš nad ním do namodralého tónu, do tak zvané kovové ultra modré, a pak tu a tam fialová a šedá oblaka, která zachycují sluneční reflexy.

   Půda byla přitom jakýsi zelenošedohnědý koberec, ale plný barevných přechodů a svitu;na tomto zvučném podkladě se leskla v příkopu voda.

   To by maloval na př. Émile Breton. Potom jsem si ještě vyhlédl velký kus duny a s chutí namaloval.

   O těchto obou, o malé maríně a o brambořišti jsem přesvědčen, že by o nich nikdo neřekl, že jsou to mé první malované studie.

   Abych Ti řekl pravdu - trochu mě to překvapilo, myslel jsem si, že první věci nebudou k ničemu a že se to později zlepší, tak jsem si to myslel - ale ač to sám říkám, vypadají skutečně k něčemu a to mě trochu udivuje.

   Jsem přesvědčen, že je to proto, že jsem předtím, dříve než jsem začal malovat, tak dlouho kreslil a studoval perspektivu, abych jednou mohl každý viděný předmět celkově pojednat.

   Od té doby, co jsem si koupil barvy a malířské náčiní, jsem se tak dřel a pracoval, že jsem teď z těch sedmi namalovaných studií k smrti unaven.

   Ještě je tu též jedna s postavičkou - matka s dítětem ve stínu vysokého stromu, výrazně proti svahu duny, ozářené sluncem.

   Téměř italský efekt.

   Nemohl jsem se doslova udržet, nedovedl jsem si to odříci anebo si odpočinout. - Jak snad víš, je tu teď výstava Teekenmaatschappij.* (*Výtvarnický spolek v Haagu.) Je tam jeden Mauve, o němž jsem přesvědčen, že je nádherný; ženička u jakéhosi tkalcovského stavu, určitě z Drenthe. Jsou tu nádherní Israelsové - několik z nich jsem už ostatně viděl u T. - mezi jiným Weissenbruchova podobizna s dýmkou v ústech a s paletou v ruce. Od Weisse (Weissenbruch) samé pěkné věci, krajiny a také marína.

   Od J. Marise je tu velká kresba, pohled na město, úžasné; a pěkné obrazy Willema Marise, mezi jiným prasnice se selaty a kráva.

   Neuhuyy, Duchatel, Mesdat. Od tohoto také pěkná velká marína, dva švýcarské obrazy, které snad shledávám trochu hloupé a vtíravé; ale velká marína je pěkná.

   Israels má ještě čtyři velké kresby; dívku u okna, dítě v prasečím chlívku, kresbu k malému obrazu ze Salonu; stařenu, která v šeru zažehuje oheň, leptal svého času pro Kunstkronijk.

   Na něco takového se jednou podívat je velmi povzbuzující, neboť potom vidím, čemu se ještě musím přiučit. Chtěl jsem Ti však říci, že při malování cítím, jak si barvou objevuji věci, což se mi dříve nedělo, totiž věci v mohutné síle. Teď Ti tak hned nic nepošlu, nejprve to nech trochu uzrát, věz však, že jsem velmi ctižádostivý a že prozatím to jde hladce.

   Avšak do tří měsíců Ti něco pošlu, abys věděl, oč jde a abys měl o tom ponětí. Ale pro mne je to zrovna důvodem, abych pokračoval v práci a ještě se k tomu naučil, co potřebuji. Z toho, co říkám o své vlastní práci, neusuzuj, jako bych s tím byl spokojen, neboť je tomu naopak; jsem však přesvědčen, že jsem tím získal, a když mě příště něco v přírodě uchvátí, mohu používat více prostředků než dříve, abych to vyjádřil mohutnou silou. A myslím, že není nepříjemné, že co dělá, v budoucnu bude vypadat chutněji. Také nevěřím, že by mi vadilo, kdyby někdy nebylo mé zdraví dočasně v pořádku. Pokud mohu posoudit, nebývají nejhorší ti malíři, kteří občas nemohou týden či 14 dní pracovat. To zrovna bývají ti, "qui y mettent leur peau,"* (*co do toho vkládají celé své "já".) jak říká Millet. To nevadí a podle mého mínění se člověk nesmí šetřit, když na to přijde; je-li člověk občas trochu vyčerpán, nuže, to se zas napraví, a člověk leda získal to, že sklidil studie právě tak jako sedlák zrní a seno.

   Prozatím ještě nemyslím na odpočinek, avšak včera, v neděli, jsem nebyl venku. Postarám se však, abys také až letos v zimě přijedeš, našel už atelier plný namalovaných studií.

   Včera jsem dostal dopis od Rapparda. - Byl v Drenthe a soudě podle dvou malých skizz, které mi poslal, klidně neposeděl. Zdá se, že velmi usilovně a se zdarem pracuje jak na figurách, tak na krajinách.

   Nuže sbohem, musím do práce, ruku Ti tiskne

                                                                                             zcela Tvůj Vincent.

   Zrovna teď jsou to přibližně dva roky, co jsem začal v Borinagi kreslit.

V sobotu večer.

   Milý Theo!

   Přijmi ode mne srdečný dík za dopis a za přílohu. Jakmile jsem obdržel Tvůj dopis, ihned jsem si koupil ještě za 7 zl. barev, abych měl opět nějakou zásobu a doplnil si chybějící. Po celý týden jsme tu měli hodně větru, bouřek a dešťů, a mnohokrát jsem se byl v Scheveningen na to podívat. Přinesl jsem si odtamtud dvě malé maríny.

   Na jedné se usadilo značně mnoho písku, ale druhou, kterou jsem dělal přímo za bouřky a když moře sahalo těsně k dunám, jsem musel dvakrát seškrabat kvůli silnému povlaku písku, který ji celou pokryl. Tak fičelo, že jsem se skoro neudržel na nohou a pro písečný prach jsem sotva mohl vidět. Přesto jsem se pokusil vyzrát na to, totiž tak, že když jsem všechno v malé hospodě za dunami seškrabal, okamžitě jsem to opět namaloval a potom si to znova zašel ověřit, takže mám na to přece několik upomínek.

   Jinou upomínku jsem si odnesl, že jsem se nachladil, s následky, které znáš, a ty mě nutí zdržet se několik dní doma.

   V tom mezidobí jsem namaloval několik figurálních studií - posílám Ti dvě malé skizzy.

  Figurální malba mě velmi láká, avšak ještě musí víc uzrávat, musím víc poznat postup, totiž to, čemu se též říká "la cuisine de l´art".* (*umělecká kuchyně) - Ze začátku budu mnoho škrábat a musím často znova začínat, cítím však, že se přitom víc učím a že mi to dává nový svěží pohled na věc.

   Až mi opět něco pošleš, opatřím si několik dobrých kuních štětců, jež, jak pozoruji, jsou vlastně štětce ke kreslení, aby se jimi kreslila barvami ruka nebo profil. Vůbec je jich třeba i ke kreslení jemných větví stromů atd. Lyonské štětce, i když jsou též jemné, dělají přece příliš široké tahy. S papírem na malování jsem také už skoro u konce, do 1. září ještě ovšem nějaký spotřebuji, ale dojista vystačím s obvyklým. Potom bych Ti ještě rád řekl, že co se týče různých věcí v Tvém dopise, naprosto jsem s Tebou zajedno, především v tom, že velmi rád přisvědčuji, že rodiče jsou s veškerým svým pro a proti lidé, jaké je v dnešní době těžko pohledat, čím dál tím vzácnější - a snad nejsou noví lidé o nic lepší - a musíme si jich jistě tedy tím víc vážit.

   Co se mne týče, rozhodně si jich také vážím, obávám se však, že by se mohlo vrátit, v čem jsi je zatím uklidnil, zvlášť kdyby se se mnou shledali. Nikdy nepochopí, co to znamená malovat, nikdy nepochopí, že postavička kopáče, jednotlivé brázdy rozorané půdy, kousek země, moře a oblaka jsou vážné a tak těžké, ale i tak krásné motivy, že skutečně stojí za to věnovat svůj život zobrazování poesie, která v tom tkví. A kdyby mě pak viděli lopotit se a dřít s prací - a později ještě víc než nyní - kdyby viděli to neustálé seškrabování a měnění, kdyby viděli, jak nejprve přísně srovnávám obraz s přírodou a pak jej opět měním, takže by ani přesně nerozeznali místo nebo figuru - byli by stále rozčarováni; nedovedli by pochopit, že malování se nedaří tak najednou a setrvávali by v domněnce, "že to vlastně neumím" a že skutečný malíř by si počínal jinak. Enfin, neodvažuji se dělat si iluse a obávám se, že se jistě nestane, že to rodiče skutečně upřímně potěší. Není to žádný div a není to jejich chyba, nenaučili se dívat, jak jsme se tomu naučili my oba, vidí věci jinak nežli my, a my nevidíme tytéž věci takovýma očima, neprobouzejí v nás takové myšlenky.

   Je sice dovoleno si přát, aby tomu bylo jinak, ale čekat na to není, myslím, rozumné.

   Těžko dovedou porozumět mé náladě a nedovtípí se, co mě nutí, vídí-li mě dělat věci, které jim připadají nerozumné a podivné, připisují je jakési nespokojenosti, lhostejnosti nebo nedbalosti, přestože v tom přece tkví něco jiného, totiž rozkoš stůj co stůj dostihnout toho, co musím mít pro svou práci. Teď možná upírají zrak na "malbu olejovou barvou", teď to tedy konečně přijde - a běda, obávám se, jak by byli zklamáni, kdyby se na to podívali a neviděli by v tom nic než barevné skvrny; k tomu považují kreslení za jakési "přípravné studium" - výraz, proti němuž mám léta nepřekonatelný odpor a který, jak ostatně víš, pokládám za naprosto nesprávný, a kdyby mě ještě viděli právě tak dělat jako dříve, mysleli by si, že jsem ještě pořád u tohoto přípravného studia.

   Enfin, doufejme v to nejlepší a snažme se, aby se uklidnili.

   Neobyčejně mě zajímá líčení jejich nového prostředí. * (* Nuenen blízko Eidhovenu, nové působiště Vincentova otce.) Nesmírně rád bych se zajísté pokusil malovat takový malý starý kostelík a hřbitov s hroby z písku a s dřevěnými kříži.

   Upřímně doufám, že jednou k tomu dojde. Potom se zmiňuješ o kousku vřesového či sosnového lesa, který je docela nablízku; nuže, i já neustále toužím po vřesovém a sosnovém lese se zvláštními postavami. Žena sbírající chrastí, vesničan nesoucí písek - krátce to nejprostší, jež má v sobě něco velkého jako moře.

   Pořád se obírám myšlenkou, naskytne-li se někdy příležitost a dovolí-li to poměry usadit se někde docela venku, ačkoli mám přece nadbytek látky k malování, park, pobřeží, ryswycké louky zcela nablízku, a tedy doslova na každém kroku motiv.

   Bylo by to též kvůli levnějšímu bydlení, a v tomto okamžiku, pokud vidím, není k tomu žádné určitější příčiny, a proto to nemá naspěch.

   Říkám to jen, abych Ti ukázal, jak je mi sympatická taková krajina, jako ta, kterou líčíš jako nové bydliště rodičů.

   Díky malování cítím se v těchto dnech velice šťastný. Přemáhal jsem se a omezoval se na kreslení, právě proto, že znám tolik smutných příběhů lidí, kteří se do toho tak ukvapeně hnali, hledali to v postupu a zklamáni procitli, aniž to někam přivedli, a kteří se drahými věcmi, jež zbůhdarma vyplácali, zadlužili až po uši. Ze začátku jsem měl z toho strach, hrozil jsem se toho, díval jsem se a i ještě nyní se dívám na kreslení jako na jediný prostředek, aby mě nepotkal tentýž osud, a oblíbil jsem si kreslení, místo abych ho považoval za břemeno. Teď mi však malování skýtá mnoho vůle, přivádí mě do stavu zachycovat efekty dříve nedostupné a jež mi jsou přese všechno přece nejsympatičtější, a skýtá mi v mnoha otázkách daleko víc jasna a nové prostředky k vyjádření efektu, že mě to všechno skutečně činí šťastným.

   V těchto dnech bylo přece v Scheveningen opravdu krásně. Moře bylo před bouří vlastně skoro imposantnější než za skutečné bouře. Při bouři bylo mnohem méně vidět vlny a nebyl to takový efekt jako brázdy zoraného pole.

   Vlny šly za sebou tak rychle, že jedna druhou pohlcovala a při nárazu vodních spoust na sebe tvořila se jakási pěna jako písečný prach, který zahaloval nejbližší popředí moře jakoby dýmem.

   Ostatně byla to zlá bouřtička, a když se na to člověk trochu déle díval, byla tím hroznější a účinnější, čím méně nadělala hluku. Moře mělo barvu špinavé mýdlové vody. Byla tu malá pinka, poslední z řady, a několik malých postaviček.

   V malování je něco nekonečného - nedovedu Ti to vysvětlit, ale právě k vyjádření nálady je to zcela výtečné. V barvách jsou skryté věci harmonie a kontrastu; věci, jež působí samy sebou a jež nelze vyjádřit žádným jiným mediem.

   Doufám, že si zítra budu moci opět vyjít ven.

   Od Zoly jsem ještě četl "Hřích abbého Moureta" a "Jeho Excelence Eugene Rougeon", jež jsou rovněž pěkné. Ušlechtilá postava je, myslím, Pascal Rougeon, lékař, který vystupuje v různých dílech, vždycky však v pozadí. Dokazuje, že i ve zkažené rase lze pevnou vůlí a zásadami zvítězit nad osudem. V práci nalezl sílu, mocnější než povaha, kterou měl od své rodiny, a místo aby se poddával přirozeným sklonům, šel přímou jasnou cestou a nedostal se do kalných vod, v nichž utonuli všichni ostatní Rougeonové. On a Mme François z _Le ventre de Paris" jsou mi nejsympatičtější postavy. Nuže sbohem, mnoho na Tebe myslím a tuze rád bych Tě občas viděl. Přijmi v duchu stisk ruky a důvěřuj mi,

                                                                                 zcela Tvůj Vincent.

Během psaní tohoto dopisu jsem udělal ještě jednu studii chlapce, grisaille, uhel, olej a velmi málo barvy, jen kvůli tónu.

  

L. van Beethoven: Violin Sonata "Spring"... Bílá husička

..  krásné, veselé a vlídné, barevné svátky jara... a hodně radosti! :-)

https://www.youtube.com/watch?v=9nz2Kl9P3r0
Violin Sonata #5 in F Major "Spring" Op. 24 - 
II. Adagio molto espressivo (Beethoven)

:-))

Bílá husička

Sluníčko, slunko, milé Sluníčko...

prosím, kde jsi bylo?

kam ses mi přes zimu zatoulalo?

strádala jsem

bez Tebe bylo mi smutno

sužoval mne bol...

vím, nejsem pěničkou

možná jen bílou husičkou

co úpěnlivě přála si

za letu hřát se v Tvých

veselých žlutavých paprscích...

dlouho čekala jsem

schoulená 

že snad s jarem znovu přijdeš

a rozepnu křídla

vysoko poletím 

k výšinám nedostižným 

za tajemstvím věčného bolu 

i něžných radostí

za úsměvem Tvým...

zpívat si spolu s Tebou!

opustit duše samotu...

Sluníčko...

la lala la... 

:-)

Mozart: Piano concerto n. No. 21 in C major, K.467 Pollini-Muti

.. a protože mám dnes prázdniny,  venku i přes mráčky svítí slunko,  v trávě žlutí se pampelišky, a vůbec, je krásně na světě a s hudbou ještě víc! :-)  dovolte mi, prosím, podělit se o křehkou krásu nádherného, na poslech příjemného a veselého koncertu W.A. Mozarta.. nevšední dojem z kouzelné hudby podtrhuje přednes italského pianisty Maurizio Pollini... děkuji, pánové Mozarte a Pollini! :-)

http://www.youtube.com/watch?v=i2uYb6bMKyI
Mozart: Piano concerto n. No. 21 in C major, K.467 Pollini-Muti  

lala la :-)


*

Beethoven, Kreutzer Sonata

.. posluchačům krásné hudby dovoluji si nabídnout Beethovenovu Kreutzerovu sonátu, moc se mi líbí především 1. část, velmi citlivá a doslova nabitá nádhernou energií:

https://www.youtube.com/watch?v=9RSYIN8MYVU
Yuja wang, Joshua Bell Beethoven kreutzer 1st movement 

joj, lala la, fantastické :-)

a tady další dvě části, rovněž velmi krásné:

https://www.youtube.com/watch?v=BE52VxCfqaw
https://www.youtube.com/watch?v=8ktkmhJ8Fm8
 

.. netušila jsem, Kreutzerova sonáta se vyskytuje i ve stejnojmenné novele, tedy Kreutzerova sonáta, od ruského spisovatele L.N. Tolstého.. nikdy jsem ji nečetla, ale zřejmě může být velmi zajímavá a tématicky stále aktuální.. kdo neznáte jako já, prosím, zde odkaz, omlouvám se, lepší jsem nenašla:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kreutzerova_son%C3%A1ta

a ještě obraz:
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e8/Prinet_-_Kreutzer_Sonata_.jpg
Kreutzer Sonata, painting by René François Xavier Prinet (1901), based on Tolstoy's novella, The Kreutzer Sonata

 
:-) dobrý večer.

Vincent van Gogh, Dopisy (134, 135)

V sobotu.

   Milý Theo!

   Píši Ti pár slov ještě zcela pod dojmem Tvé návštěvy a nemálo rozradostněn, že opět mohu vážně pokračovat v malování.

   Byl bych Tě následujícího rána ještě rád doprovodil na dráhu, myslel jsem si však, že by bylo indiskrétní, když jsi mi už věnoval tolik času, kdybych si na Tobě vyprosil ještě následující ráno.

   Jsem Ti velmi vděčen za to, že jsi tu jednou byl - připadá mi překrásné, že zase mám naději na rok pravidelné práce, bez pohrom; a tím, cos mi dal, otevřel se mi v malování nadto ještě nový obzor.

   Mám výhodu před tisíci jinými, žes mi odstranil s cesty tolik překážek. Samo sebou se rozumí, že se mnohdy pro výdaje nedostanu kupředu, a jak jsem vděčen za to, že mohu teď pravidelně pracovat, to Ti nedovedu slovy vyjádřit.

   Abych dohnal čas, o který jsem později začal než jiní, musím se dvojnásob snažit, avšak i při nejlepší vůli musel bych se toho zříci, kdybych Tebe neměl.

   Vypovím Ti, co všechno jsem si pořídil.

   Především pořádnou skřínku s akvarelovými barvami pro vodové barvy v kusech nebo v tubách s dvojitým víkem, jež otevřeno slouží za paletu; zároveň je tu materiál, který je velmi cenný a při práci v přírodě vlastně naprosto potřebný, ale je to pořádné vydání; v duchu jsem to odsunoval na pozdější dobu a až dosud jsem pracoval s volnými kousky na miskách, jež je však obtížné brát s sebou, zvlášť když mám ještě jinou bagáž.

   Je to však pěkný kus, jenž mi dlouho vydrží. Zároveň jsem si pořídil zásobu akvarelových barev a obnovil a doplnil zásobu štětců.

   Teď vlastně mám pro malování všechno, čeho je třeba, a také barvy v zásobě, velké tuby, jež přijdou mnohem levněji nežli malé, ale chápeš, že jsem se omezil jak v akvarelových, tak v olejových barvách na obyčejné: okr, červenou, žlutou, hnědou, kobaltovou a pruskou modř, neapolskou žluť, terra di Siena, černou a bílou, mimo to karmín, sepii, cinobr, ultramarin, gumigutu, v menších tubách; zdržel jsem se barev, které si musí míchat každý sám. To je, myslím, praktická paleta se zdravými barvami. Ultramarin, karmín nebo podobné přidávám pro případ, že by jich vůbec bylo třeba.

   Začnu s malými věcmi, ale doufám, že se přece ještě letos v létě budu cvičit ve velkých kresbách uhlem vzhledem k tomu, abych později mohl malovat ve větším formátu, a protože si opět dám zhotovit nový a, jak doufám, lepší perspektivní rám, který by na př. pevně stál také na nerovné půdě dun, se dvěma podpěrami, na př. na tento způsob.

   Co jsme viděli v Scheveningen, písek, moře a vzduch, doufám, že zcela určitě vyjádřím po svém.

   Všechno, cos mi dal, jsem ovšem nevydal najednou - ačkoli, řeknu Ti, ceny lecčeho se mi zvlášť nelíbily, poněvadž když jdeš po věcech, víc potřebuješ, než se Ti zprvu zdá. Pokud bys mi mohl ke dvacátému obvykle poslat, bylo by mi to příjemné nikoli proto, že potom už nebudu nic mít, ale proto, že myslím, že radno něco mít v kapse, když mezi prací zpozoruji, že ještě tu a tam něco potřebuji. V práci to velmi uklidňuje a vnáší do ní jakýsi pořádek. Skřínku s akvarelovými barvami lze vložit do skřínky na olejové barvy, takže mohu potřeby pro akvarel i s potřebami pro malování brát s sebou jako jeden předmět.

   Velmi si vážím, že mám dobrý materiál, a jsem rád, vypadá-li pěkně i můj atelier, bez starožitností nebo koberců a draperií, ale pro ty studie na stěně a dobré nářadí. To přijde prací a časem. Abych mluvil o strážném - pro svou osobu se cítím mnohem méně než strážný, jako na př. delfský lodník, a nemám nic proti tomu, že se  to stává u mne jakýmsi pohodlným "vlečným člunem".

  Včera v poledne jsem byl na půdě Schnuldenova papírnického obchodu na Laanu. Víš, co jsem tam našel? Dvojitý papír Ingres, zvaný papír Torchon, byl to druh ještě trochu hrubšího zrna nežli ten Tvůj. Posílám Ti vzorek, aby sis ho prohlédl. Je ho celá partie, starý a už uleželý, velmi dobrý. Zatím jsem si z něho vzal jen deset archů, pro příště ho tam vždycky dostanu. Byl jsem tam také za jiným účelem, totiž kvůli medovému papíru, který občas potřebuji; dostal jsem ho velmi levně, pocházel z Kadaotovy neodeslané objednávky.

   Myslím, že pro uhel je velmi vhodný, a jsou to velké archy, poněkud tónované, asi jako Harding.

   Vidíš, že tento vzorek má hrubé zrno jako plachtovina.

   Papír, který jsi mi přivezl, je příjemnější barvy a výtečný na př. pro studie okrajů příkopů a půdy. Jsem velmi rád, že jsem objevil tuto novou partii.

   Nuže, milý brachu, srdečný dík za všechno, a v duchu stisk ruky; jdu pracovat.

   Pozdravuj ode mne opravdu srdečně otce a matku, děkuji jim za to, co Ti pro mne dali, a řekni jim, že jim brzy napíši - avšak podle úmluvy nikoli o mimořádných věcech.

   Sbohem - přeji Ti příjemné zážitky v příštích dnech a šťastný návrat do obvyklého pracovního prostředí, a důvěřuj mi,

                                                         zcela Tvůj Vincent.

   Milý Theo!

   V mém předešlém dopise jsi našel malou skizzu perspektivního rámu. Právě teď se vracím od kováře, který mi dělal železné hroty ke kůlům a železné rohy k rámu.

   Ten se skládá ze dvou dlouhých kůlů; rám se k nim připevňuje silnými dřevěnými kolíky na šířku i na délku.

   Tímto rámem máš na pobřeží, na louce nebo na poli výhled jako z okna.

   Vertikály a horizontály rámu, dále diagonály a kříž - nebo též rozdělení na čtverce - pevně a určitě stanoví hlavní body, s jejichž pomocí lze udělat přesnou kresbu, jež vyjádří velké linie a proporce.

   Je to možné aspoň tehdy, když člověk má cit pro perspektivu, když má í ponětí o podstatě, příčinách a způsobu, jímž perspektiva zdánlivě mění směr čar a velkost objemů a ploch. Bez toho ponětí není rámec nic platný a člověku se leda točí hlava, když se jím dívá.

   Dojista asi vytušíš, že je znamenité nařídit si tento zaměřovací aparát na moře, na zelené louky nebo v zimě na zasněžené plochy, nebo na podzim na roztodivnou síť tenkých a silných kmenů a větví, nebo na bouřlivou oblohu.

   Při značném a vytrvalém cviku přiměje to každého bleskurychle kreslit, a jakmile je kresba pevně posazena, bleskurychle malovat.

  Pro malování je to vlastně svrchovaně nutné; vždyť oblaka, půda, moře, do toho musí přijít štětec, nebo spíš, aby toto bylo možno pouze kresebně vyjádřit, je třeba znát a vycítit, jak zacházet se štětcem. Též jsem bezpečně přesvědčen, že bude mít na mé kreslení velmi značný vliv, jestliže budu delší čas malovat. Už jsem se o to pokusil v lednu, pak jsem toho však opět nechal; rozhodující příčinou pro to bylo též, kromě několika jiných věcí, že jsem byl ještě nejistý v kreslení. Rám se stal skutečně pěkným kusem nářadí - lituji, žes ho ještě neviděl. Také mě stojí hezké prachy - dal jsem si ho však udělat tak solidně, že ho tak brzy nezničím. V pondělí tedy s ním začnu dělat velké kresby uhlem a malovat malé studie, podaří-li se mi to obojí, pak, doufám, budou brzy následovat lépe namalované věci.

   Velmi bych si přál, až ke mně opět jednou přijedeš, aby se z mého atelieru stal pravý malířský atelier.

   Že to v lednu neklapalo, záleželo, jak víš, na různých příčinách, ale na to se lze přese všechno dívat jako na havarii stroje, když šroub nebo páka, jež nebyly dost silné, musely být nahrazeny silnějším kusem.

   Také jsem si pořídil silné teplé kalhoty, a ježto jsem si právě před Tvým příjezdem koupil pevné boty, jsem vyzbrojen proti větru a nepohodě. Zároveň mám pevný úmysl přiučit se tímto malováním krajin  některým technickým věcem, o nichž cítím, že je potřebuji pro figurální malbu, totiž naučit se vystihnout rozmanitost látky, tón a barvu, jedním slovem, naučit se vyjadřovat celek, masu věcí. Tvůj příjezd zavdal mi podnět věnovat se tomu, ale už dříve, než jsi přijel, nebylo dne, abych o tom neuvažoval; jen bych se snad měl ještě déle omezit výhradně na černobílou techniku a konturu, ale teď jsem najednou v člunu. Sbohem, milý brachu, ještě upřímný stisk ruky a důvěřuj mi.

                                                                Zcela Tvůj Vincent.

   

    

Schubert Fantasy, Maria João Pires & Julien Libeer

.. miluji tuhle hudbu, dojímá mne k slzám, je v ní smutek i krása, štěstí, jehož v životě příliš není...

https://www.youtube.com/watch?v=UruWMxY2OF4
Maria João Pires & Julien Libeer play Schubert Fantasy in F minor, op. 103 (live)

*