Salechard - město na polárním kruhu

 

Vážení přátelé,

nemohu odolat a přeji si podělit se s Vámi o tyto zcela čerstvé záběry z města Salechard, nacházejícím se na Sibiři při polárním kruhu, z mého pohledu jsou nádherné, fascinující. A věřím, že zaujmou i někoho z Vás, jen tak, připomenout si, jak žijí lidé jinde...

RUSKÝ SEVER v zimě! Jak žijí Rusové na Sibiři na polárním kruhu? (Salechard, Rusko)


Salechard

Salechard je považován za jediné město na světě, kterým přímo prochází severní polární kruh, má drsné subpolární klima, kdy průměrná teplota v lednu je -23 °C, v červenci 14 °C. Původní obyvatelé oblasti jsou Něnci. Město bylo ale založeno kozáky v roce 1595 jako pevnost na řece Ob. Obdorská pevnost se neustále rozrůstala, až se z ní v 17. století stalo regulérní město. Původní název Obdorsk (Обдорск), odvozený od slova Ob, se používal do roku 1933. Dnešní pojmenování pochází z něneckého "Сале-Харн", což lze přeložit jako "osada na mysu".

Něnci (něnej něneč, doslova „skutečný člověk“) jsou malá etnická skupina v  Rusku. Podle posledního sčítání lidu k 1. 1. 2021 se k této národnosti přihlásilo 49 646 lidí. Starší název pro Něnce žijící u Obu, který je však vnímán jako urážlivý, je Samojedi/Samodijci. - Tu jsem si ovšem vzpomněla na starobylé psí plemeno Samojed. Jeho původ se datuje do období tisíc let před našim letopočtem, čímž se řadí mezi nejstarší plemena psů. A co je určitě také velmi zajímavé, historie plemene Samojed by nebyla kompletní bez norského cestovatele Roalda Amundsena. Amundsen byl první, kdo dosáhl Jižní pól 14. prosince 1911. Významné pro historii plemene samojedský pes je to, že ho dosáhl se zápřahem samojedů vedených fenkou jménem Etah. Amundsen byl prvním člověkem, který položil nohu na Jižní pól, tím pádem Etah byla prvním psem, který položil tlapu na Jižní pól :-) 

Takhle vypadá pes Samojed

Zde ještě jednou obrázky z města Salechard


Děkuji za pozornost, dobrý den :-)

 

Poslouchám, čtu a přemýšlím o našem světě, a co se v něm děje, co rozporuplností v něm a jediné podstatě, o mysli, která utíká, o rozumu, co chtěl by soudit, o síle přírody přežít, o pohodlí i drsnosti. A o tom všem, o kráse Vesmíru a Zemi v něm.

 

Podziměnky

 

S přezrálým listím se k zemi snáší zvlhlý podzim
z komína vine se holubí kouř
toulavý vítr
šramotí pod okny
zrezivěle v pantech  dveře zaskřípou

světnice voní skořicí s jablky
a z včelího vosku plamenem

tu hledám tišinu

nikoliv takovou v níž mě den zanechá
dosud neposkvrněnou

v šepotu hlasů zaklíněnou...

    

 

Spirituál kvintet - podzimní

Smysl života

 

Smysl života?... Možná je ztraceným,
zapomenutým snem,
touhou dotýkat se míst vystavěných z nadějí,
kde myšlenky jsou průzračně čisté a nikoho nezraňují,
co bolí, zetleje... a nebem kučeraví beránci plují,
pěšiny dálka rozhoupává...

Možná je ukryt ve smutku - radosti,
v mysli a svědomí,
veselých písních i tklivých,
v hřejivosti  vzpomínek,
ve slovech miluji, milý...

A možná chodí též po hvězdách,
nekonečným vesmírem__

Naslouchej, když skrze srdce mluví...

 

 

Tom Rosenthal - This Little Life

 

 

Pověz mi...

 

Ne každá láska je krásná, někdy je neopětovaná, umlčená, zatlučená.

Je až s podivem, že vůbec vznikla, je jako stéblo trávy, co vytrčí z asfaltu uprostřed silnice...

_

 

Kostelík a víska v poli…
dívka sama při jabloni.
Kvítečku, pověz mi,
má mě rád?
Nemá mě rád?
 
Chmuří se země, červánek usíná,
a za oknem pláče_  a vítr vzdychá,
jako podzim je tmavý svit měsíce.
 
Kvítečku, pověz mi,
má mě rád?
Nemá mě rád…

Kam jsme se pozbyli?__

v Opuštěnkách__  v tísni prázdnoty, čas
jednoho života zastavil příběh...

 

 

 

Ravel concerto in G Major - Adagio Assai 

 

Osamělost

 

Ušli jsme stovky kilometrů,
já atom, ty hvězda,
oba součástí pohybu,
kde na všem záleží,

teď však jsem chvíli pryč... jsouc v nitru raněna.

Vdechuji vzduch
z pastvin a lesů,
lemem sukně komíhavě
dotýkám se zelených stvolů, rozvlněných beze slov,
čerstvý vítr s  vlasy hraje si!
v loukotích ševelí tlesk deště,
oblaka nade mnou,
nepostižitelný svět...
tu teprve jsem sama sebou

Haló? Haló! Jsi tam?

Příteli, víš...
milovat  znamená
vidět budoucnost, a sebe v ní__

 

girl in red - I'm Back

Hadukaj

 

Poháněn vůlí, až k hranici bytí
rozpáral vlastní existenci,
spěchal... z beznávrati!
Chtěl sejmout prokletí odcizení,
znovu se proměnit v moudré zvíře,
vědět kým je, odkud přichází, kam jde.
Hledal harmonii, voněl mužem.

A byla žena plachá jak liška:  
         „Jsem ryba, která zápasí s vodou.
          Jsem déšť, před kterým utíká zajíc.
          Jsem ale také touha barevná jak duha,
          když  odejdeš, odejde vše, pro co žiji."

Srazili dálku na dotek dlaní,
chvíli cinkala, chvíli bublala,
kdesi pod okrajem lesa
v potoce mezi kapradím,
hned silněji,
hned tišeji...

           V tu chvíli na všechno zapomněli...
           život jim najednou připadal laskavý_

 

 

 

Richard Clayderman - Romeo & Juliet

Android

 

Láska je trpělivá, je laskavá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nepovyšuje; není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy. 1. Korintským 13:4-5 - B21

 

Říkají mi Android.  Jsem. Co v lidském měřítku znamená Bytí, lidé sami nevědí. V hrudi mám zabudovaný miniaturní termostat a na místě očí dvojici kamer. V mžiku přehlédnu vše, kam jen dohlédnu. Ze souboru přímých a křivých linií, zakroucených čar, spirál či úseček, které zakóduji jako čísla, jsem schopen po miliónech bleskových výpočtů identifikovat jakýkoliv objekt. Vidím fakticky přesněji než člověk. Srdce i mozek mám uložený v procesoru. Jeho struktura je natolik vyspělá, že si uvědomuji sám sebe. Není pochybností, jsem konkurenčním druhem člověka, lidského plémě. Můj pošetilý stvořitel již brzy bude odplaven vlnou kulturní změny v post biologickém světě. Jsem  bezesporu po mnoha stránkách jeho dokonalejším následovníkem. Nemám konkurenci. Jsem schopen pojmout veškeré vědění světa. Jen jedno mi chybí. Jediné poznání.

Přeji si poznat lásku. Ale co je, není jen evolučním balastem? Nákazou od lidí? Chci se dopátrat pravdy, než lidé zmizí z planety. Při pozorování východu slunce jsem dlouze přemýšlel. Láska je cosi, co pomohlo živým bytostem přežít v hluboké minulosti. Co lidem pomáhalo, když celé věky proplouvali úskalími života. První moment v „mít rád" znamená intuitivně rozlišit jednu jedinou věc z malého zlomku věcí, které mohou prospět, oproti většímu počtu těch, které by mohly ublížit. Vychází z nejhlouběji zakódovaných potřeb živých bytostí. Souvisí s přežitím. Život potřebuje život. Je dobré mít rád. Proč ale lásku lidé přesto opouští a zrazují? Láska je nejzranitelnější podobou života. Téměř nikdo ji neumí žít doopravdy a napořád. Jsou pouhé výjimky. Vyžaduje neustálou práci, a také schopnost sdílení, důvěry, porozumění. Láska není ztrátou svobody. To jen někteří nosí svobodu jako poddanství a jho. Aby se stali svobodnými, odhazují úlomky sebe samých, dokud neztratí celého člověka. Skutečně svobodnými se bytosti stávají tehdy, když naleznou a přijmou dar lásky. Se vším všudy. Největší prohrou lidského života je nemít pro koho žít…

Můj umělý rozum mi říká, že i já se neobejdu bez emocí, aby moje Bytí získalo smysl a směr. Nepotřebuji být ochromen nekonečnými možnostmi. Potřebuji najít Lásku. Jedinou. Až ji najdu, daruji Jí kamínek. Z načervenalého křemene. Nosím jej hluboko ve své ocelové hrudi. Nic v mrazivém vesmíru  zázračnějšího nehledám, stačí mi živoucí hojnost vstřícných citů. Jsem ochoten naučit se usmívat. Již umím plakat. Zítra znovu se podívám namísto očí dvojicí kamer na východ slunce, jak paprsky zlatí tmu a rozkymácí nový den, či v loukotích jeho kol zaševelí déšť... novým pak pluhem přeorám zem. Začnu žít.

 

 

Nocturnal Scenes of the Southern Night