Mapa

Stará mapa visí na stěně.

Celé roky poslušně ukazuje,

kde je sever.

Mám podezření,

že už ji to nebaví.

Včera večer

se totiž pootočila.

Jen nepatrně.

O několik stupňů.

Dost na to,

aby se města tvářila zmateně.

Řeky si ničeho nevšimly.

Řeky bývají nad věcí.

Hory také.

Ale silnice byly nervózní.

Některé vedly najednou jinam.

Jiné se ocitly v koncích,

o nichž nikdy neuvažovaly.

Přes noc se situace zhoršila.

Ráno ukazoval sever

někam k prádelníku.

Nejspíš za ponožkami.

Nebo za starým vysavačem.

Těžko říct.

Mapa odmítá podávat vysvětlení.

Visí na stěně

a dělá, že se nic nestalo.

Jen občas zašustí rohem.

Jako člověk,

který se snaží nesmát.

Myslím,

že ji nakonec nechám být.

Po tolika letech

má možná právo

jednou za čas

zabloudit.

A kdo ví.

Třeba sever

celou dobu nebyl tam,

kde jsme ho hledali.