Vážení přátelé,
nemohu odolat a přeji si podělit se s Vámi o tyto zcela čerstvé záběry z města Salechard, nacházejícím se na Sibiři při polárním kruhu, z mého pohledu jsou nádherné, fascinující. A věřím, že zaujmou i někoho z Vás, jen tak, připomenout si, jak žijí lidé jinde...
RUSKÝ SEVER v zimě! Jak žijí Rusové na Sibiři na polárním kruhu? (Salechard, Rusko)
Salechard
Salechard je považován za jediné město na světě, kterým přímo prochází severní polární kruh, má drsné subpolární klima, kdy průměrná teplota v lednu je -23 °C, v červenci 14 °C. Původní obyvatelé oblasti jsou Něnci. Město bylo ale založeno kozáky v roce 1595 jako pevnost na řece Ob. Obdorská pevnost se neustále rozrůstala, až se z ní v 17. století stalo regulérní město. Původní název Obdorsk (Обдорск), odvozený od slova Ob, se používal do roku 1933. Dnešní pojmenování pochází z něneckého "Сале-Харн", což lze přeložit jako "osada na mysu".
Něnci (něnej něneč, doslova „skutečný člověk“) jsou malá etnická skupina v Rusku. Podle posledního sčítání lidu k 1. 1. 2021 se k této národnosti přihlásilo 49 646 lidí. Starší název pro Něnce žijící u Obu, který je však vnímán jako urážlivý, je Samojedi/Samodijci. - Tu jsem si ovšem vzpomněla na starobylé psí plemeno Samojed. Jeho původ se datuje do období tisíc let před našim letopočtem, čímž se řadí mezi nejstarší plemena psů. A co je určitě také velmi zajímavé, historie plemene Samojed by nebyla kompletní bez norského cestovatele Roalda Amundsena. Amundsen byl první, kdo dosáhl Jižní pól 14. prosince 1911. Významné pro historii plemene samojedský pes je to, že ho dosáhl se zápřahem samojedů vedených fenkou jménem Etah. Amundsen byl prvním člověkem, který položil nohu na Jižní pól, tím pádem Etah byla prvním psem, který položil tlapu na Jižní pól :-)
Zde ještě jednou obrázky z města Salechard
Děkuji za pozornost, dobrý den :-)
Dobrý den, Hel, vše nejlepší v Novém roku, velmi hezké povídání, něco, co asi neuvidíme. Probudilo to u mne otce, který byl otrok v Gulagu a kdesi tam, zřejmě ještě dál, za poláním kruhem, kde mu vězeň Mitrofan Ivaňas zachránil život. Opilý strážce každý den zabil jednoho z vězňů. Vybral si tátu, hra o život začala. Spočívala v tom, že vězni byli uprostřed velkého sněhového kruhu, strážce za ním zakuploval náboj do pušky, řekl číslo oběti která musela poslechnout, jít za ním, a nesměla bílou čáru překročit. Otec se zvedl a pomalu šel. Spolu s ním vstal Mitrofan. Opilec nikdy nezabil 2. Nešťastně odložil pušku a přežili oba. Došli pak až do ledu , cca 5000 kilometrů a 5 zpátky. Zbylo jich pár. Hrůzy nechám na jindy. Ani v mé knize Sako a kabát nikdo nezabíjel, jen otec, temno vylezlo s neuvěřitelnou silou.
OdpovědětVymazatP.S. Když mohl, tak se jel po válce podívat. Z katru ho pustili roku 1943, díky Benešovy smlouvy se Stalinem. Vážil 35 kilo, dostal do ruky chleba, mléko, školu a tank! Nikdy o tom nemluvil. To Mitrofan a jeho kámoš, oba profesoři mi vše mi řekli v oparu alkoholu, byli posvátní, zbylo jich v roce 1984 51! Otec byl Čech!
Dobrý den, vážený pane Bukovecký,
OdpovědětVymazatděkuji mnohokrát za Váš vstup.
Hel.