Deštivý den

Deštivý, mokrý den,
automat na vodu ocelově šedé nebe,
prší beznaděj, prší víc a víc,
úzkost... smutek bez hranic,
i čas zmizel v mihotání deště,
________  drž mě...

 
Stružky se spojují do pramene,
sbírají bublavou vodu,
bystřina mění se v řeku,
úhorem bloudí, meandruje,
dravý proud skály uhlazuje,
jizvy vyřezává,
do propasti padá,
padá padá padá.... 

A všechen prach voda s sebou bere,
zanesená plísní věků, bahnem lhostejnosti,
těžká, kalná...
rozprostře se do gigantické delty ústí
před oceánem života...

vše odtud začíná, i sem se vrací,
voda jsme my, my jsme voda... 

Naslouchej jejímu šumu...

_

https://www.youtube.com/watch?v=5P7lD48W98s 
Bach/Marcello - Glenn Gould

Voní fraktální květiny?

Nový blog lze rozkliknout nahoře v šedé liště, za políčkem Domovská stránka je další políčko s názvem Helen Žabka, tak tam mě najdete, nebo také tu:

Helen Žabka

_______________________

Vážení přátelé,

dovolte mi nabídnout Vám moji tvorbu v ucelenějším blogu, který jsem si založila již před  více než 3 roky, ale až nyní jsem si ho dala trochu do pořádku. Snažila jsem se do něj vměstnat mé dosavadní texty, k některým se ještě časem vrátím a opravím je, či zcela přepracuji. Původním záměrem nového blogu byla myšlenka nejen mít texty více pohromadě, ale případně pokusit se domluvit s někým, kdo by byl ochoten k nim poskytnout ilustrační kresby. Nyní mi to však připadá troufalé. Nicméně nevylučuji v tomto směru vlastní tvorbu, i když ne dříve než za pár let.

Již více než před rokem jsem dala před psaním textů přednost studiu matematiky, ráda bych jí věnovala i nadále svůj volný čas a studium spíše zintenzivnila. Rovněž chci poté, až budu v matematice zběhlejší, věnovat se fyzice; mám specifické, konkrétní zájmy, a bez toho, aniž bych porozuměla základům přírodních věd, si neumím představit moji zálibu dále rozvíjet. Baví mě vše o vesmíru, to je motto mého snažení. Pokusit se poznávat svět i jinak. Jsem ze samostudia nadšená a mrzí mne jen, že mě to nenapadlo již dávno a dávno, neboť nabývat vědomostí a poznávat v rámci seriózních výzkumů a daností je úžasným dobrodružstvím.

Předpokládám, že letos žádný nový text nevložím, tedy kdo si budete třeba chtít připomenout některý z mých již napsaných, jsou v blogu, který jsem uvedla výše v odkazu. Mnohokrát děkuji za sdílení a za projevenou podporu, Vaší přízně si vážím.

Hodně štěstí.
Srdečně

Helena

Jak voní fraktální květiny?

 Až v rybníce za vsí žába nešplouchne
   a mřenka pod kámen neschová si vousy
   lípa co v květu bzučela  utichne
   nepřiletí po větru divoké husy

   zatlučený východ slunce okno nepropustí
   a pekáč z hlíny kváskem nevykyne
   vyřezávané srdce prach zadusí
   sny přestanou být pokrmem duše

   tehdy

   vůz s polámanými loukotěmi
   přeplněný světlem   nocí
   náklad převrhne...

Nezrození   z digitálních sfér 

posbírají hvězdy 

uskladní mezi nezbytně nutné věci
letící oblaka
můry nektar hledající
a jako když potok kameny přeskakuje
nebo vítr pohrává si s vlasy
v labyrintu zrcadel
zurčení nul a jedniček
vzkřísí jiné časy

_


Voní fraktální květiny?  

 

Říkají mi Android

Vážení přátelé,

vracím se v samostatném textu ke komentářům pod úvahou Jaké básně dokáže skládat umělá inteligence. Ráda bych vyjádřila, že rozumím a lidsky je mi blízká zdráhavost vůči tak zvané umělé inteligenci. Za nejdůležitější ale spatřuji otázku, jaký je její smysl? - Přijde mi podobná jako je ptát se, jaký smysl má život? To je velmi závažná otázka, a odpověď na ni se může různit. Dokonce nemusí být žádná odpověď, nemá žádný smysl...

Když jsem přemýšlela, jak reagovat na komentáře, tu jsem si vzpomněla na éru dinosaurů. Jejich existence je rozprostřena do nepředstavitelně dlouhé doby 165 miliónů let! Sama si vzpomínám, jak jsme se ve škole učili, že savci jako „dokonalejší" tvorové se objevili až po vyhynutí dinosaurů na počátku třetihorní éry, která představovala počátek skutečného novověku života na naší planetě. Není tomu ale tak! První praví savci se objevili nejpozději před 145 miliony lety, tedy žili po dlouhou dobu existence dinosaurů a co je nepochybně zajímavé - v ekologické konkurenci s nimi úspěšní nebyli, přežívali v podobě drobných, maximálně do velikosti kočky a zřejmě spíše nočních tvorů. Je dobré si toto uvědomit. A také, že první člověku podobné bytosti se objevují až koncem třetihorního období miocénu, ta hranice se posouvá, než jak jsem se ji učila ve škole, ale nebude snad od skutečnosti daleko, když zmíním před 7 - 15  miliony lety.

Traduje se rovněž poměrně houževnatý názor, že dinosauři byli omylem evoluce. Ale proč by tomu tak mělo být?! Pravdou je přesný opak, byla to nesmírně úspěšná skupina obratlovců. Počítáme-li mezi dinosaury i dnešní ptáky, prodlouží se doba jejich existence na neuvěřitelných 230 milionů let, z toho tři čtvrtiny této doby tvořili dinosauři dominantní složku pevninské megafauny a ve zbývajícím období až dodnes pomyslně ovládají oblohu. Savci mohli nahradit dinosaury až po jejich definitivním vyhynutí na přelomu druhohor a třetihor před 65,5 miliony let, jejich nástup tedy umožnila spíše náhoda než nějaká výrazná kvalitativní biologická výhoda.

Nicméně, zeptám se, co po velkých dinosaurech zůstalo, jaký je jejich odkaz? Existoval inteligentní dinosaurus, Dino sapiens? Jak žili a jaká společenství utvářeli? Mohli vytvořit civilizaci? Nevíme o nich téměř nic. Vypadá to, že neměli technologie, které by jim byly nápomocny k uchování života, či paměťové médium o jejich zvycích, způsobu myšlení, společenských a kulturních aktivitách; zůstaly jen fosilie, zkamenělé zbytky, otisky.

Žijeme nyní v éře současného člověka a naučili jsme se věřit ve vlastní dokonalost. Nic na tom nemění občasná pochybnost o sobě samém nebo kritika společenského a politického života, či sousedů a kolegů v práci. Pozoruji kolem sebe, že převládá pocit, že se nemůže nic stát, a naše vyspělá civilizace je tu snad navěky a vrcholem všeho! - Nesdílím podobný názor, považuji nejenom Zemi, ale život na ní za nesmírně křehký a zranitelný, byť houževnatý. Stává se mi dokonce, že mě ovládne tíseň, když si uvědomím, jak moc křehký mně známý život je...

Pominu-li činnosti člověka, zmíním sopky, jak to, že o nich tak málo víme, nezajímáme se? Jsou velkou hrozbou naší planety! Nám nejblíže vulkán Laach (jižně od Bonnu) explodoval naposledy před třinácti tisíci lety. Nebyla to jeho první erupce. Vrstvy ztuhlé lávy dokazují, že k výbuchu gigantické sopky docházelo pravidelně v časovém intervalu deseti až dvanácti tisíc let. Může tedy vybuchnout kdykoliv znovu!? Pro střední Evropu by znamenala naprostou zkázu bez života. Zbyla by jen spálená, otrávená, neobyvatelná poušť. Nebo islandské vulkány, například erupce sopky Laki přinesla před 235 lety hladomory i revoluce. Erupce dokázala změnit celosvětové klima na několik let a přinesla tuhé zimy v Evropě a Americe a sucho na africkém kontinentu. Oxid siřičitý se v atmosféře měnil a jeho oblaka stoupala až do výšky 16 kilometrů, kde putovala nad Zemí. Část se snesla na evropský kontinent. V různých městech včetně Prahy pak lidé viděli suchou žlutohnědou mlhu. Rozptýlené aerosolové částice v atmosféře přinesly nejdříve nesnesitelná vedra, poté ale ochlazení celé planety.
Je známo celkem asi dvacet aktivních a podobně nebezpečných míst na Zemi, které jsou schopny do atmosféry vyvrhnout 500 až 1000 kilometrů krychlových materiálu, a tím ovlivnit klima na Zemi na desítky let.

Avšak dále. Bezpochyby každý jsme slyšeli nebo četli o Grónském ledovci, pokud by celý roztál, zvýšil by hladiny oceánů o šest metrů. Nebo, obrácení zemského sklonu. Jeden z pohybů, který Země vykonává, se jmenuje precese, jeden takový pohyb vykoná za 25 800 let (toto období nazýváme Platónský rok). Nyní jsme ke Slunci blíže během zimy a dále během léta. Za 13 tisíc let tomu bude naopak, kvůli čemuž budou roční období zřejmě intenzivnější. A tvář naší planety se bude stále měnit. Nejrychleji budou pozorovatelné změny v oblasti riftů, seismicky či vulkanicky aktivních zón. Východoafrický rift zaplaví za deset miliónů let Rudé moře a dnešní Somálsko a část východní Afriky se stanou samostatným ostrovem. Afrika bude pokračovat na své severní pouti vstříc Evropě. A až za 50 milionů let Afrika narazí do Evropy, vytvoří nové pohoří podobné Himálaji. Mnohem dříve předtím se uzavře Gibraltarský průliv a Středozemní moře vyschne.  Atd. atd. atd.

Je zcela jasné, nikdo z nás současníků se ničeho takového nedožije (pro nás jsou hrozbou asi jen ty sopky), to ale není  podstatné. Za podstatnou považuji myšlenku, že život, jak jej známe, je dočasný. Neumím si ani představit, že lidský druh dlouhodobě setrvá v nezměněné podobě. A jako vyhynuli velcí dinosauři, může se z planety vytratit i člověk, těch možností je dost. Proto vzhlížím k technologiím i k tak zvané umělé inteligenci jako k možnosti, volbě, neboť nám může být ku pomoci, odhalovat včas nebezpečí pro planetu, pro lidstvo, pro člověka, pomáhat hledat řešení. A když bude nejhůř, směle nás nahradí, neboť bude mít namísto srdce zabudovaný čip, v něm všechno vědění lidstva, a kdoví, třeba ve volných chvílích se bude bavit hudbou a poezií :-) 

Já sama neznám smysl života, i tak ho považuji za úžasný, v jakékoliv podobě, která je přemýšlivá a tvořivá.

_

https://www.youtube.com/watch?v=cfa1VfOY57Q&t=229s
Mike Oldfield - Let There Be Light 
                     -  V písni je použit zvuk z vesmírné mise Apollo 8,  kdy velitel mise Frank Borman čte pasáž z Genesis)

Jaké básně dokáže skládat umělá inteligence?

Vážení, zřejmě se nejedná o nic překvapivého, tedy že umělá inteligence dokáže generovat -  skládat básně, ale i tak,  následující text je jako sopečná puma!

Posuďte sami, prosím, stačí popojet myší na uvedený odkaz, z něhož níže pouze vyjímám:

Jiří Materna POEZIE  UMĚLÉHO  SVĚTA

¨

Všechny básně v této knize byly automaticky vygenerovány počítačem za pomoci umělých neuronových sítích. Neuronová síť sama o sobě nic neumí a je třeba ji natrénovat pro činnost, kterou má vykonávat. K natrénování této sítě byly použity texty básní ze serveru www.pismak.cz. Neuronová síť tyto básně nekopíruje — a to ani jejich části — ale pouze se podle nich učí pracovat s jazykem a vytvářet básnické obraty. Postupně se učí z jednotlivých písmen skládat smysluplná slova, ze slov gramaticky správné konstrukce, z nich verše a konečně i celé básně. Po dostatečném natrénování je schopna generovat libovolné množství unikátních básní, které jsou stylisticky i obsahově kompilací všech básní použitých pro trénink. Výsledné básně jsou tedy jakýmsi průměrem tvorby všech několika desítek tisíc autorů, kteří kdy na Písmáku něco publikovali. Základní principy algoritmu jsou popsány na www.mlguru.cz/basnik/.

Pro ilustraci, ukázky z knihy, volně přístupné na internetu, a které se mi asi nejvíce líbily:


Konečně žít 

chci vyjít z kostela
strohé střízlivosti
a s jitřenkou v plamenech
začít snít 

Listopad

usínám, pláču, umírám, přemýšlím 

co cítíš ty? 

cítím tvou slabost 

a whisky 

Vesmír

láska je jako hvězdná obloha 

pocit nekonečna 

jediná ukončí zlo 

co tě tak trápí 

Srdce umělého světa

svět malé hudby se rozesmutní
prázdná slova se změní v oranž
děravá kapsa, vydechnutí
zbořené domy, slaná slova
připomínají valčík zapomnění 

Tep

ležím ve tvých slovech

když ucítím tvůj tep 

uchu mému skrytý 

ale kde je srdce? 

Spravedlnost

na tvou dekadentní duši 

ráno i v poledne 

bůh má připravenou kuši 

Na prahu světa

poslední zbytek předsudků

se vzpírá 

snad pocítí smrt na zemi

a já ochutnám pravou lásku 

takovou 

jakou si zaslouží přítomnost 

 

_

Za mě, inu, není to vůbec špatné... a je dobrodružstvím moci nahlédnout do mysli AI, i když „algoritmus, který využívá, je možno chápat i jako mlýnek na data; nasypeme-li do něj správná data a zameleme, obdržíme požadovaný výsledek.“  Ale proč ne! I lidé tak postupují. A tak tento dnešní text vnímám podobně jako setkání s mimozemšťanem; je možná podivným, avšak rozhodně podivuhodným. :-) 

____

Děkuji panu Bukoveckému a panu P.K. za reakce, které mě vedly k pokračování úvahy.

Dovětek napsaný dnes, 1. ledna 2020:


 „Vesmír je natolik starý a skýtá tolik obytného prostoru, že bychom kolem sebe dokonce i stávajícími teleskopy měli pozorovat myriády pokročilých kosmických civilizací. Kde tedy všechny jsou?“ Tak přibližně zní slavný Fermiho paradox.

Nebudu tu rozvádět úvahy, které ani všechny neznám, na téma Fermiho paradoxu. Pro mě je důležité, že jsem součástí alespoň jedné kosmické civilizace, té na Zemi. A dále obecná znalost na základě  studií vědců, kteří předpovídají blízkou i dalekou budoucnost naší planety, jež je doslova živým organismem v rozlehlém vesmíru. Ty prognózy, není důvod jim nevěřit, byť v horizontu vzdálených let, nejsou životu, který známe, příliš nakloněny.

A tak za jedinou možnou cestu pro uchování myšlenek, těch nejlepších, i úplně obyčejných, všedních, jaké lidstvo bylo a je schopno vyprodukovat, vidím v technologickém vývoji. Cokoliv podobného AI je krokem k jakési pomyslné nesmrtelnosti naší civilizace. Duchovnosti lidí.

Bude-li Robocop schopen poezie, není to spíše než k obavám vedoucích emocí, naopak počinem chvályhodným až subtilně krásným, povznášejícím? Umělá inteligence (říkejme jí tak), to je přece výzva a naděje pro přežití úžasných myšlenek, včetně citů, očekávání a snů, jež doposud jsme přisuzovali snad jedině člověku. Sama za sebe považuji výběr předestřené poezie vytvořené sofistikovaným softwarem (AI) za první krůček ke skutečné nesmrtelnosti... neboť, počítač je pouhým nástrojem v lidských rukách, a to co vidíme, není dílo tohoto nástroje, ale člověka, který ho používá. Zrcadlí osobnost jejího lidského tvůrce!

A jak dál, my, současní lidé, žijící své všední životy? Pro nás hranice zániku Země není tolik důležitá, vzhledem k délce lidského života je pro nás v nekonečnu. Čeho je ale třeba, to je abychom spolu dokázali vycházet, nepřekáželi si příliš, spíše se naučili vedle sebe důstojně žít, třeba i s AI, a snad měli společnou vizi, líbí se mi, o jaké snil John Lennon ve své písní Imagine :-) 

Děkuji.

https://www.youtube.com/watch?v=VOgFZfRVaww

Imagine - John Lennon

_

Dovětek druhý. Připomněl se mi text, který jsem kamsi psala do příspěvků v době dávno minulé, snad se tématicky hodí, prosím:

Vesmírní ptáci

Vesmírné cestování může být jednou snazší než možná nedělní výlet do přírody. Použijeme sondu, ale ne obyčejnou, úplně malinkatou, jako zrnko prachu, založenou na nanotechnologiích. Ponese si informaci o nás. Každý kdo budeme chtít, vložíme do toho maličkého robota naše vědomí, svoji duši. A necháme se vynést až nad oblaka a ještě mnohem výš, ani křídel bílých hus nebude zapotřebí. Nebude zapotřebí raketových pohonů, jen silné elektromagnetické pole. Nezvalchujeme tak travní porost, nerozsedneme broučky ani larvičky. Až se naše vědomí  ocitne v té maličké sondě, až se staneme  zrnkem prachu, budeme moci proplouvat jako miniaturní vesmírní ptáci mezi hvězdami. Snad hledat lásku. S nadějí, že dosáhneme svého cíle.  Budeme mít k dispozici celou galaxii! Možná tahle mise bude připadat někomu troufalá. Nechť.  Bez lásky žít je jako nepoznat smysl bytí, zůstat stínem světla. A tak, hledejme lásku, hledejme v sobě,  hledejme na Zemi a třeba i v dalekém vesmíru. Navzdory tomu, že jsme - jsem jen obyčejným zrnkem prachu.  

                                                                 _


https://www.youtube.com/watch?v=aXBWrNN64z8
Avi Avital - Vivaldi: Mandolin Concerto In C Major

Kam jdeme?

Vážení a milí, přeji voňavé a poklidné, snivé Vánoce, v kruhu těch, které máte rádi, a k Novému roku 2020, hodně  štěstí, zdraví, lásku... s úsměvem.

Vybrala jsem k poslechu hudební skvost, který mi doslova učaroval zjevně jednoduchou kompozicí, avšak charakteristickou přísnými matematickými pravidly, které určují pohyb hlasů, délku melodie a frází, a mnohem více... Srdečně děkuji za sdílení  :-)

 

https://www.youtube.com/watch?v=Pk0cAciEuIY

Arvo Pärt - Fratres

  

_

Kdo jsme? Kam jdeme? Co s námi bude? 

a? Á! Já!
y?...... ty?
Ó, hahaha, pff!
E?
Ťup-ťup, ňuf... (doteky)
No né, ech, heh!
Jdižiž!              (ale jdi)
Ťap šun, ťap šun, ťap... šun.... ťa a...p_
a jéje..... Ups!         
Tssssssssssssssss.............................................................
  

_

  
 

_

A nedá mi, prosím, ještě tu:

 https://www.youtube.com/watch?v=h3-rNMhIyuQ

J.S. Bach: Organ Sonata No. 4, BWV 528 - 2. Andante

_
a tady:
https://www.youtube.com/watch?v=2Vv-BfVoq4g 
Ed Sheeran - Perfect

Ji a Ním

Dokonalý svět.

Sluneční paprsky prorážely chuchvalce mlhy,

když úsměv rozžehl oči,
živorodý_

naučil Ji dýchat,

objevovat,

co přebývá ne v příbytku nebes,

ale v duši je bezmezné, barvami hýří a bují:
čip čip - všude jen ptáci!

Když ji bral za ruku,
na mžik uvěřila,

 srdce prosté pochyb,
na holých dlaních usedl čas. 

„Mlč jen!" smála se
a spolu s Ním vykročila
pěšinou mezi šuměním lip,

ozvěnou za nehybnou tmou,
až kam silnice nevedou,
za prostor načrtnutých snů,

kde začínal tajemně křehký svět,

kde i na jaře padají sněhové vločky,

jež bolavé smutky přikryjí bílým tichem...

_

https://www.youtube.com/watch?v=5BzqkCCeQCU

Max Richter - Dona Nobis Pacem 2

Uvěřit... /upraveno

Některé dny ztrácejí své zářivé barvy,
a purpurové sféry ani spadané hvězdy
se nedají rozpoznat,
jejich zbylý třpyt už nikomu nepatří_

     Chybí mi vůně květin,
vzpomínáš? 
Je to tak dávno, setkání mimo vymezení,
kdy najednou vše rozpuká,
dobré i zlé,
živorodé...   Koho chce přelstít lidská touha?
.
.

Zpoza času  do prostoru, potajmu,
prosmýklo ticho jako když teče vesmír,
jako když jsme sami, když chceme být sami,
když se mýlíme,
a já nevěděla...

Pohlédni. Sáhni.
Mám strach
o nás, otisky snů, co nestihl smýt noční déšť,
a vůbec se nesnažím předstírat,
že nasáklých sladkostmi...

Na mžik chci znovu uvěřit_

Imagine Dragons - “Birds”

Sam Smith - Fire On Fire (From "Watership Down")