pondělí 28. března 2016

Vincent van Gogh, Dopisy (200)

http://www.odaha.com/sites/default/files/gogh-tuzka-22.jpeg
Zdroj : http://www.odaha.com/vincent-van-gogh/uhel-tuzka-jine

   Drahý Theo!
   Tvůj dnešní dopis i to, co bylo do něho vloženo, mi působí radost, děkuji Ti za obojí.
   Zdá se mi, že matka se až dosud celkem výborně uzdravuje, že přímého nebezpečí stále ubývá a že vše se stává otázkou času.
   Za takové situace jsem byl doma rád, a protože ono neštěstí ovšem zatlačilo úplně do pozadí některé otázky, v nich se ještě s otcem a s matkou neshoduji, klape to celkem mezi námi, a tak se může snadno stát, že napříště budu v Nuenen pobývat déle a častěji, než se mi z počátku zdálo možné.
   Je to do jisté míry samozřejmé, že budu moci pomáhat i později, až bude nutno matku přenášet s místa na místo.
   Počáteční rozčilení pominulo, a tak se mohu teď dost pravidelně věnovat své práci.
   Maluji denně studie tkalců, které pokládám technicky za dokonalejší než studie drenthské. Motivy stavů s poměrně složitým mechanismem a s figurkou uprostřed budou možná vhodné i pro perokresby a já jich několik nakreslím, jak mi radíš. Smluvil jsme s otcem, než došlo k neštěstí, že tu budu po nějaký čas bydlet zadarmo, abych tak mohl na počátku roku vyrovnat některé účty; k tomu byly připraveny peníze, které jsi poslal na Nový rok a v polovině ledna. Protože jsem je dal otci, když došlo k neštěstí, jsou teď na řadě účty za barvy.
   Je těžké předpovědět, jak bude stálá nehybnost působit na matčinu konstituci.
   Po finanční stránce jsem tedy zdejším pobytem nic nezískal a mám v úmyslu v práci pokračovat plnou parou.
   Musíme učinit, což je ovšem důležité, všechna opatření, aby se neproležela. Udělali jsme si jakási nosítka, abychom mohli podle potřeby matku přenést; čím méně však to děláme, tím lépe. Záleží především na tom, aby klidně ležela.
   Matka má při svém špatném stavu na štěstí vyrovnanou a klidnou náladu a těší se maličkostmi. Namaloval jsem pro ni nedávno kostelík s živým plotem a stromy; takový motiv.
   Jistě pochopíš, že zdejší příroda se mi zdá nádherná. Až jednou přijedeš, zavedu Tě do tkalcovských chalup. Postavy tkalců a žen vinoucích přízi Tě jistě uchvátí. Poslední studie, kterou jsem namaloval, je postava muže sedícího za stavem - trup a ruce.
   Také maluji stav ze starého dubového dřeva se zelenavě hnědou patinou, na němž je vyryt letopočet 1730. U stavu blízko okénka, jímž je vidět kousíček zeleného pole, stojí dětská židlička a děťátko, které v ní sedí, se po celé hodiny dívá na loďky, přejíždějící jako šipky. Pojal jsem ten motiv tak, jak vypadal ve skutečnosti - stav s tkalcem, okénko a dětskou židličku v chudobné jizbičce s hliněnou podlahou.
   Napiš mi, prosím, trochu podrobněji o Manetově výstavě, sděl mi, které tam jsou obrazy. Maneta jsem vždycky pokládal za skutečného umělce. Znáš článek, který o něm napsal Zola? Lituji, že jsem viděl jen několik málo z jeho obrazů. Rád bych viděl zejména jeho ženské akty.
   Nezdá se mi přehnané, že někteří lidé, Zola na př., jsou jím uchváceni. třebaže já sám se nedomnívám, že patří mezi první umělce tohoto století. Ale je to talent, který má naprosto jistě své oprávnění, a to už něco znamená. Článek, jejž o něm Zola napsal, je ve svazečku "Mes Haines".
   Já nemohu se Zolou souhlasit, když dochází k závěru, že Manet je člověk otvírající moderním uměleckým koncepcím novou budoucnost. Pro mne ne Manet, nýbrž Milet je malířem veskrze moderním, jehož zásluhou se mnohým umělcům otevřel obzor.
   Co nejsrdečněji Tě zdraví a ruku Ti v duchu tiskne
                                            zcle Tvůj Vincent.

   Všichni Tě mnohokráte pozdravují. Napiš matce něco delšího, dopisy ji příjemně rozptýlí.


sobota 26. března 2016

Šéér

-

Přilétá vítr, aby rozkýval stíny,
rodí se úsvit s hebce drsným šéér, šéér...


Tu zjara čekám od zimy
na toho, kdo nepřijde.
Kdo není?

-
Znenáhla slyšet lehce chvatné kroky. 
Ještě je jakási naděje.

Kdo je spolu,
a kdo není?

-

neděle 13. března 2016

Jean-Philippe Rameau


https://www.youtube.com/watch?v=yTm_Mp3j1D4
Natacha Kudritskaya - L'Entretien des Muses, Rameau @ OCMF




a ještě jednu pro radost, balalajku jsme tu, tuším, ještě neměli :
https://www.youtube.com/watch?v=HNs92CVQyQc 
J. Ph. Rameau "Le Rappel des oiseaux"



Krásné... příjemný poslech :-)



Jean-Philippe Rameau
zdroj : https://fr.wikipedia.org/wiki/Jean-Philippe_Rameau


neděle 28. února 2016

Vincent van Gogh, Dopisy (199)

   Milý Theo!
   Musím Ti znovu srdečně poděkovat za dopis z 1. ledna a za to, co bylo vloženo.
  Neodporuji Tvému tvrzení, že bych jednou mohl stát úplně opuštěn - neočekávám nic jiného a spokojím se se životem, bude-li jen trochu snesitelný.
  Ale říkám Ti, že bych to nepokládal za zasloužený trest, protože se domnívám, že jsem přese všechno neučinil nebo neučiním nic, co by mě zbavilo nebo mělo zbavit práva cítit se jako člověk mezi lidmi.
   I jiní lidé by se v tom z valné části zmýlili. Snažím se dívat se sám na sebe jako na cizí osobu, tedy objektivně, snažím se tedy vidět své vlastní chyby a naopak i vlastní klady. Slyšel jsem vypravovat o lidech, kteří museli žít v poměrně velké odloučenosti jen proto, že nevyhovovali přání ani jedné ani druhé strany.
   Isolace je dost velké neštěstí, je to do jisté míry vězení. Jaká míra isolace čeká mne, to snad ještě nelze tak docela určit; ostatně to neříkáš ani Ty.
   Mně pro mou osobu se žije často lépe mezi lidmi, kteří toto slovo vůbec neznají, na př. mezi sedláky, tkalci, atd., než mezi vzdělanci. což je pro mne velké štěstí.
   Tak jsem se teď na př. oddal pozorování života tkalců. Znáš hodně kreseb s tkalci? Já velmi málo.
   Zatím jsem podle nich nakreslil tři akvarely. Ti lidé se kreslí obtížně, protože v těch malých prostorech není dostatečný odstup k nakreslení stavu; proto se taková kresba často nepodaří.
   Objevil jsem tu nicméně místnost se dvěma stavy, v níž takový odstup je. Rappard namaloval v Drenthe jednu takovou studii, která se mi líbí.
   Je hodně pochmurná, protože ti tkalci jsou ubohý nárůdek.  
   Mám i kresbu, vlastně jen impresi, dražby dříví.  
   Přál bych si, abys rozuměl a pochopil, že bych chtěl, abys byl stoupencem mých názorů, a že bych věřil, že tak lépe pochodíš, a že věřím, že Ti to půjde lépe, ačkoli bych si někdy přál, abys měl o jistých problémech jiné názory. Nedomnívám se, že mé názory jsou lepší než názory jiných lidí, ale přece jen začínám věřit v existenci čehosi, co činí zbytečným všechny, tedy i moje názory, v existenci pravd a skutečností, k nimž naše názory nemohou téměř nic přidat; tím, doufám, nezmatu ani své názory, ani názory jiných, což by byl "erreur de point de vue".
  Tak jako nemohou korouhvičky změnit směr větru, tak nemohou ani názory změnit jisté věčné pravdy.
   Korouhvička neobrátí vítr ani k východu, ani k severu a stejně tak nečiní názor, ať už je jakýkoli, pravdu pravdou.
   Existují skutečnosti stejně staré jako lidstvo, které nikdy nepominou.
   Znám legendu o jakémsi národě, která je nádherná a která se samozřejmě neodehrála doslova, která je však symbolem mnohého.
   Podle tohoto vyprávění zplodili lidský rod dva bratři. Oba si směli něco vybrat. První si zvolil zlato, druhý knihu. Tomu prvnímu, který zvolil zlato, se všechno dařilo, ale ten druhý se měl špatně.
   Bez bližšího objasnění pak legenda vypráví, jak muž s knihou byl vyhoštěn do nehostinné a neplodné země, do naprosté samoty. Ale on se dal ve své bídě do čtení své knihy a naučil se mnohému, čím si dovedl život zpříjemnit a vymyslel leccos, čím si pomohl z nesnází, takže se nakonec domohl jisté moci, třeba jen usilovnou prací a do jisté míry zápasem.
   A jak s pomocí knihy sílil, tak ten druhý slábl a nakonec poznal, že se všechno netočí jen kolem zlata.
   Je to jen legenda, ale já v ní vidím hlubokou pravdu.
   "Kniha", to jsou nejen všechny knihy či literatura, to je zároveň vědění, rozum, to je umění.
   "Zlato" jsou nejen peníze, nýbrž i symbol mnoha jiných věcí.
   Nemysli si však, že si chci po této stránce něco vynutit; tyto věci se musí dokázat samy sebou.
   Budu se snažit proplout, ať už jednou budu nebo nebudu osamocen. A pokud jde o mé názory, pak mám na mysli Tainův výrok: "Domnívám se, že pracovník si může svůj osobní majetek ponechat pro sebe".
   Byla to tedy asi moje vina, že jsem si to nenechal pro sebe. Enfin! A nezapomeň, že bych nesouhlasil s tím, abys pomoc, kterou mi poskytuješ, pokládal za svou povinnost; nebyls k tomu zavázán a nejsi ani nyní, činils to dobrovolně, zato já jsem Ti velmi zavázán a budu Ti zavázán, jak už jsem řekl.
   Přeji Ti zdar v Tvém podnikání.
                                                        Zcela Tvůj Vincent.


   

Vincent van Gogh, Dopisy (198)

   Milý Theo!
   Včera večer jsem se vrátil do Nuenen a dnes se Ti musím s něčím svěřit, aby se mi ulevilo.
   Svoje nářadí, studie, atd. jsem si zabalil a poslal sem; protože matka s otcem pokojík už vyklidili, usadil jsem se již prozatím v této nové pracovně, v níž se mi snad podaří pokročit o kus dál.
   Chci, abys věděl, že jsem s tou ženou mluvil a že jsme se ještě pevněji rozhodli žít odděleně, totiž tak, aby se předešlo různým oprávněným poznáním. A protože jsme se rozešli, zůstaneme odloučeni; ale dnes po dodatečné úvaze litujeme, že jsme raději nezvolili střední cestu. Ještě dnes totiž cítíme vzájemnou náklonnost, která má příliš hluboké kořeny, aby mohla vyprchat.
   Musím Ti sdělit, že si ta žena počínala statečně; pracovala totiž (prala), aby sobě a dětem vydělala na živobytí, že tedy plnila svou povinnost, a to dokonce při velké tělesné slabosti.
   Víš, že jsem si ji vzal k sobě, protože při jejím porodu nastaly komplikace, takže leydenští lékaři prohlásili, že musí mít klid, mají-li ona i dítě dále žít. Byla chudokrevná a už snad měla začátek souchotin. Pokud jsem byl s ní, její stav se nezhoršoval, uzdravovala se naopak, takže některé ošklivé příznaky zmizely.
   Ale dnes je jí zase hůře a já se o ni bojím; ani to ubohé děťátko, o které jsem se staral jako o vlastní dítě, nevypadá jako dříve.
   Viděl jsem její velkou bídu, milý bratře, a tolik se proto rmoutím. Vím dobře, že je to spíš má vina, ale i Tys mohl tenkrát jinak mluvit.
   Dnes lépe rozumím, pozdě ovšem, některým jejím náladám a tomu, že některé činy, o nichž jsem se domníval, že jsou zvrácené, byly rovněž výrazem nervového podráždění a že je spáchala takřka spíše proti své vůli, jak mi ostatně sama víc než jedenkrát později řekla: "Někdy nevím, co dělám."
   Tebe i mne lze tedy pochopitelně omluvit, protože s takovou ženou člověk někdy neví, na čem je, a protože se nadto vyskytly i finanční potíže. Ale měli jsme tenkrát zvolit mírnější řešení; a kdybychom je mohli ještě dnes nalézt, ačkoliv dnes je stěží najdeme, bylo by to humánnější a méně kruté.
   Nechtěl jsem jí dávat žádnou naději, ale povzbuzoval jsem ji a snažil jsem se ji utěšit a posílit na cestě, kterou dnes jde, odkázána na svou práci pro sebe a své děti. Srdce mě však k ní silně táhne pocitem vroucího soucitu jako kdysi, soucitu, který během těchto měsíců neochabl ani tenkrát, když jsem své pocity podrobil zkoušce, jak daleko může člověk jít ve své lásce k ubohému, opuštěnému a nemocnému lidskému stvoření. To už jsem Ti ostatně řekl dřív při jakési příležitosti a to budu opakovat neustále.
   Ale my dovedeme být i nekonečně krutí.
   Srdečně tě zdraví
                                      zcela Tvůj Vincent.

   Na ukončení roku je to smutný dopis, pro mne smutné psaní, pro Tebe smutné čtení, ale horší je to ještě pro tu ubohou ženu.
   Psala mi znovu, protože jsem ji předtím poslal k lékaři, a tak jsem se leccos dozvěděl.


  

Vincent van Gogh, Dopisy (197)

Nuenen
prosinec 1883 - listopad 1885


   Milý bratře!
   Cítím, jak otec s matkou instinktivně (neříkám vědomě) o mně smýšlejí. Bojí se vzít mě k sobě, jako bychom se báli vzít do domu velkého chlupatého psa.
   Přijde do pokoje s mokrými tlapami - a je přece tak chlupatý!
   Každému vběhne do cesty! - A štěká tak hlasitě!
   Je to zkrátka špinavé zvíře.
  Ano, ale to zvíře žije jako člověk a má lidskou duši, třebaže je pes, a nadto duši tak citlivou, že samo cítí, jak se o něm smýšlí, což obyčejný pes nedovede. Přiznávám, že se psu podobám, ale já jim jejich důstojnost neberu.
   Pes poznává, že by bylo nad jejich síly, aby ho snesli, ponechají-li si ho, a aby ho "v tomto domě" trpěli, a musí se proto snažit vyčenichat si jinou psí boudu.
   Pes by totiž mohl někoho pokousat - kdyby se vztekl - a polní hlídač by ho musel nakonec odstřelit. Ano, to všechno je jistě pravda. Naproti tomu však psi hlídají. Ovšem, to je zbytečné, je mír a o nebezpečí nemůže prý být ani řeč. Proto o tom mlčím.
   Pes jen lituje, že nezůstal někde daleko, protože na poušti by nebyl tak sám jako v tomto domě - přes všechnu tu srdečnost. Navštívil je ve své slabé chvilce, na niž se, doufejme, zapomene a které se bude napříště střežit.
   Protože jsem za svého zdejšího pobytu žádné peníze nevydal a protože jsi mi sem dvakrát peníze poslal, zaplatil jsem si sám cestu a zaplatil jsem si sám i šaty, které otec koupil, protože ty svoje už jsem nemohl nosit, a zároveň jsem odečetl těch 25 zlatých přítele Rapparda.
   Doufám, že Tě potěší, co se stalo, vypadalo to tak špatně.
  Milý Theo! Přikládám dopis, který jsem právě sestavoval, když jsem dostal Tvoje psaní, které zodpovím po pozorném přečtení Tvých slov.
   Musím Ti rovnou říci, že mi připadá velmi šlechetné Tvé stranění otci i to, že mi hned za čerstva kážeš, v domnění, že otce zarmucuji.
   Vážím si toho u Tebe, třebaže se vydáváš do boje proti člověku, který není ani otcovým, ani Tvým nepřítelem. Všichni toužíme po míru a smíření, otec, Ty i jí. A přece se zdá, že tento smír nedovedeme uskutečnit.
   Myslím, že jsem kamenem úrazu, a proto se musím nějakým způsobem snažit, abych přestal "ztrpčovat život" Tobě i otci. I Ty se tedy domníváš, že otci ztrpčuji život a že jsem zbabělec? Tak?! - No dobrá, budu se tedy snažit, abych všechno v sobě potlačil; otce už nenavštívím a budu se snažit dodržet své předsevzetí - abych ani sebe ani Tebe neomezoval ve svobodném myšlení a abych Ti neztěžoval život - stanovit termín naší úmluvy o penězích na březen, souhlasíš-li.
   Je tedy právě na čase, abych podnikl kroky, které sice mají malou vyhlídku na úspěch, které však nechci ve své svědomitosti za dnešních okolností odkládat.
   Musíš to chápat klidně a v dobrém, milý bratře, nepředkládám Ti ultimatum. Jestliže však se naše pocity příliš různí, pak se musíme usilovně snažit nepřehlížet to všechno. Nesmýšlíš tak trochu i Ty? Víš přece, že jsem si vědom toho, žes mi zachránil život, na to nikdy nezapomenu; a nadto jsem nejen Tvůj bratr, nýbrž i Tvůj přítel. A ukončíme-li vztahy, z nichž, jak se obávám, by vznikl pokřivený poměr, přece jen Ti budu zavázán nekonečnou vděčností za to, žes mi tenkrát podal ruku a žes svou pomoc prosadil.
   Money can be repaid, not kindness such as yours. *(*Peníze lze splatit, nikoli však dobrotu, jako je Tvá.)
   Ponech mi tedy volnost jednání; nicméně lituji, že jsme se nesmířili úplně, a přál bych si, aby to ještě bylo možné. Jen vy mi nerozumíte a bojím se, že mi snad nikdy nebudete rozumět.
   Můžeš-li, pošli mi obvyklé obratem, nebudu totiž musit otce o něco prosit, odejdu-li, což musím co nejdříve.
   23,80 zlatých z prvního prosince jsem dal otci za půjčených 14 zlatých, střevíce a kalhoty, 25 zlatých z 10. listopadu, které jsem dostal na 1. prosince, musil ještě na delší dobu zaplatit pobyt v Drenthe, protože tenkrát se vyskytla jistá potíž, která později zmizela, a že jsem si z těch 14 zlatých, které jsem si vypůjčil od otce a mezitím vrátil, platil cestu, atd.
   Půjdu odtud k Rappardovi a od Rapparda snad k Mauvovi.
   Navrhuji tedy snahu o klidné a řádné vyřízení.
   Buď si tedy, bratře, vědom, že jsem Ti snad větším přítelem, než se domníváš nebo tušíš, i když se rozejdeme nebo se stane něco jiného.
   Ruku Ti tiskne
                                           zcela Tvůj Vincent.

     

sobota 27. února 2016

Bach & Vivaldi: Concertos for flute & strings | Anna Fusek & Capella Anna

https://www.youtube.com/watch?v=N6RgPKok75w
Bach & Vivaldi: Concertos for flute & strings | Anna Fusek & Capella Anna


velmi příjemné provedení, ti muzikanti hrají vážně špičkově, a krásné prostředí, moc se mi líbí, nádherná muzika :-)

A tady si dovolím představit Annu Fusek :  


DSC_9119-kopie
Všestranná umělkyně, iniciátorka zrodu ojedinělého česko-německého orchestru, Anna Fusek, narodila se v Praze v roce 1981, více v odkaze tu, prosím : http://6b.cz/24I


Krásný den.