A la bin-bon-bam

 

Když ztrácíš iluze,
jakoby končil svět,
a skrytý pramen duše
byl navždy umlčen_

Zvláštní představy, svět
končí neustále...

a la bin, a la ban, a la bin-bon-bam

Jsou někteří, a bůhví,
konec světa odvracejí, to možná
díky nim se Země
dosud točí...

A la bin, a la ban, a la bin-bon-bam__

 

 

 

 

Manu Chao - Me Gustas Tu

 

A není nikdo...

 

Dívka stála mezi někde a kdesi, ruce
rozhozené jako rozbitá hračka,
konečky prstů sála paprsky rezavého slunce,
chyběla jí blízkost člověka

Podivný svět_ kde život je nesnáz,

a není nikoho,
a není nikdo,
kdo by běžel vstříc
 
Lidské nitro nelze zachytit žádnými vzorci,
cosi nás ujařmuje, cosi nám chybí,
a nevíme přesně co

Vnější svět se rozptýlil...

Dívka se otočila,
jako ze skla pod rezavým sluncem bezhlasně se rozpustila,
křišťálově průhledné vločky vítr rozvál

 

 

Mitski - Washing Machine Heart

Nevídka

 

... dávno, dávno již... vzpomínky těkají,
je mi 5 roků, dívenka s dlouhými vlasy, astmatik,
poprvé mimo zdi velkého města,
cesta vlakem, pak pěšky, neznámo kam,
polosamota,
rozbitý domek,
zahrada,
dosud neviděný ráj...
postel v kuchyni pod oknem,
za tenkou tabulkou skla tajemný dech,
noc žije, přináší zvuky; jeden se opakuje,
húúú huhúúú, projíždí vlak,
mohu se vydat až ke hvězdám...

Druhý den, vstupuji do ráje,
zahrada roztodivná, chybí asfalt a dlažba ulice,
místo nich neznámý Prostor, zem, tráva, jabloně;
rozbíhám se k dřevěným plaňkám,
prohlížím cestu za plotem, za ní
již nic než šerý les...
přirozený, tajuplný svět roztočil představy,
klekám a zas úžas, několik kvítků v zelené trávě, zázrak!?
ano, fialky, největší objev v mém životě...

,,,

 

Země se točí, plyne čas, za okny města řinčení
slepých myšlenek...

 

Maok - Naelin

 

 

Ji a Ním

 

Sluneční paprsky prorážely chuchvalce mlhy,
úsměv rozžehl oči,
živorodý...

Naučil Ji dýchat, objevovat,
co přebývá ne v příbytku nebes,
v duši je bezmezné,
barvami hýří a bují:
čip čip - všude jen ptáci!

Když ji bral za ruku, uvěřila,
srdce prosté pochyb,
na teplých dlaních usedl čas.

„Mlč jen!" smála se
 a spolu s Ním
vykročila pěšinou mezi šuměním lip,
ozvěnou za nehybnou tmou,
až kam silnice nevedou,
za prostor načrtnutých snů,
kde začíná tajemný, křehký svět,
oblaka teplý vítr shání,
louky poslouchají písně,
voní pole,

kde netryská smola z poraněných stromů...

a dotyk hřejivosti
bolavé  smutky přikryje tichem

_
 

 

 Richter: Dona Nobis Pacem 2 / Mari Samuelsen

Příteli

 

Šel krokem, nikam nespěchal, když
přistoupila ze všech stran
v dotichajícím tichu,
nepřipadala mu krásná,
snad nevšední,
nepodobná žádné jiné linii vesmíru;

lehce se usmála: „Příteli..." 
a slunce divě vyšlo.

Nemohl odtrhnout pohled z jejích očí,
měl dojem, jakoby skulinou v jsoucnu
nahlédl k dávnému počátku, prameni,
v tu chvíli potřeboval pít a pít
čistou chladivou vodu...
 

 

 

Scent of a Woman / Por una Cabeza - Carlos Gardel

 

Ziměnky

 

Z výšin vířivý rej sněhobílých tanečnic,
krajinu halí
v bělostný třpyt.
-

V ústraní samoty
vrostlá chalupa,
holubí dým nebeským klenutím prolíná,
a v hávu nezrozeného úsvitu,
za rámem ledových květů
na skle přitisknutý nos,
hoří plameny očí,
 v srdci zvědavost.

Nastal čas očekávání....
 

 

 

__

Schumann: Kinderszenen, Op. 15 

Husička

Kolik vroucí touhy  teskných přání
s večerem bloudí po zčernalém nebi
Ten    na něhož čekám   nepřichází
nad obzorem táhlá mračna plují... 

~

Přilétá vítr_  rozkýval stíny,
zmizela hvězda z malvice

a z oblohy déšť padá
jakoby byla bezedná...

než paprsek slunka zčistajasna
k úsměvu mysl rozechvěje

k obzoru bílá husička vzlétla...

         <(")

 

 Čechomor - Husičky