Bytí v prostoru

 
Hluboko ve mně,
tak nějak lidsky,
malý vesmír...

Cosi kolem tančí,
tajemství, samý slib,
vidina země, k níž
nelze dorazit, svatá,
svrchovaná,
světlo v temnotách...

... a já po starých cestách šlapu starý prach,

v rytmu srdce bije
nahá tma...

__

 

 

https://www.youtube.com/watch?v=PfJnCOHEAgo
Helen Jane Long: Eclipse

Stmívá se v rákosí

 

V mezerách mezi mraky, zvonivě šumivé
údery křídel.
Pak šplouch a cák,
z rybníka za návsí
křik divokých kachen:

Reb kvak kvak!

Stmívá se v rákosí.
Padá podzimní chlad.

~

 

 
Jsem panožka stélky,
zlomek světa,
způsob, jak také žít...

 

Helen Jane Long, Outside

 

Zaslíbená země (2)

Poslední kmeny lidské rasy se krčily
v jeskyních,

vyhlížely den,

který nikdy nepřijde.

Na obloze

slabě zářily cizí hvězdy,

jako oči šelem, stahujících se kolem ubývajícího

ohně.

Obloha

pozvolna

splynula s černou zemí,

pohltila obzor.
_

    Věděl, že legendy
    lžou,
    ale proč by měl ničit jediný pevný bod v podobě nikdy
    neumírající naděje?
    Přistoupil blíž,
    vášnivě vzal její sny do svých rukou,
    s oblakem údajů vpustil je k ikoně:
    zaslíbená Země

    kvantová pěna zašuměla, vybublal nový vesmír                            
                                                                                                                               

kde jsi, Živote?!
_

 
https://www.youtube.com/watch?v=QqkO95TdaH4
Mari Samuelsen - Glass: Metamorphosis 1

K nebi čelem

Den sahal k nebi čelem,   
slunce bíle žhnulo, a cosi
dotýkalo se pichlavé trávy,  
ne větší než lidská dlaň, tančící roj včel,
prašný vír   
když běží
plání od neohraničena, až kam šlo dohlédnout...
Ta věc si hrála - mihotala se samotou,
prchavý stín nekonečné skutečnosti,
bušící srdce nesmírně jemného něčeho, čeho si nelze
nevšimnout... 

     Žhavý dech prolomil závoru očí, 
     zaplavil úzké srdce, 
     obnovil ochablé údy,
     až zmizel pocit únavných abstrakcí,
     proudy zředěných slov uvadlého bytí...

     Zůstat jen sám sobě záhadou.

     Člověka zmocnilo se opojení, a zároveň úzkost,
     nejasný pocit,
     spojená tresť všeho zla i dobrého,
     chtěl změřit své síly s úplnou a divokou Existencí.


                      Volal jsi mne?    

_

https://www.youtube.com/watch?v=5BzqkCCeQCU 
Richter: Dona Nobis Pacem 2

Za těmi dálnými světly

Slunce skomírá v nachu obzoru
stín noci
vůně suchopáru
:
a vítr jak lehounký dech
co chvíli vylíbá z krajiny vzdech
zas a zas
jakoby vzlyká znavený zvon
jakoby šeptala dívka
píseň snivou a dumavou Ach, kde je můj 
domov?
Za těmi dálnými světly_
k cíli nevedou...

 

https://www.youtube.com/watch?v=LzRPpnc4DL8  
Oskar Schuster - Valtameri 

Létavice (2)

V ohňostroji létavic započal příběh člověka.

Tak dávno, že si již nikdo nemůžeme vzpomenout.

Cosi věčného od těch dob v nás zbývá, jsme temnota i světlo.

Ve dne hledáme smysl života,

s nocí padá jistota,

nelze najít co není!

Je jen víra.

Ukazuje cestu z bezměrné lidské samoty,

kde do ticha se zasouvá ticho,

a sladkobolná píseň zní.

Lidské životy možná neplní zvláštní poslání, přesto je krásné

žít,

je-li přítomna láska.

_

https://www.youtube.com/watch?v=rfKnPHfo3Ts 

Concerto for 2 Pianos in C Minor, BWV 1062: I. Vivace

Eta-Aquaridy

Již dávno, dívka s dlouhými vlasy, 
dětský pokoj, velká okna jsou oči,
pečlivě hlídá paprsky zapadajícího slunce,
než  soumrak schoulí život do peřin.
Stmívá se.
Obléká kabátek, vybíhá ven,
do parku mezi vysoké stromy, některé ještě bzučely...

Noc jako labuť černá rozžíhá tisíce světel a  luceren.
Září na nebi i v očích té holky.
Vyhlíží přátelství mezi  hvězdami.

Je nezkušená, neví, že v místech, kde tryská smích, 
bývá i studnice se slzami.
_

Čas vyvrásnil v tabulovou horu, 
kam až se rozpíná, 
osamocena,
dívka,
dávno žena,
zvedá prosebně ruce k nebesům,

prach Mléčných hvězd padá...

_
 

https://www.youtube.com/watch?v=rKpahxewYlU 
Pomme - J'suis pas dupe