Beethoven, Kreutzer Sonata

.. posluchačům krásné hudby dovoluji si nabídnout Beethovenovu Kreutzerovu sonátu, moc se mi líbí především 1. část, velmi citlivá a doslova nabitá nádhernou energií:

https://www.youtube.com/watch?v=9RSYIN8MYVU
Yuja wang, Joshua Bell Beethoven kreutzer 1st movement 

joj, lala la, fantastické :-)

a tady další dvě části, rovněž velmi krásné:

https://www.youtube.com/watch?v=BE52VxCfqaw
https://www.youtube.com/watch?v=8ktkmhJ8Fm8
 

.. netušila jsem, Kreutzerova sonáta se vyskytuje i ve stejnojmenné novele, tedy Kreutzerova sonáta, od ruského spisovatele L.N. Tolstého.. nikdy jsem ji nečetla, ale zřejmě může být velmi zajímavá a tématicky stále aktuální.. kdo neznáte jako já, prosím, zde odkaz, omlouvám se, lepší jsem nenašla:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kreutzerova_son%C3%A1ta

a ještě obraz:
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e8/Prinet_-_Kreutzer_Sonata_.jpg
Kreutzer Sonata, painting by René François Xavier Prinet (1901), based on Tolstoy's novella, The Kreutzer Sonata

 
:-) dobrý večer.

Vincent van Gogh, Dopisy (134, 135)

V sobotu.

   Milý Theo!

   Píši Ti pár slov ještě zcela pod dojmem Tvé návštěvy a nemálo rozradostněn, že opět mohu vážně pokračovat v malování.

   Byl bych Tě následujícího rána ještě rád doprovodil na dráhu, myslel jsem si však, že by bylo indiskrétní, když jsi mi už věnoval tolik času, kdybych si na Tobě vyprosil ještě následující ráno.

   Jsem Ti velmi vděčen za to, že jsi tu jednou byl - připadá mi překrásné, že zase mám naději na rok pravidelné práce, bez pohrom; a tím, cos mi dal, otevřel se mi v malování nadto ještě nový obzor.

   Mám výhodu před tisíci jinými, žes mi odstranil s cesty tolik překážek. Samo sebou se rozumí, že se mnohdy pro výdaje nedostanu kupředu, a jak jsem vděčen za to, že mohu teď pravidelně pracovat, to Ti nedovedu slovy vyjádřit.

   Abych dohnal čas, o který jsem později začal než jiní, musím se dvojnásob snažit, avšak i při nejlepší vůli musel bych se toho zříci, kdybych Tebe neměl.

   Vypovím Ti, co všechno jsem si pořídil.

   Především pořádnou skřínku s akvarelovými barvami pro vodové barvy v kusech nebo v tubách s dvojitým víkem, jež otevřeno slouží za paletu; zároveň je tu materiál, který je velmi cenný a při práci v přírodě vlastně naprosto potřebný, ale je to pořádné vydání; v duchu jsem to odsunoval na pozdější dobu a až dosud jsem pracoval s volnými kousky na miskách, jež je však obtížné brát s sebou, zvlášť když mám ještě jinou bagáž.

   Je to však pěkný kus, jenž mi dlouho vydrží. Zároveň jsem si pořídil zásobu akvarelových barev a obnovil a doplnil zásobu štětců.

   Teď vlastně mám pro malování všechno, čeho je třeba, a také barvy v zásobě, velké tuby, jež přijdou mnohem levněji nežli malé, ale chápeš, že jsem se omezil jak v akvarelových, tak v olejových barvách na obyčejné: okr, červenou, žlutou, hnědou, kobaltovou a pruskou modř, neapolskou žluť, terra di Siena, černou a bílou, mimo to karmín, sepii, cinobr, ultramarin, gumigutu, v menších tubách; zdržel jsem se barev, které si musí míchat každý sám. To je, myslím, praktická paleta se zdravými barvami. Ultramarin, karmín nebo podobné přidávám pro případ, že by jich vůbec bylo třeba.

   Začnu s malými věcmi, ale doufám, že se přece ještě letos v létě budu cvičit ve velkých kresbách uhlem vzhledem k tomu, abych později mohl malovat ve větším formátu, a protože si opět dám zhotovit nový a, jak doufám, lepší perspektivní rám, který by na př. pevně stál také na nerovné půdě dun, se dvěma podpěrami, na př. na tento způsob.

   Co jsme viděli v Scheveningen, písek, moře a vzduch, doufám, že zcela určitě vyjádřím po svém.

   Všechno, cos mi dal, jsem ovšem nevydal najednou - ačkoli, řeknu Ti, ceny lecčeho se mi zvlášť nelíbily, poněvadž když jdeš po věcech, víc potřebuješ, než se Ti zprvu zdá. Pokud bys mi mohl ke dvacátému obvykle poslat, bylo by mi to příjemné nikoli proto, že potom už nebudu nic mít, ale proto, že myslím, že radno něco mít v kapse, když mezi prací zpozoruji, že ještě tu a tam něco potřebuji. V práci to velmi uklidňuje a vnáší do ní jakýsi pořádek. Skřínku s akvarelovými barvami lze vložit do skřínky na olejové barvy, takže mohu potřeby pro akvarel i s potřebami pro malování brát s sebou jako jeden předmět.

   Velmi si vážím, že mám dobrý materiál, a jsem rád, vypadá-li pěkně i můj atelier, bez starožitností nebo koberců a draperií, ale pro ty studie na stěně a dobré nářadí. To přijde prací a časem. Abych mluvil o strážném - pro svou osobu se cítím mnohem méně než strážný, jako na př. delfský lodník, a nemám nic proti tomu, že se  to stává u mne jakýmsi pohodlným "vlečným člunem".

  Včera v poledne jsem byl na půdě Schnuldenova papírnického obchodu na Laanu. Víš, co jsem tam našel? Dvojitý papír Ingres, zvaný papír Torchon, byl to druh ještě trochu hrubšího zrna nežli ten Tvůj. Posílám Ti vzorek, aby sis ho prohlédl. Je ho celá partie, starý a už uleželý, velmi dobrý. Zatím jsem si z něho vzal jen deset archů, pro příště ho tam vždycky dostanu. Byl jsem tam také za jiným účelem, totiž kvůli medovému papíru, který občas potřebuji; dostal jsem ho velmi levně, pocházel z Kadaotovy neodeslané objednávky.

   Myslím, že pro uhel je velmi vhodný, a jsou to velké archy, poněkud tónované, asi jako Harding.

   Vidíš, že tento vzorek má hrubé zrno jako plachtovina.

   Papír, který jsi mi přivezl, je příjemnější barvy a výtečný na př. pro studie okrajů příkopů a půdy. Jsem velmi rád, že jsem objevil tuto novou partii.

   Nuže, milý brachu, srdečný dík za všechno, a v duchu stisk ruky; jdu pracovat.

   Pozdravuj ode mne opravdu srdečně otce a matku, děkuji jim za to, co Ti pro mne dali, a řekni jim, že jim brzy napíši - avšak podle úmluvy nikoli o mimořádných věcech.

   Sbohem - přeji Ti příjemné zážitky v příštích dnech a šťastný návrat do obvyklého pracovního prostředí, a důvěřuj mi,

                                                         zcela Tvůj Vincent.

   Milý Theo!

   V mém předešlém dopise jsi našel malou skizzu perspektivního rámu. Právě teď se vracím od kováře, který mi dělal železné hroty ke kůlům a železné rohy k rámu.

   Ten se skládá ze dvou dlouhých kůlů; rám se k nim připevňuje silnými dřevěnými kolíky na šířku i na délku.

   Tímto rámem máš na pobřeží, na louce nebo na poli výhled jako z okna.

   Vertikály a horizontály rámu, dále diagonály a kříž - nebo též rozdělení na čtverce - pevně a určitě stanoví hlavní body, s jejichž pomocí lze udělat přesnou kresbu, jež vyjádří velké linie a proporce.

   Je to možné aspoň tehdy, když člověk má cit pro perspektivu, když má í ponětí o podstatě, příčinách a způsobu, jímž perspektiva zdánlivě mění směr čar a velkost objemů a ploch. Bez toho ponětí není rámec nic platný a člověku se leda točí hlava, když se jím dívá.

   Dojista asi vytušíš, že je znamenité nařídit si tento zaměřovací aparát na moře, na zelené louky nebo v zimě na zasněžené plochy, nebo na podzim na roztodivnou síť tenkých a silných kmenů a větví, nebo na bouřlivou oblohu.

   Při značném a vytrvalém cviku přiměje to každého bleskurychle kreslit, a jakmile je kresba pevně posazena, bleskurychle malovat.

  Pro malování je to vlastně svrchovaně nutné; vždyť oblaka, půda, moře, do toho musí přijít štětec, nebo spíš, aby toto bylo možno pouze kresebně vyjádřit, je třeba znát a vycítit, jak zacházet se štětcem. Též jsem bezpečně přesvědčen, že bude mít na mé kreslení velmi značný vliv, jestliže budu delší čas malovat. Už jsem se o to pokusil v lednu, pak jsem toho však opět nechal; rozhodující příčinou pro to bylo též, kromě několika jiných věcí, že jsem byl ještě nejistý v kreslení. Rám se stal skutečně pěkným kusem nářadí - lituji, žes ho ještě neviděl. Také mě stojí hezké prachy - dal jsem si ho však udělat tak solidně, že ho tak brzy nezničím. V pondělí tedy s ním začnu dělat velké kresby uhlem a malovat malé studie, podaří-li se mi to obojí, pak, doufám, budou brzy následovat lépe namalované věci.

   Velmi bych si přál, až ke mně opět jednou přijedeš, aby se z mého atelieru stal pravý malířský atelier.

   Že to v lednu neklapalo, záleželo, jak víš, na různých příčinách, ale na to se lze přese všechno dívat jako na havarii stroje, když šroub nebo páka, jež nebyly dost silné, musely být nahrazeny silnějším kusem.

   Také jsem si pořídil silné teplé kalhoty, a ježto jsem si právě před Tvým příjezdem koupil pevné boty, jsem vyzbrojen proti větru a nepohodě. Zároveň mám pevný úmysl přiučit se tímto malováním krajin  některým technickým věcem, o nichž cítím, že je potřebuji pro figurální malbu, totiž naučit se vystihnout rozmanitost látky, tón a barvu, jedním slovem, naučit se vyjadřovat celek, masu věcí. Tvůj příjezd zavdal mi podnět věnovat se tomu, ale už dříve, než jsi přijel, nebylo dne, abych o tom neuvažoval; jen bych se snad měl ještě déle omezit výhradně na černobílou techniku a konturu, ale teď jsem najednou v člunu. Sbohem, milý brachu, ještě upřímný stisk ruky a důvěřuj mi.

                                                                Zcela Tvůj Vincent.

   

    

Schubert Fantasy, Maria João Pires & Julien Libeer

.. miluji tuhle hudbu, dojímá mne k slzám, je v ní smutek i krása, štěstí, jehož v životě příliš není...

https://www.youtube.com/watch?v=UruWMxY2OF4
Maria João Pires & Julien Libeer play Schubert Fantasy in F minor, op. 103 (live)

*

Večer s kytarou :-)

.. namátkou vybírám... kytara je vážně krásně romantická:
https://www.youtube.com/watch?v=QRZRPYxwvGk
Bach: Sarabande in B-minor

.. ale přináší i radost, tady si představuji veselý taneček:
https://www.youtube.com/watch?v=jKSg8t4zyLg
J. S. Bach: Bourree in e-minor
.. la lala :-)

.. ale křehkost s romantikou dnes u mě asi vítězí :-)
https://www.youtube.com/watch?v=jXC9tuumjiA
Canon in D (Classical guitar) by Johann Pachelbel

:-) dobrý večer

Vincent van Gogh, Dopisy (133)

(31. července 1882.)

   Milý Theo!

   Ještě slůvko na dobrý den, dříve než přijedeš. Také abych Ti potvrdil správné přijetí Tvého dopisu i s přílohou a abych Ti za to upřímně poděkoval.

   Bylo mi to velmi vítané; neboť se horlivě činím a leccos potřebuji.

   Pokud rozumím, shodujeme se v názoru na černou barvu v přírodě. Absolutně černá barva se vlastně nevyskytuje. Je však obsažena skoro ve všech barvách právě tak jako bílá, a tvoří nekonečné a co do tónu a síly rozmanité variace šedé barvy, takže v přírodě není vidět nic jiného nežli tyto tóny nebo rozdíly v jejich síle.

   Jsou jen tři základní barvy, červená, žlutá, modrá. Složené barvy jsou hnědá, zelená, fialová.

   Z těch vznikají přimícháním černé a trochy běloby nekonečné variace šedé barvy: černošedá, žlutošedá, modrošedá, oranžově šedá, fialově šedá.

   Nelze na př. říci, kolik je rozmanitých zelenošedých barev, jež se mění do nekonečna.

   Veškerá chemie barev není komplikovanější nežli je těchto několik jednoduchých základních principů, a důležitější nežli sedmdesát rozmanitých barevných tónů je mít o tom představu, protože ze tří základních barev a z bílé a černé lze vytvořit více než sedmdesát tónů. Opravdový kolorista při spatření barvy v přírodě dovede ji okamžitě analysovat a dovede na př. říci: "Zelenošedá je žlutá s černou a téměř bez modré atd.", a dovede zkrátka na paletě namíchat rozmanité přírodní šedi. Silně vyvinutý cit pro konturu je absolutním požadavkem jak při dělání poznámek a malých skizz venku, tak při dalším propracování.

   Věřím, že se to nestává samo sebou, nýbrž nejprve postřehem, potom tvrdošíjnou prací a k tomu hledáním a konečně musí k tomu přistoupit studium anatomie a perspektivy. Vedle sebe mám studii krajiny od Roelofse, pérovou skizzu, a nejsem s to Ti říci, jak výrazná a prostá je její kontura. Všechno je v ní. Jiným, ještě výmluvnějším příkladem je velký dřevoryt "Bergere" od Milleta, který jsi mi ukazoval minulého roku a který mi navždy utkvěl v paměti, dále na př. perokresby van Ostadovy a selského Brueghela.

   Při pohledu na tyto výsledky nejjasněji vyciťuji velkou důležitost kontury, a Ty víš na př. ze "Sorrow", že mě stálo mnoho námahy dopracovat se po té stránce jistých výsledků. Ale až přijdeš ke mne do atelieru, uvidíš, že kromě toho pídění po kontuře mám cit pro kvalitu tónu právě tak jako jiní a že se nebráním dělat akvarely.

   Avšak ty se v prvé řadě opírají o kresbu, a z kreslení pak vznikají kromě akvarelů mnohá jiná odvětví, jež se u mne v příhodné době vyvinou zrovna tak jako u každého jiného, kdo pracuje s láskou. Ještě jednou jsem zaútočil na starý kmen zakrslé vrby a jsem přesvědčen, že se z toho vyklubal nejlepší z akvarelů.

   Ponurá krajina, tento mrtvý strom u klidné tůně zarostlé okřehkem, v pozadí, kde se křižují železniční koleje, remíza Porýnské železnice, černé zakouřené komíny, dále zelené louky, struskou vysypaná cesta a obloha s honícími se šedými oblaky, některé se zářícími bílými okraji, a tam, kde se právě oblaka trhají, hluboká modř.

   Zkrátka, chtěl jsem to udělat tak, jak to asi musí vidět a cítit železniční hlídač v modré haleně a s červeným praporkem, když si myslí: "Jak je dnes pošmourno!"

   V těchto dnech pracuji s velkou rozkoší, ačkoli ještě skutečně pociťuji následky choroby.

   Kresby, jež Ti ukážu, si myslím, že Ti dokážou, že jsem neustrnul na téže výši, nýbrž že též postupuji ve směru, který je rozumný. Co se týče prodejné hodnoty mých prací, nemám žádné jiné nároky, než že bych se velmi divil, kdyby se mé práce neměly časem zrovna tak dobře prodávat jako ostatních; stane-li se to teď či později, nuže, to nechávám stranou; avšak pracovat věrně podle přírody, a to tvrdošíjně, to je, zdá se mi, nejbezpečnější cesta, jež nemůže být marná. Cit a láska k přírodě naleznou vždycky ohlas u lidí, kteří se zajímají o umění. Povinností malíře je ponořit se zcela do přírody a využít své inteligence, aby do své práce vložil cit, takže se ostatním stane srozumitelnou. Snaha o prodejnost je naprosto nesprávný způsob, nýbrž, podle mého mínění, spíše klamání milovníků umění. Skuteční malíři to nikdy nedělali, sympatii, kterou dříve či později nalezli, získávali spíše poctivostí. Více o tom nevím a také nemyslím, že by bylo třeba víc o tom vědět. Něco jiného je snažit se hledat milovníky a probouzet v nich lásku k umění, to je ovšem dovoleno.

   Ale nesmí se to stát spekulací, jež by mohla mít snadno opačný výsledek a jež by zcela určitě plýtvala časem, který je třeba vynaložit na práci. V mých nynějších akvarelech najdeš ovšem ještě věci, jichž se musím zbavit, avšak to přijde časem. Věz však, že si zdaleka nechci z toho dělat systém nebo něco takového a zabřednout do toho. Něco takového existuje více ve fantasii pan T., nežli ve skutečnosti.

   Co se týče T., zajisté chápeš, že mé mínění o něm má osobní příčinu a že Ti vůbec nechci vnucovat, abys se svého stanoviska smýšlel o něm tak, jako musím já.

   Pokud o mně hovoří a smýšlí, jak sám víš, nemohu ho považovat ani za přítele, ani za člověka pro mne nějak užitečného, nýbrž za opak, a obávám se, že jeho mínění o mně je příliš pevně zakořeněno, než aby se mohlo někdy změnit - tím spíš, když on, jak víš, se nebude obtěžovat o určitých věcech znova a k tomu jinak uvažovat. Když vidím, jak se tu mnozí malíři, které znám, pachtí se svými akvarely a obrazy, že nevědí kudy kam, tu si někdy myslím: "Příteli, v kreslení ti to jaksi vázne."  Ani okamžik nelituji, že jsem zůstal u akvarelování a malby. Bezpečně vím, že to dohoním, budu-li jen ještě nějaký čas dřít, tak aby mi ruka při kreslení a perspektivě nezaváhala; vidím-li však mladé malíře komponovat a kreslit z hlavy, když potom v tom opět z hlavy nazdařbůh všelicos načmárají, potom si to podrží v patřičné vzdálenosti a nasadivše hlubokomyslné ponuré vzezření zkoumají, čemu by se to asi, pro Boha, mohlo nějak podobat, a když pak konečně, stále z hlavy, cosi z toho svedou, tu mě to někdy bolí a je mi z toho nanic a myslím si, že je to přece po čertech nudné a nesnesitelné.

  The whole thing makes me sick! * (* Z toho všeho se mi dělá nanic!)

   Ti pánové se však prostoduše ptají s protektorskou tváří, zdali jsem už maloval. I mne to někdy popadne, že tu sedím a takřka nazdařbůh si maluji na kousek papíru, ale tomu nepřipisuji větší cenu nežli hadru nebo dřeváku. Doufám, že pochopíš, že zůstávám-li ještě pořád při kreslení, činím to ze dvou příčin. Proto totiž, že chci především stůj co stůj nabýt pevné ruky v kresbě, a za druhé, protože potřeby k malování a akvarel mají za následek příslušné výdaje, jež člověku z počátku nic nevynášejí - výdaje, jež se zdvojnásobují i zdesateronásobují, moří-li se člověk s kresbou, jež ještě není dost správná. A kdybych zabředl do dluhů a obklopoval se plátny a papíry počmáranými barvami, a nebyl bych si jist kresbou, proměnil by se atelier brzy v jakousi jeskyni - jak jsem skutečně viděl jeden atelier, který mi tak připadal.

   Takto si však chodím s radostí do atelieru a s chutí v něm pracuji.

   Nevěřím tedy o Tobě, že by sis o mně myslel, že nemám dobrou vůli.

   Tak se mi však zdá, jako by tu malíři měli ve zvyku asi tímto způsobem rozumovat.

   Říkají, musíš dělat to a ono - jestliže to člověk nedělá teď nebo ne hned nebo ne přesně nebo jestliže jen něco proti tomu namítá, pak na to uslyší: "Víš to tedy lépe než já?"  A tak někdy bez meškání v pěti minutách stanou příkře proti sobě, a to tak rozhodně, že obě strany nemohou ani kupředu, ani zpět; a nejméně nepřátelské východisko je pak ještě to, že pak jeden z obou je tak duchapřítomný, že mlčí a nějak pod jakoukoli záminkou co nejrychleji práskne do bot, takže lze téměř říci: "Hrome, ti malíři jsou mi také rodina, totiž nešťastné společenství osob s protichůdnými zájmy, z nichž každá je jiného mínění nežli ti ostatní. A jen tehdy jsou dva neb tři stejného názoru, když je třeba spojit se, aby se vrhli na jiného spolubratra." Doufám však, bratře, že tuto definici slova rodina nebudeš muset vždycky považovat za přiléhavou, zvlášť ne tehdy, kdyby šlo o naši vlastní rodinu, nebo o malíře z této rodiny. Zplna srdce si přeji, aby v naší vlastní rodině vládl mír, a zůstávám se stiskem ruky

                                                         zcela Tvůj Vincent  

Dodatek.

   To je jakýsi výsledek obrazu zakrslé vrby, ale v akvarelu není čerň kromě určitých míst, kde je však lomená.

   Kde je na této malé skizze nejtemnější čerň, v akvarelu jsou nejhlubší tóny hnědé a šedé. Nuže, sbohem, a věř mi, že se někdy srdečně směji, že lidé mne, jenž vlastně nejsem nic jiného nežli přítel přírody, studia, práce a zvlášť také lidí, viní ze zloby a různých nechutností, které mi ani ve snu nenapadnou. Enfin, na shledanou - se stiskem ruky

                                                         zcela Tvůj Vincent.

.. pokusila jsem se najít podle knížky, z níž dopisy přepisuji, kresbu vrby, o níž Vincent ve svém dopise se zmiňuje, prosím, to je ona:

http://www.4-construction.com/up/images/featured/art/12-pollard-willow-1882.jpg

:-)

Rachmaninov | Rhapsody on a Theme of Paganini - Анна Валерьевна Винницкая

.. pro dnešní podvečer vybrala jsem pro vás emočně bohatě zabarvenou a pro mě i tajemně znějící skladbu, kterou velmi ráda čas od času poslouchám... výtečně hraje ruská pianistka Анна Валерьевна Винницкая... přeji krásný večer  :-)

https://www.youtube.com/watch?v=9XLU-S-6aVY 
Rachmaninov | Rhapsody on a Theme of Paganini

:-)

Vincent van Gogh, Dopisy (132)

   V neděli ráno

   Milý Theo!

   Obdržel jsem od Tebe dopis, jakož i přiloženou poukázku na 50 fr. Za obojí Ti opravdu srdečně děkuji; velmi mě těší, že jsi oznámil některé podrobnosti o svém příjezdu.

   Zamlouvalo by se Ti, kdybychom se domluvili, že až tu budeš, společně strávíme čas, který Ti vybude při obchodech a návštěvách, a že se pak oba přičiníme o takovou náladu, jakou jsme měli kdysi u ryswyckého mlýna?

   Pokud jde o mne, milý hochu - ačkoli mlýn je ten tam, a rovněž nenávratně ta léta a mé mládí - v nejhlubším nitru znovu se mi probouzí víra, že existuje jakési dobro a že stojí za to, namáhat se a přičinit o vážné pojímání života.

   Snad, nebo lépe určitě, je to teď ve mně pevněji zakořeněno nežli dříve, kdy jsem měl menší zkušenosti. Pro mne je teď otázkou, jak vyjádřit v kresbách tehdejší poesii.

   Tvůj dopis se křižoval s mým, v němž jsem Ti vyprávěl, že jsem se rozhodl zdráv či nemocen nadále stůj co stůj pravidelně soustavně pracovat.

   Nuže, to jsem též udělal, a je mi přitom blaze, ačkoli musím mít stále víc na mysli, abych to mohl vydržet.

   Ale sama práce mi dodává veselejší náladu - už jsem nemohl k posledku vydržet bez kreslení.

   Přijedeš-li, bratře, mám pro Tebe několik akvarelů. Sakra, to se to v atelieru vesele pracuje. Víš, že minulou zimu jsem říkal: "Za rok dostaneš akvarely."  Jejich účelem je prostě Ti objasnit, že usiluji-li v kresbě o přesnost perspektivy a proporcí, pomáhá mi to zároveň v akvarelování. Udělal jsem je jenom, abych vyzkoušel, zda mi nyní po půlroce výlučného kreslení lehčeji půjde malovat akvarely, a za druhé, abych viděl, po jaké stránce musím se ještě zdokonalovat ve fundamentálním či základním kreslení, na němž všechno závisí.

   Jsou to krajiny s velmi složitou perspektivou, velmi obtížné v kresbě - ale právě proto je tedy v nich též pravý holandský charakter a holandský cit. Podobají se těm, jež jsem Ti naposled poslal, a jsou neméně svědomité v kresbě, teď však k tomu přistupuje barva - něžná zeleň louky, v kontrastu k červené taškové střeše - světlo oblohy, jež důrazněji promlouvá proti tlumeným tónům popředí s loděnicí, se zemí a vlhkým dřevem.

   T. vychází při své kritice mé osoby a mého chování se stanoviska, že nic nedovedu a že se k ničemu nehodím. To mám z jeho vlastních úst: "Ach - s tvým malováním je to už zrovna tak, jako se všemi ostatními věcmi, které jsi začal - všechno se mine s výsledkem."  Tak mluvil letos v zimě, tak hovoří i nyní. Na to jsem mu odpověděl, že by mi bylo velmi příjemné, kdybych půl roku nemusel ani k němu chodit, ani ho u sebe vidět, poněvadž mě takové žvásty jen vyrušují a přivádějí z rovnováhy.

   Pokud mi bude překážet v práci, úplně na něj zapomenu. Dokud se však něco takového opět nepřihodí, ani se Ti o něm nezmíním. Považoval bych od sebe za ztřeštěné, kdybych mu nadbíhal a říkal: "Pane T., pane T., přes veškeré vaše řeči jsem skutečný malíř právě tak jako ostatní."

   Ne, zábavnější mi připadá, právě proto, že mi umělectví skutečně vězí v morku kostí, naprosto klidně tábořit se svým krámkem v lukách a dunách nebo v atelieru pracovat podle modelu a vůbec na něho nemyslit.

   Je zajímavé, žes také v těchto dnech četl "Le ventre de Paris." * (*Břicho Paříže)  Já totiž také, a mimo to také "Nanu". Poslyš, Zola je vlastně Balzac II.

   Balzac I. líčí společnost z let 1815-1848, Zola začíná tam, kde Balzac přestává a dostává se až k Sedanu, nebo spíše k dnešku. To se mi nesmírně líbí. A teď se Tě musím optat, co si myslíš o Mme François, která se ujala ubohého Florenta, když ležel v mdlobách uprostřed cesty, kudy projížděly káry se zeleninou, naložila ho a vzala s sebou, ačkoli ostatní zelináři křičeli: "Nech ho ležet, ožralu! Nemáme kdy zvedat lidi, kteří se válejí v kanále"  atd.

   Tato postava Mme François stojí v pozadí tržnice tak klidná, tak důstojná a tak sympatická a prostupuje celou knihu jako kontrast proti brutálnímu egoismu ostatních žen.

   Hleď, Theo, co se mne týče, pokládám to od Mme François za opravdu lidské, a pokud jde o Sienu, udělal jsem a udělám, co by udělal, myslím, někdo jako Mme François pro Florenta, kdyby se on nebyl staral víc o politiku než o ni. Hleď - lidskost je sůl života, bez ní nedám za život ani zlámanou grešli. Suffit. Rovněž málo dbám o to, co říká T., a zkrátka, o veškeré ty hádky a povyk právě tak jako Mme François o to, co křičeli ostatní zelináři a ženy: "Nech ho ležet, nemáme kdy."

   K tomu ještě přistupuje, že nepotrvá dlouho a Sien si bude vydělávat vlastní chléb jako modelka. Seděla mi modelem pro mou nejprvnější kresbu "Sorrow" - a aspoň zjišťuji, že je to to nejlepší, co jsem udělal, a v kratší době než do roka budeme pravidelně dělat figurální kresby, to Ti slibuji. Neboť dobře věz - ačkoli miluji též krajinu, přece ještě víc miluji lidské tělo. Ale to je nejobtížnější a bude vyžadovat zajisté ještě mnoho studia a práce a také času. Nedej si namluvit, že ona mne zdržuje od práce. Ostatně uvidíš to sám v atelieru. Kdyby bylo pravda, že kvůli ní méně pracuji, ano, pak bych Ti dal za pravdu, teď je však tomu právě naopak, doopravdy.

   Vždyť my se v tom pomalu zajisté shodneme, spíše kresbami nežli slovy. Slova se mi začínají tolik hnusit - enfin. -

   Ale je to nadmíru krásné, milý brachu, že přijedeš. Projdeme se opět lukami, nic jiného před sebou než klidnou, něžnou, jemnou zeleň a jasnou oblohu? Znamenité! - a Moře! A pobřeží!  A staré Scheveningen! - Nádherné!

   A propos, poslední dobou vídám při pochůzkách velmi pěkné malé svítky kreseb od Th. de Bocka, oživené bělobou a s jemnou modří na obloze, velmi dobré; jsou mi sympatičtější nežli jeho obrazy.

   Nedovedu Ti říci, jak mi připadá překrásnou ta prostornost atelieru, také okamžitě pozoruji, jaký to má vliv na práci.

   My je naučíme říkat o mých kresbách: "To jsou jen ty staré!"

   Přece jsem nestonal pro zábavu. Jen si představ, jak už zrána ve čtyři hodiny sedím u okna na půdě s perspektivním rámem, zabrán do studia luk a tesařských dílen, když v Hofje zatápějí v kamnech, aby si uvařili kávu, a když se první dělník pohodlně courá k loděnici.

   Nad černými taškovými střechami mezi černými kouřícími komíny létá hejno bílých holubů. Ale v pozadí nekonečno jemné, něžně zelené, na míle a míle plochá lučinatá krajina a mlhavá obloha, tak klidná, tak pokojná jako od Corota nebo van Goyena.

   Pohled přes hřebeny střech, střešní okapy, v nichž roste tráva, docela časně zrána a prvé známky probouzejícího se života - létající pták, tamhle kouřící komín a úplně dole pode mnou postavička, jak se tam pomalu loudá - to tedy jsou teď náměty mých akvarelů.

Bude-li se mi v budoucnu dobře dařit, závisí, zdá se mi, víc na mé práci nežli na něčem jiném.

   Udržím-li se jen na nohou, nuže, pak vybojuji svůj boj v tichosti tímto způsobem a ne jinak, že se totiž budu docela zvesela dívat na věci v přírodě a kreslit je věrně a s láskou.

   Co se týče ostatního, stáhnu se jednoduše do defensivy pro případ eventuálních obtíží, ale ostatně mám příliš rád kreslení, než abych měl chuť dát se odvádět od něho něčím takovým, ať by to bylo cokoli. Více než lidské intriky dráždí mě podivné perspektivní efekty.

   Kdyby se tak stalo, že by T. lépe chápal, že s mým malováním je to docela jiný případ nežli s ostatními věcmi, pak bych nedělal takový povyk.

   V jeho očích jsem tedy Mauva podvedl a oklamal. Dále si myslí, že všechno dělám jen pro peníze, jež od Tebe dostávám. Obojí považuji za absurdní, příliš absurdní, než abych ještě něco k tomu dodával. Mauve později sám jistě pochopí, že jsem ho nepodvedl a že jsem vůbec nebyl nevděčný. Sám mě toliko přivedl k svědomitějšímu kreslení, dříve než jsem něco jiného dělal. Ale potom jsme si správně nerozuměli, opět kvůli T., který za tím vězel.

   Co se týče Tvého dopisu, chci Ti však ještě říci, že nemohu za to, jestliže jsi nic nevěděl o Sienině dítěti; vždyť když jsem Ti o ní vyprávěl, docela určitě jsem se o tom zmínil, Tys však pravděpodobně myslil na dítě, jež tehdy ještě nepatřilo mezi obyvatele tohoto světa.

   Už jsem krátce hovořil o lidskosti, jež může mnohdy být v člověku jako na př. v Mme François v Zolově knize. Nezaslibuji se humanitním plánům nebo ideám, jako bych se domníval, že bych mohl vůči jednomu každému jednat tímto způsobem, ale nestydím se říci, ačkoli dobře vím, že slovo humanita tu není na místě, že jsem vždycky měl a také budu mít vždy potřebu nějakého tvora milovat. Jednou jsem po celých šest neděl či dva měsíce ošetřoval ubohého popáleného důlního dělníka, celou zimu jsem se dělil se starcem o jídlo, a nevím, co ještě víc - a teď Sien. Ale dodnes nevěřím, že je to něco ztřeštěného nebo špatného, a myslím naopak, že je zcela přirozené a samozřejmé, nechápu-li, že lidé jsou obyčejně k sobě tak lhostejní. K tomu ještě připojuji, že kdybych dělal zlé, také Ty bys jednal špatně, tak věrně mi pomáhaje - ale to je přece absurdní, že by něco takového mohlo být špatné. Neustále věřím, že "Miluj bližního svého jako sebe samého"  není přepjatost, nýbrž normální stav. Enfin. A víš, že napnu své síly na nejvyšší míru a že budu hledět, abych brzy dosáhl prodeje svých věcí, poněvadž nechci zneužívat Tvé dobroty.

   Dále pevně a určitě věřím, bratře, že na insinuace, že bys mi měl přestat posílat peníze - je docela možné, že to někdo udělá - klidně odpovíš, že jsi o mně neklamně přesvědčen, že ze mne bude dobrý malíř; proto mi nepřestáváš pomáhat; že mi ponecháváš volnost, pokud jde o můj soukromý život a práci a že mě nechceš nutit nebo pomáhat někomu, aby mě nutil-, věřím, že potom pomluvy velmi brzy skončí a že mě ještě jen v určitých kruzích budou považovat za společenského pariu a vyhostí mě; to mě však nechává dost chladným, už mě to ani neudivuje a čím dál víc mě to soustřeďuje na umění.

   A ačkoli mě mnozí mohou neodvolatelně a na věky odsoudit, je přece v povaze samé věci, že můj obor a má práce znovu mi zjednají vztahy, a to o tolik podnětnější, že to budou takové, při nichž staré předsudky o mé minulosti styk neochladí, neochromí a neučiní neplodným.

   Nuže, milý brachu, mnoho díků za dopis za 50 fr. Mezitím mi trochu uschla kresba a pustím se do jejího retušování. Linie střech a střešních okapů, směle vytaženy, nádherně vyrážejí jako šípy z luku.

   Sbohem, se stiskem ruky

                                                              zcela Tvůj Vincent.

P.S. Jen hodně čti Zolu, je to zdravá strava a člověk se tím osvěží.