Bedřich Smetana: Piano Trio in G minor

.. dovolte, prosím, pro dnešní den vybrala jsem pro Vás překrásnou muziku od Bedřicha Smetany: 

http://www.youtube.com/watch?v=QhthQezeRPU&feature=youtu.be
Sitkovetsky Piano Trio play Smetana Piano Trio in G minor 3rd movement

.. krásná hudba, melodická, plná energie, tajemství, citu, něhy, vnitřního klidu i bouřlivých emocí..  wau!! nádherné a překrásně zahrané...

.. příjemný poslech a krásný den, mám radost...

:-)

Lala la setkání třetího druhu :-)

..  je možné setkat se skrze hudbu s Mimozemšťany? :-) 
.. slyším dnes poprvé, prosím, kdo si přejete, poslechněte si se mnou... 

http://www.youtube.com/watch?v=axNCWpM1fQk  
Goldie - Sine Tempore


Přeji krásný  večer.
:-))

Vincent van Gogh, Dopisy (127, 128)

1. července
   Milý Theo!
   Jsem od několika hodin v atelieru a hned Ti píši.
   Nedovedu Ti říci, jaká je to nádhera, když je člověk zdravější, a rovněž jak mi cestou z nemocnice domů připadaly všechny  věci krásné.
   A jak je světlo jasnější a prostor větší a všechny předměty a postavy se zdají důležitější! Nicméně je tu však ještě "ale"; vždyť už příští úterek musím opět jí k lékaři a říci mu o svém stavu; připravil mě na to, že potom snad ještě jednou musím přijít do nemocnice na čtrnáct dní, snad také na delší či kratší dobu, podle toho, jak to bude třeba. Zajisté by mi bylo nesmírně příjemné, kdybych tam už nemusel.
   Jakmile zvětřím ten neřád, musím se vrátit, a i kdybych nic zvláštního nepozoroval, každé úterý tam musím chodit k prohlídce.
   Enfin - to jsou též jedny z "petites miseres de la vie humaine". Těhotenství, porod lze však nazvat "grande misere"; poslední dopis od Sieny byl velmi melancholický, ještě neslehla, čekala to však každým okamžikem, a poněvadž to čekání trvá už několik dní, jsem velmi neklidný a to je hlavní příčinou, že jsem požádal lékaře o záměnu procházek po zahradě za krátkou dovolenou, abych ji mohl navštívit. Zítra ráno jedu tedy za ní s její matkou a dítětem, poněvadž pouze v neděli smí přijímat návštěvy. Poslední dopis mi sama nepsala, nýbrž její ošetřovatelka, jež sama prosila, abychom za ní jednou přijeli; avšak mohlo by se nám přihodit, že nebudeme připuštěni.
   Ubohá dívka, přece je dost statečná a nedá se zastrašit maličkostmí; podle poslední zprávy se nepřihodilo nic zvláštního, kromě té velké slabosti. Nedovedu Ti vypovědět, jak se mi po ní v nemocnici stýskalo a jak teď po ní hrozně toužím, a v některých chvílích jsem nelitoval, že též musím trpět; bylo mi to milejší, než abych musel přitom být v plném zdraví; vždyť pak bychom se na tom nestejně podíleli.
   Jestliže se všechno velmi šťastně vydaří, pak ještě tento měsíc je tu Sien nazpátek; kéž by tomu přece tak bylo. Avšak přísloví praví: "Matčina bolest trvá dlouho". Proto ještě visí temný stín nad rozkošným pocitem z uzdravení. Nemohu se dočkat rána a zároveň je mi z toho úzko.
   První, kdo mi vyšel na Schenkwegu vstříc, byl můj přítel, truhlář, který mi už mnohdy vypomohl tou či onou prací, na př. při zhotovování nástroje pro perspektivu, a který je zároveň prvním tovaryšem majitele atelieru, o němž jsem Ti psal. Jeho pán byl právě na dvoře (máš jeho kresbu v pozadí s lukami) a ihned mě táhli s sebou a ukázali mi, že světnici, jež má být atelierem, nechali ještě nevytapetovanou, čekajíce na mé rozhodnutí. Řekl jsem, že bych se i teď ještě nemohl rozhodnout.  "Nu dobře", odpověděl majitel. Mohl bych si však z partie tapet vyhledat, co bych chtěl, pak se to nalepí a já bych se na nic nevázal.
   A přestože jsem říkal, že bych to nechtěl, poněvadž znovu musím do nemocnice, už teď to dělají, ježto trvají na tom, abych si to ještě do úterka prohlédl. Připomínám, že byt je zvlášť pohodlný a vypadá skutečně znamenitě a čistě.
   Ohromná půda, celá rozdělená na obytné místnosti, byla by už sama, kdyby jinak nebylo, výtečným atelierem, ačkoli za atelier má sloužit místnost obrácená k severu.
   Cena je tu nadobyčej nízká a ve městě by činila přibližně dvojnásobek. Tři zlaté týdne za celý hořejšek je velmi málo ve srovnání s končinami, jako je Nordwall nebo Buitensingel. A poloha je pro malíře výborná. Přesto jsem se nechtěl rozhodnout, ježto jsme oba, jak já, tak Sien, nemocní. Jakmile však budeme zdravější, najmu to.
   Je tu prostor a vzduch výtečný k práci, a aby si člověk zachoval zdraví, severní světlo, a ostatní místnosti jsou přibližně na jih.
   Je tu malá kuchyň, kterou, doufám, častěji nakreslím, s malým oknem obráceným na jakýsi dvorek.
   Dále Ti nesmím zapomenout sdělit, že mě v nemocnici naprosto neočekávaně navštívil pan T., což mě v jistém smyslu potěšilo, ačkoli jsme o ničem zvláštním nehovořili, a tady to nebylo třeba. Ale pobavil jsem se. Potom o několik dní později ještě tu byl S..., na němž mi teď vůbec nezáleží, a potom Jan van Gogh, o němž jsem se domníval, že je v Helvoirtu, který však teď bydlí zde v Nádražní ulici.
   Pošleš-li mi něco začátkem tohoto měsíce, adresuj dopis do nemocnice a pak správně dojde, poněvadž mi vrátný slíbil, že mi za mé nepřítomnosti dopisy uschová (podle nemocničního řádu tak dlouho, dokud není pacient definitivně propuštěn a nepožádá o to.) V úterý musím znovu zaplatit v nemocnici a také činži, kterou jsem ještě nevyrovnal.
   Ale nejnádhernější na celém uzdravení je, že znova ožije skizzář a rovněž cit pro věci, který byl takřka celou dobu umrtven a místo něhož byla pustá prázdnota.
   Opět mám radost ze všeho, co vidím. A potom pomalu měsíc jsem nekouřil dýmku, a teď jsem se k ní též uchýlil jako k znovu nalezenému starému známému. Nejsem s to Ti vypovědět, s jakou rozkoší si tu hovím opět v atelieru, když jsem byl tak dlouho v prostředí nočníků atd., ačkoli nemocnice je též pěkná, skutečně pěkná. Obzvlášť zahrada se všemi těmi procházkami, muži, ženami a dětmi. Mám několik skizz, ale jako pacient nemá člověk dost volnosti k práci, jak by se patřilo, a ani jí není schopen.
   Nuže sbohem, brzy piš a důvěřuj mi, se stiskem ruky
                                                                                    zcela Tvůj Vincent.


   Milý Theo!
   Jak jsem Ti včera psal, byl jsem v Leydenu. Sien včera v noci slehla, měla velmi těžký porod, nicméně však, díky Bohu, vyšla z toho živá a rovněž úžasně roztomilý klučina.
   Šel jsem tam spolu s její matkou a dítětem; dovedeš si představit, že jsme byli velmi napjati, když jsme se na ni ptali v nemocnici ošetřovatelky, poněvadž jsme nevěděli, co uslyšíme.
   Nesmírně jsme se zaradovali, když jsme uslyšeli: "Dnes v noci porodila, ale nesmíte s ní moc mluvit."  Na toto  "nesmíte s ní moc mluvit"  tak snadno nezapomenu; neboť to znamenalo: "Nemůžeš s ní ještě mluvit," a mohlo to rovněž znít jako: "Už s ní nikdy nepromluvíš."  Theo, byl jsem tak šťastný, když jsem ji opět spatřil. Ležela těsně u okna, jež vedlo do zahrady plné slunečních paprsků a zeleně, a vyčerpáním ani nespala, ani nebděla, ale podřimovala, a pak vzhlédla a všechny nás uviděla. Milý hochu, jak se na nás dívala, a jak ji těšilo, že nás vidí a že jsme tam právě byli náhodou přesně dvanáct hodin potom, co se to stalo. Ale lze ji navštívit jen na jednu hodinu týdně. Tak se probrala a vůbec hned si všechno zcela jasně uvědomovala a na všechno se vyptávala.
   Nebyl jsem s to dost se obdivovat dítěti, zvlášť proto, že není ani dost málo poraněno, ačkoli je vytáhli kleštěmi, a že si v kolébce hovělo s jakýmsi filosofickým výrazem.
   Lékaři jsou přece jen obratní. Podle líčení byl to však kritický případ. Když se to přihodilo, bylo u ní pět profesorů a uspali ji chloroformem. Předtím, od 9 hodin večer do půl druhé úžasně mnoho vystála, poněvadž dítě bylo pevně usazeno. A ještě nyní mnoho zkouší. Ale když nás spatřila, na všechno zapomněla a sama se mi jala vyprávět, že se zas brzy pustíme do kreslení, a já nemám vůbec nic proti tomu, aby se její předpověď zcela přesně vyplnila. Nedošlo k žádnému natržení nebo k něčemu takovému, což se může v takových případech velmi snadno přihodit.
   Za to jsem, sakra, vděčný. Pořád ještě však hrozí chmurný stín a mistr Albrecht Dürer dobře věděl, proč na nádherné rytině, kterou znáš, postavil za mladý pár Smrt.
   Doufejme však, že temný stín zůstane stínem, který opět zmizí.
   Nuže, Theo, zajisté chápeš, kdybys mi nebyl pomohl, Sieny by už bezpochyby nebylo.
   Ještě něco; požádal jsem Sienu, aby poprosila profesora, aby ji vždycky dobře prohlížel, poněvadž často trpí bělotokem. Také to udělal a poradil jí, co má dělat, aby se vyléčila.
   Říkal, že byla víckrát než jednou blízka smrti, zvlášť při dřívější krční chorobě, při dřívějším potratu, a pak letos v zimě; že je docela zesláblá, že se však teď sama opět uzdraví, když už nepotřebuje tak žít, nepřihodí-li se nic jiného, a to klidem, silnou stravou, častým pobytem na čerstvém vzduchu, a nebude-li se zabývat těžkou prací.
   Když se dostala z bývalé mizerie, přichází zcela nové období v jejím životě; jaro, jež je to tam a jež bylo jen kruté, se jí ovšem nevrátí, ale tím radostnější může být teď její léto.
   Ví dobře, jak stromy uprostřed léta, jakmile pominou velká vedra, znova nasazují čerstvé mladé výhonky a jak se přes starou omšelou zeleň rozestírá nová pokrývka zeleně.
   Sedím u Sieniny matky a píši Ti u otevřeného okna, jež vede na jakýsi dvorek. Dvakrát jsem ho kreslil, jednou ve velkém a jednou v menším formátu. Obě kresby má C. M., a obě, zvlášť větší, se líbily Rappardovi.
   Přál bych si, aby ses na ně podíval, až přijdeš k C.M.; neboť rád bych věděl, co si zvlášť o té větší myslíš. Kdy přijedeš?
   Velmi se mi po Tobě stýská. Nuže, milý bratře, uvědom si, že jsem dnes tak šťasten, že jsem se nad tím rozplakal. Děkuji za všechno, milý hochu, věř mi, v duchu se stiskem ruky
                                                                                        zcela Tvůj Vincent.

J.S. Bach - Concerto in E major, BWV 1053

 .. dobrý večer, milí a vážení přátelé blogu Amazonka :-) ... dovoluji si dnes nabídnout překrásný koncert od J.S. Bacha.. v tomto provedení, hraje  Anastaia Injushina, jej slyším poprvé... připadám si, jako bych se vznášela mezi anděly...

 http://www.youtube.com/watch?v=Fp81bl_pPuA&feature=youtu.be

 Johann Sebastian Bach Keyboard Concerto in E major, BWV 1053

.. příjemný poslech :-)

Vincent van Gogh, Dopisy (125, 126)

   Milý Theo!
   Málo věcí mi v poslední době způsobilo tolik potěšení, jako právě ty, jež jsem slyšel z domova o jejich náladě a které mě poměrně velmi uklidňují.
   Sien mi přišla říci, že mi do atelieru došel balík, a řekl jsem jí, aby tam laskavě šla a otevřela jej, abychom viděli, co v něm je, a kdyby tam byl dopis, aby mi ho přinesla. Vím tak, že mi poslali celý balík různých věcí, šatstva, prádla a doutníků; a do dopisu bylo ještě vloženo 10 zl.
   Nedovedu ti říci, jak mě to dojalo, je to lepší, nežli jsem si představoval, avšak oni ještě leccos nevědí. Přesto mě to velmi upokojuje.
   Ještě jsem Theo, slabý a musím mít naprostý klid, chci-li být zdravější, a proto je mi vítáno všechno, co mi přináší klid. Ale dříve, než jsem si sem lehl, bylo mi hůře než nyní, a teď věz, především věz, že to není zlé a že se tu musím jen krátkou dobu léčit, abych se znovu dostal do pořádku.
  Bez odkladu jsem Ti to chtěl o rodičích sdělit, poněvadž jsem si myslel, že by to i Tebe potěšilo. Sien odjede pravděpodobně příští pondělí, neboť si myslím, že teď by o ni nebylo nikde lépe postaráno nežli v ústavu; může se tam dostavit v polovině června.
   Ještě tu však chtěla kvůli mně zůstat, to však nechci. Mám tu knihy o perspektivě a několik svazků Dickense, mezi jiným Edwina Drooda; v Dickensovi vězí též perspektiva. Sakra, to je kumštýř. Není člověka, který by to dovedl jako on.
   Doufám, že bude mít dobrý vliv na mé kreslení, poležím-li si tu trochu v klidu; neboť člověk tím získává jasnější pohled na věci, nemůže-li se jimi delší dobu obírat, a později všechno nalézá takřka nové a svěží.
   Vyhlídka z okna nemocničního sálu je pro mne nádherná; loděnice, grachty s loděmi plně naloženými brambory, oprýskané zadky domů, dělníci, kousek zahrady, a v dalším, mnohem vzdálenějším plánu nábřeží s řadou stromů a luceren, bizarní dvorek s přilehlou zahrádkou, a potom všechny ty střechy. Všechno vidím jako z ptačí perspektivy, ale večer a zvlášť zrána vlivem světelného efektu je všechno tak tajuplné, jako nějaký Ruysdael anebo van der Meer. Nesmím to však nakreslit, a ani bych též nemohl, dokud jsem tak slabý. Přes zákaz, že nesmím vstát, nedovedu si odepřít večer se na to koukat.
   Napiš mi brzy; od rodičů přece to bylo skutečně milé, a právě nyní mě to obzvlášť moc potěšilo.
   Klid mi dělá dobře a mnohem víc mě upokojuje a zbavuje mě nervosity, jež mě v poslední době tolik sužovala.
   A zde v sále je to pro mne tak zajímavé jako v čekárně 3. třídy. Ještě však nesmím a nemohu kreslit.
   Sbohem, doufám, že někdy napíšeš. Důvěřuj mi,
                                                                         zcela Tvůj Vincent.

   Tak mě potěšilo, že to z domova přišlo právě nyní, že jsem Ti to hned chtěl napsat. Zároveň se rozumí samo sebou, že teď už nepotřebuji víc šatů.
   Napsal jsem domů, abych poděkoval a řekl, že jsem tu.
   Víš, že mám adresu:
   Nemocnice, 4. třída, sál 6, č.9. Brouwersgracht.



  22. června.

   Milý Theo!
   Tvůj dopis z 12. června s vloženými 50 fr. jsem správně obdržel a upřímně Ti za něj děkuji.
   Do dneška jsem na něj ještě neodpovídal, poněvadž jsem ještě nevěděl, jaký obrat nastane v mé nemoci, jež se nelepšila tak šťastně, jak lékař předpokládal. Dnes je to plných 14 dní, co jsem tady, a musel jsem zaplatit předem na nových 14 dní, ačkoli vydaří-li se všechno, budu smět snad za 8-10 dní odejít a pak mi částečně vrátí peníze. Dnes ráno jsem tedy hovořil s lékařem a ptal jsem se ho, zdali by mohlo nastat něco neočekávaného, co by mohlo být horší. Nikoli, řekl, ale bylo by žádoucí zachovat klid a ještě tu zůstat.
   Ujišťuji Tě však, že nesmírně toužím po kousku zeleně a trošce čerstvého vzduchu, vždyť taková věc člověka velmi zeslabuje a dělá bezmocným; stále musím klidně ležet, nemohu kreslit, ačkoli jsem se o to několikrát pokoušel, dostávám z toho horečky; ještě že mohu číst, ale už nemám knihy. Enfin, jednou to přece též skončí, tedy jen ještě trochu trpělivosti. Sien je v Leydenu, ale dokud neslehla, nemohu mít od ní zprávu. Co znamenají mužské strasti proti strašným bolestem, jež musí vydržet ženy při porodu. Ve snášení bolestí nás předčí, v ostatních věcech naproti tomu zase my vynikáme. Do posledního dne, co tu byla, chodila mě pravidelně navštěvovat. A přinášela mi ještě kousek uzeniny nebo cukru nebo chleba, což teď přestalo; a to mě velmi zeslabuje. Potom mě bolí, že jí nemohu v Leydenu poskytnout trochu posily, jež by jí jistě přišla velmi vhod; vždyť člověk dostává jenom chabá jídla. Zbláznil bych se z pocitu, že nemohu nic dělat, a jen se dívám, jak jalově utíkají dny. Někdy si myslím, že bych leccos mohl, a pak mě slabost odradí.
   Velmi mě potěšilo, žes něco viděl v kresbách, které jsem Ti poslal. - Tak jsem se s nimi dřel v posledních dnech, kdy jsem trpěl stísněností a měl mnohem větší bolesti nežli zde, právě tak jako s těmi pro C.M.; neboť nejhůře mi bylo dlouho předtím, nežli jsem šel do nemocnice.
   A nyní věř, že jsem dostal ještě jeden dopis od Rapparda. Vrátil jsem mu ovšem 2,50 zl., a nato jsem dostal od něho odpověď, kde mi znova říká o kresbách totéž, co o nich řekl v atelieru, že se mu obzvlášť líbily pro své pojetí, cit a úmysl a že mu byly sympatické, takže mi navrhl, jakmile bych měl něco podobného, abych mu to poslal, poněvadž si myslí, že by je mohl odbýt. Jistě chápeš, že je mi nesmírně milé, jestliže se to lidem trochu líbí; to mi dělá takovou radost.
   Člověka tak zbavuje odvahy, tak dusí a rmoutí, neslyší-li čas od času: to či ono je správné, je procítěné a má smysl. Tolik to osvěží, zpozoruješ-li, že někdo skutečně něco pociťuje z toho, co ses snažil vyjádřit. - Měl též radost z několika studií aktů.
   Po mnoha dnech, po prvé opět jednou sedím a při psaní zase pociťuji trochu života. Jen abych byl v pořádku! Kdybych se tu jen mohl jaksepatří zařídit, jak rád bych si tu v sále udělal několik studií. Ležím teď v jiném sále s lůžky či kavalci bez záclon, a zvlášť večer nebo v noci naskýtají se tu zvláštní efekty. Lékař je zrovna podle mé nejlepší představy, má leccos z mnoha Rembrandtových hlav, nádherné čelo a velmi sympatický výraz. Doufám, že od něho odkoukám, jak bych měl asi zacházet s modely, jako on s pacienty - jednoduše je totiž popadnu a zkrátka a bez řeči usadím do posice, kterou potřebuji. Je úžasné, co má ten muž trpělivosti, nemocné sám masírovat, mazat, všemožným způsobem se s nimi zabývat, nekonečně obratněji než nějaký ošetřovatel, a jak dovede bez jakýchkoli rozpaků posadit si človíčka přesně tak, jak potřebuje. Hle, tu je starý muž, jenž by se nádherně hodil za model k sv. Jeronymovi. Hubené, dlouhé, šlachovité, hnědé a vrásčité tělo, s klouby, tak nádherně modelovanými a výraznými, že se člověk stává melancholickým, nemůže-li ho mít jako model. Velmi dobře si dovedu představit, že by se Heyerdahl zaradoval nad takovou odměnou.
   Ještě Ti musím sdělit, že mě tu v posledních dnech navštívil otec, ačkoli jen velmi krátce a velmi narychlo; nemohli jsme vlastně o ničem hovořit a jeho návštěvu byl bych měl raději v jiné době, kdy bychom z ní oba mohli mít skutečně víc. Bylo mi přitom velmi podivně a připadalo mi to více méně jako sen, jako ostatně celá tato věc s tím stonáním zde.
   Kromě Sieny, její matky a otce nikoho jsem jinak neviděl, což je vlastně nejlepší, ačkoli dny jsou přece trochu osamělé a melancholické.
   Mimoděk si někdy myslím, že je to teď mnohem smutnější a opuštěnější než na př. letos v zimě, když jsem chodil k Mauvovi. Každá myšlenka na to mě bodne a způsobí pocit úzkostí, ačkoli se snažím veškerou vzpomínku na to odvrhnout jako daremnou přítěž.
   Od ošetřovatelů jsem slyšel, že Breitner opustil v těchto dnech nemocnici, myslím, že lékař dělá v této třídě mnohem kratší proceduru nežli v dražší. Tím lépe.
   Snad se mnohem méně ostýchají způsobovat pacientům trochu bolesti nežli v hořejších sálech; na př. bez okolků strčí katétr do močového měchýře beze všech orací nebo komplimentů. Nuže, podle mého mínění tím lépe ještě jednou, zajímá mě to tu právě tak jako v čekárně 3. třídy. Jen kdybych mohl pracovat! Ale musím se tomu podřídit. Mám s sebou knihu od Dickense a knížky o perspektivě. Doufám, že mi ještě jednou napíšeš, víš, že má adresa je: Obecní nemocnice, Brouwersgracht, 4. třída, sál 6, č.9
   Sbohem, v duchu se stiskem ruky, a ještě jednou tisíceré díky za milý dopis a za přiložené peníze. Měj se dobře a důvěřuj mi,
                                                              zcela Tvůj Vincent.
 
Myslím, že jsem byl trochu nervosní, když Sien musela odejet, a že jsem pak dostal recidivu, ale to jsou ovšem okamžiky, kdy člověk nemůže vždycky být zcela chladnokrevný. Leží tam tak opuštěná a já bych se za ní tak rád podíval; vždyť pro ni to budou dny úzkosti.  

Vincent van Gogh, Dopisy (122, 123, 124)

Milý Theo!
   Zajisté bych si přál, abys znal Sienu* (*Sien - Christina), jsi však tak daleko a já nedovedu tak popsat člověka, abys ho sám, z mého popisu dostatečně poznal. Přesto mohu to zkusit.
   Vzpomínáš si na chůvu, jež byla druhdy u nás doma v Zunderti, Leenu Heermannovou? Vzpomínám-li si správně, je Sien, zdá se mi, taková osůbka. Typ jejího obličeje je podobný andělu z pašijí od Landella, dojista víš, co míním - klečící postavu. Goupil vydal reprodukci. Ale ovšem není tomu naprosto tak, říkám to jen, abych Ti přibližně vyvolal představu o linii jejího obličeje. Měla lehkou formu neštovic, a není tedy hezká, avšak linie její postavy je prostá a nikoli bez půvabu.
   Vážím si u ní, že se mnou nekoketuje, klidně si počíná, je vtipná, opravdu se chce vpravit do poměrů tak, jak se vyvíjejí a přizpůsobit se, takže mi může při práci v tisíci věcech pomáhat. A že už není ani mladá, ani nerozumná, ani koketní, hleď, právě to jsou příčiny, jež způsobují, že s ní  mohu něco začít. Její konstituce byla velmi zubožena a letos v zimě velmi zeslábla. Teď je, zvlášť díky jednoduché stravě, častým procházkám a pobytu venku i koupelím, značně silnější a zdravější nežli tehdy. Ale těhotenství je skutečná bitva. Její řeč je však ošklivá, často říká věci a používá výrazů, jež by naše sestřička W., jež je zcela jinak vychována, nikdy nevyslovila. Mně to však vůbec nevadí. Raději mám, mluví-li ošklivě a je hodná, než kdyby v řeči něco předstírala, a přece byla neupřímná. Ale právě to je to, je velmi upřímná, něco snese, je trpělivá, má dobrou vůli, pracovitá, neskládá ruce do klína a každý týden přijde vydrhnout atelier, aby ušetřila za posluhovačku.
   Nuže, budeme ovšem chudí, ona však není churava v tom smyslu, že by měla fysické bolesti - jen když má co jíst. Dříve však velmi často stonala, na př. na neštovice a potom na krční nemoci. Avšak to není příčina, proč by se nemohla opět úplně uzdravit. Na něco se Tě důvěrně zeptám. Nemyslíš, že by se snad otec obával, že bych ho mohl při té příležitosti poprosit o peníze? Zcela určitě bych to neudělal. Otec mi často říkal, že moje výchova atd. byla nákladnější nežli ostatních. Proto bych tedy otce v budoucnu, kdybych se na př. oženil, také o nic nepožádal, ba ani o starý šálek nebo tácek. Sien a já máme to nejprostší zařízení. Jediné, co nemůžeme postrádat, dokud neprodávám, je od Tebe 150 fr. na činži, chléb, boty, kreslicí materiál, enfin běžné výdaje. Po ničem netoužím, po žádném starém šálku nebo i jen tácku, toužím jen po jediném: aby mi bylo dovoleno milovat svou chudičkou, slabou, utrápenou ženušku a tak pečlivě se o ni postarat, jak mi dovoluje chudoba, aniž by kdo zakročoval, aby nás rozloučil nebo nám bránil anebo působil mrzutosti.
   Nikdo se nestaral o ni nebo o její plahočení, byla sama a opuštěná jako odhozený hadr, a já jsem ji pozvedl a věnoval jí veškerou lásku, veškerou něžnost a veškerou péči, jaké jsem byl schopen. Pocítila to a posílilo ji to, nebo spíše, posiluje ji to. Dojista znáš tu starou bajku nebo podobenství.
   Kdysi žil ve městě chuďas, který neměl zhola nic kromě jediného jehněte, jež si koupil a krmil, až u něho v domě vyrostlo. Jedlo mu z úst, pilo z jeho poháru a spalo na klíně. A bylo mu jako jeho dcera.
   V tomto městě žil také boháč, který měl mnoho stád ovcí a dobytka. Nicméně uchvátil chuďasovi jediné jehně a zabil je.
   Vidíš, kdyby T. na př. mohl, co by chtěl, pak by Sienu ode mne odloučil a uvrhl by ji znova do jejího dřívějšího zatraceného života, který se jí vždy ošklivil. A proč...? 
   Dobře pochop, že život této ženy, dítěte a můj visí na vlásku těch 150 fr na měsíc do té doby, nežli mé práce půjdou na odbyt. Přetrhne-li se vlásek před touto dobou, potom - "morituri te salutant".
   Otcův a matčin klid bude ze tří čtvrtin záviset na tom, co jim řekneš. Budeš-li dělat obtíže, bude z toho pěkný tanec. Řekneš-li, aby zachovali klid a nebránili mi, nebo najdeš-li prostředek a způsob, abys je uklidnil, zůstanou klidní. Sám se tím nemusíš kompromitovat nebo brát na sebe odpovědnost. Na mně vůbec mnoho nezáleží. Zůstaneš-li však pro mne, čím jsi dodnes byl, můžeš je zajisté upokojit v dvojím smyslu, pokud jde o finanční stránku: za prvé, že na běžné výdaje mám od Tebe pomoc v měsíčním příspěvku, za druhé, že od nich nic nežádám, ani cent, ani starý šálek nebo tácek, za třetí, že už mám nejnutnější nábytek, ložní prádlo, dětské šatičky, kolébku atd.
   Hleď, bratře, zabraňme raději dramatickým scénám a ať máme všichni radost. To je má naděje a o to usiluji.

Milý Theo!

   Dnes v sobotu Ti posílám dvě kresby: "Sušárna ryb v dunách u Scheveningen"  a  "Truhlářské dílny a přádelna"  (jak je vidím z okna atelireru).

   V těchto dnech jsem na Tebe velmi myslel a chvílemi též na dávno uplynulé časy, kdy jsme si jednou za Tvé návštěvy v Haagu  vyšli na procházku ryswyckou cestou a ve známém mlýně popíjeli mléko. Možná ovšem, že mě to trochu ovlivnilo při práci na těchto kresbách, v nichž jsem se pokusil nakreslit věci co možná naivně, přesně tak, jak se mi jevily. V dob, kdy jsme se zastavili ve mlýně -  s jakou něhou si vždycky vzpomínám na ty časy - nebyl bych přece s to přenést na papír, co jsem viděl a cítil. Proto říkám, že změny, jež dokázal čas, v podstatě neměly vlastně vliv na můj cit a myslím, že se jen vyvinul v jiné formě. Můj život, a snad i Tvůj, není už tak slunný, jako tehdy, nicméně se však nechci vrátit právě proto, že po dřině a protivenstvích vidím objevovat se něco nového, totiž schopnost dovést vyjadřovat svůj cit.

   Rappard byl velmi zaujat jednou z takových kreseb, jak je má C.M., mimo to  všemi ostatními, jež má C.M., především tou největší, jež představuje dvorek. On chápe, co chci, a rozumí obtížím, jež jsou přitom. Myslím, že najdeš Rapparda od jeho prvého pařížského pobytu, kdys ho poznal, velmi změněného.

   Přede mnou leží Dickensův svazek "Household edition"  s ilustracemi.l Tyto ilustrace, kreslené Bernardem a Fildesem, jsou výtečné. Vyskytují se tu kusy ze starého Londýna, jež pro svůj zvláštní ráz jako dřevoryty mají zcela jiné vzezření než na př. "Truhlářské dílny". Přece však věřím, že způsob, aby si mohl člověk později počínat směleji a brutálně, je docela klidně pokračovat a co možná věrně pozorovat. Jak vidíš, jsou v této kresbě rozmanité hloubky, člověk se tu může rozhlédnout a nahlédnout do rozličných zákoutí a úhlů. Ještě u ní chybí drsnost, aspoň nemá zdaleka takový vzhled jako zmíněné kresby, ale to časem přijde. Od C.M. jsem obdržel zprávu ve formě poukázky na 20 zl. - avšak k tomu ani slovo. Ještě tedy zatím vůbec nevím, zdali si ještě něco u mne objedná a zdali kresby vyhovují jeho přání. Ale ve srovnání s cenou 30 fr., kterou mi zaplatil za předešlé, a vzhledem k tomu, že tato poslední zásilka byla značně bohatší než prvá (nejprve bylo 12 malých kreseb, z těchto je 1 malá, 4 takové jako přikládám, 2 velké, tedy sedm kusů),  zdá se mi, jako by ten šlechetný pán nebyl vstal z postele zrovna pravou nohou, když je dostal, nebo jako by se mu bůhvíproč nelíbily.

   Rád bych dodal, že by pro oko, jež je zvyklé jen na akvarely, mohlo být cosi hrubého v kresbách, na nichž bylo škrábáno perem a světla vyškrabána anebo znova nanesena krycí barvou. Avšak jako existují též lidé, kteří si vyjdou na procházku, když silně fouká, poněvadž je to mnohdy pro zdravý organismus příjemné a osvěžující, tak jsou též, tvrdím, sběratelé, kteří se nezaleknou této obludy.

   Weissenbruch by je na př. neshledával nepříjemnými nebo nudnými.

   Za těchto okolností bych rád věděl, zdali by si C.M. nepřál nějaké nové kresby, neboť se nechci a nemohu velectěnému pánu vnucovat, ale doufám, že jednou při své návštěvě přijdeš na to, jak to vlastně je.

   Těch 20 zl. je mi též jistě vhod, ačkoli jsem se domníval, že by mohl za tuto zásilku dát o deset zlatých víc než za předešlou, a to tím spíše, když jsem stanovení ceny ponechal velectěnému pánovi. A kdyby schválil, abych začal 6 nebo 12 nových, zcela určitě bych je udělal, poněvadž si nechci nechat ujít žádnou příležitost něco prodat.

   S radostí udělám, co mohu, abych uspokojil velectěného pána; neboť si myslím, kdybych z toho vytloukl jen na činži a s tím trochu pohodlněji vyšel, pak to už stojí za námahu. Jen kdyby se velectěný pán sám zmínil, že dá za hotové kresby o něco víc a ne o něco míň.

   Zmiňuji-li se o tom, děje se to především proto, abys věděl, co musím udělat kvůli příští nové objednávce nebo příští neobjednávce; ostatně se může stát, že mi o tom ještě sám velectěný pán později napíše.

   Jakmile budu mít kdy, pošlu Ti co nejdříve stručný seznam své sbírky dřevorytů. Jsem určitě přesvědčen, že Tě potěší. Jestliže jsem měl letos v zimě též menší vydání za barvy než jindy, zato jsem měl větší vydání při studiu perspektivy za nástroj, jehož popis se vyskytuje v jednom díle Albrechta Dürera a jehož používali staří Holanďané. Tento přístroj umožňuje srovnávat proporce blízko postavených předmětů se vzdálenějšími v případech, kde nelze vytvořit konstrukci podle perspektivních pravidel, kde se vždycky mýlí ten, kdo to dělá podle míry od oka - i když je v tom velmi zběhlý a vycvičený.

   Tento přístroj se mi nepodařilo zhotovit najednou, nýbrž teprve po mnoha pokusech s pomocí truhláře a kováře, a domnívám se, že při dalším hledání lze s ním dosáhnout ještě mnohem lepších výsledků.

   Bylo by mi nanejvýš příjemné, kdyby se snad v Tvé garderobě našly ještě kalhoty a kabát, které by se mi hodily a které už nebudeš nosit.

   Když si něco koupím, snažím se totiž, aby to bylo do práce v dunách nebo doma co možná nejpraktičtější - ale šaty, v nichž chodím ven, jsou přece jen trochu ošumělé. A ačkoli se nestydím vycházet na ulici v prostém obleku, jdu-li do práce, přece se velmi stydím za panské šaty, jež člověku dodávají vzezření pána, který přišel na mizinu. Všední oblek však nemám nikterak v nepořádku, právě že mám teď Sienu, která ho udržuje v pořádku a vyspravuje malé vady. Ke konci dopisu Ti ještě jednou říkám, že si opravdu velmi přeji, aby rodina nespatřovala v mém poměru k Sieně to, co v něm vůbec není, totiž úskok, což by mne nesmírně ranilo a co by ještě víc prohlubovalo propast. Doufám, že se nikdo nebude do toho plést s určitou všetečnou moudrostí, aby mi zabránil žít s ní pohromadě. Spekulovat na dědictví, o čemž ses jednou zmínil, je už zcela vyloučeno proto, že pro mne neexistuje dědictví, o němž bych věděl, a také žádné nemůže být; vždyť tu nic není. Doma, pokud vím, doslova není peněz. Jediná osoba, od níž bych snad mohl za docela jiných okolností něco zdědit, poněvadž jsem kmotřenec, strýc Vincent, je někdo, s nímž jsem se před mnoha lety kvůli mnoha věcem vůbec nepohodl, a to tak, že to, podle povahy věci - snad proto, že jsem byl jeho protégé - nelze urovnat; sám bych to určitě nechtěl a on zajisté na to také už ani dost málo nemyslí; avšak doufám, že při eventuálním setkání jako v minulých letech nedojde mezi námi k nějaké zjevné rozepři.

   A teď se stiskem ruky

                                                              zcela Tvůj Vincent.     

Obecní nemocnice, 4. třída, sál 6, č.9, Brouwergstracht.

   Milý Theo!

   Přijedeš-li asi ke konci června, doufám, že mě opět najdeš při práci. Teď však, v tomto okamžiku, jsem v nemocnici, kde zůstanu jen 14 dní. Už asi 3 týdny jsem trpěl nespavostí a horečkou a při močení jsem cítil bolesti. Proto tu teď musím klidně zůstat v posteli, polykat hodně chininových pilulek a občas dostávám též vstřiky, částečně čisté vody, částečně kamencové, tedy tak nevinné, jak je to jen možné, pročež se nemusíš nad tím znepokojovat. Také Breitner tu ještě leží, ovšem v jiném sále, a bezpochyby brzy odejde; neví, že jsem tu.

   To se ví, že jsem musel zaplatit předem na 14 dní 10,50 zl. za celé zaopatření. Mezi osobami, jež jsou ošetřovány zdarma na účet chudinské pokladny a těmi, jež samy platí 10,50 zl., není, co se týče stravy a ošetření, rozdíl. V sále ležím s desíti lidmi, a řeknu Ti, že ošetření je po všech stránkách velmi dobré. Nenudím se a klid a pečlivé praktické lékařské ošetřování mi prospívá. Říkám Ti zajisté přesně, jak to je, a v žádném případě se proto nemusíš znepokojovat. Hodí-li se Ti to, buď tak hodný a pošli mi něco ke 20. červnu na hořejší adresu, avšak nikoli jako doporučený dopis, nýbrž poznamenej na dopis obnos 50 fr. Víš, že jsem 1. června dostal 100 fr. Proto jsem si potom pro každý případ vydlužil. Musím-li se tu ještě zdržet, připlatím a zůstanu, a jinak mi aspoň něco zbude, když odejdu z nemocnice. Raději bych se ovšem za 14 dní vrátil zase k práci a za 14 dní budu opět prahnout po procházce do dun.

   Sien chodí ke mně o návštěvních dnech a střeží atelier. Věz, že den před příchodem sem jsem ještě dostal dopis od C.M., v němž se ze široka rozepisuje o "zájmu", který má o mne a který, jak říká, o mne projevil i pan T., myslí však, pokračuje, že ode mne není správné, že jsem byl nevděčný za zájem T-ův. Que soit. - Teď tu ležím opravdu dostatečně v klidu a pokoji, ujišťuji Tě však, Theo, že bych nadobro ztratil dobrou náladu, kdyby opět kdokoli přišel a častoval mě takovým zájmem, jako za jistých okolností T.  A když uvažuji, že velectěný pán došel ve svém zájmu tak daleko, že mě přirovnal ke kuřákovi opia, tu mě ještě udivuje, že jsem mu též neprojevil svůj zájem: "Táhni k čertu!"  (Mluvíme-li o kouření opia: pohodlí a luxus, jakási sláva, v níž se T. pohybuje, a dost silná dávka lichotek, jež mu uštědřují zákazníci, tyto věci samého velectěného pána mnohdy víc omamují, nežli se snad uvědomuje.)

   Na dopis jsem C.M. neodpověděl a také to neudělám

   Nicméně si vážím, že mi velectěný pán říká, že si dojista také později ze zájmu ještě jednou něco vezme, především míní-li to doopravdy, což se samo ukáže.

   Tvůj dopis mě ovšem velmi potěší.

   Sien se připravuje v těchto dnech k odjezdu.

   Mnoho na ni myslím - opět ji brzy čekám, kéž by to jen ve zdraví přestála! Dokud jsem mohl, bránil jsem se tomu a ještě bez ustání jsem pracoval, ale konečně jsem pochopil, že je naléhavě třeba poradit se s lékařem. Ale ještě dnes ráno mi říkal, že bych mohl vyváznout.

   Dostal jsi ještě dvě kresby?

   Sbohem, se stiskem ruky a přáním tolika příjemného, kolik může člověk snést.

                                                  Zcela Tvůj Vincent.  

  

Hej, DJ..!!

.. a pro zpestření, dovoluji si dnes nabídnout trochu hudební divočiny :-))

http://www.youtube.com/watch?v=eJzVjN_KLZQ&feature=youtu.be
Gabriel Prokofjev (Sergejův vnuk) - Koncert pro gramofony (resp. DJe) a orchestr


.. skladba má švih, tempo, nápad, rytmus, tajemství, vizi, vnímám místy kombinaci techna s nejprimitivnějším animismem (svět duchů, duší), Evolution!...




:-)