Místa je tu dost

Na stole chladl čaj,
za oknem dozníval den
a zahrada se pomalu
ztrácela v šeru.

Nad jabloní se ukázala hvězda,
trochu stranou od ostatních,
jako by se opozdila
a nevěděla, kam si stoupnout.

Dívala jsem se na ni

i na oblohu.

Napadlo mě,
kolik prázdna se otevírá
pro všechno, co nepřišlo,
pro cesty, které se nekonaly,
pro slova, jež neměla komu patřit.

„To nic,“ řekla jsem tiše.
„Místa je tu dost.“

A teprve když jsem to vyslovila,
došlo mi,
že jsem nemluvila ke hvězdě.

Morten Harket - There is a Place