Mravenci

 

Seděla jsem na kameni
a pozorovala mravence,
jak přenášejí něco,
co bylo větší než oni.

Napadlo mě,
že člověk dělá totéž,
jen si k tomu pořídil domy,
kalendáře
a trochu složitější důvody.

Pak odněkud vzlétl pták.

Jeho křídla
zastínila slunce
a já měla pocit,
že si ho někdo vypůjčil.

Chvíli kroužil po obloze.

Vzpomněla jsem si,
jak mi kdysi někdo řekl,
že každý někam jde.

Tehdy jsem tomu věřila.

Dnes už si nejsem jistá.

Možná jen chodíme
odněkud někam
a občas si namlouváme,
že mezi tím byla cesta.

Když pták odletěl,
slunce se vrátilo
na své místo.

Jen já už tam nebyla.