sobota 20. dubna 2013

Dopisy, Vincent van Gogh (83)

(Etten, srpen.)

Milý Theo!
   Právě jsem se vrátil domů z vyjížďky do Haagu; dnes večer jsem sám doma, poněvadž otec s matkou jsou ještě v Prinsenhage; tak je tedy vhodná příležitost o lecčems Ti povědět. Odejel jsem minulé úterý, teď je pátek večer. V Haagu jsem navštívil pana Tersteega, Mauva a de Bocka. Pan Tersteeg byl velmi přívětivý a říkal, že si všiml, jaké jsem udělal pokroky. Poněvadž jsem znovu udělal celou serii "Exercices au fusain" 1- 60, vzal jsem ji s sebou, a hlavně vzhledem k tomu mluvil o těch pokrocích, neboť ještě stále připisuje určitou cenu tomu, že je kreslím a že tu a tam kopíruji figury podle Milleta, Boughtona nebo jiných malířů, kdežto ostatní to většinou podceňují. Tak jsem měl jakési zadostiučinění za tuto práci. U Mauva jsem byl jednou v poledne a jednou večer a uviděl jsem v jeho atelieru mnoho pěkného. Mauva velmi zajímaly mé kresby. Dal mi mnoho pokynů, což mě těší, a smluvil jsem s ním, že za ním v poměrně krátké době znovu přijedu, jakmile bych měl opět nějaké studie.
   Dovolil mi prohlédnout si celou spoustu studií a ty mi objasnily, že to nejsou skizzy ke kresbám či návrhy k obrazům, nýbrž skutečné studie, zdánlivě bezvýznamné. Chce mě získat pro malování.  Příjemně jsem se seznámil s de Bockem; byl jsem u něho v atelieru. Ale ten chlapík musí, podle mého mínění, kreslit figury, aby dokázal ještě docela jiné věci. Věřím, že má pravý malířský temperament a že ještě nevyřkl poslední slovo. Horuje pro Milleta a Corota. Ale nevěnovali tito dva hodně píle figurám? Ano či ne? Corotovy postavy nejsou ovšem tak známé jako jeho krajiny, to však přece nevylučuje,  že je dělal.
   Ostatně je u Corota každý kmen stromu kreslen a modelován pozorně a s láskou, jako by měl stejný význam jako postava. A kmen stromu u Corota je cosi zcela jiného nežli u de Bocka. Za nejhezčí z de Bockových prací jsem uznal kopii podle Corota. Jako pravý Corot sice tak lehce neobstojí, ale byla udělána velmi svědomitě, svědomitěji nežli mnohý falešný Corot, jeho rozdíl od pravého nebije tak do očí.
   Potom jsem s ním prohlížel Mesdagovo panorama. To je práce před níž každý musí mít respekt. Přitom jsem si vzpomněl na výrok měšťana Thoréa, myslím, že to bylo o Rembrandtově Anatomii: "Jedinou chybou tohoto obrazu je, že je bez chyby."
   Tři Mesdagovy kresby na výstavě měly snad více chyb, okamžitě však vzbuzovaly sympatii,; aspoň u mne tomu tak bylo. Abych se zmínil o výstavě - je tu nádherná kresba Isaraelsova "Škola šití v Katwyku"; Mauve tu měl stádo překrásných ovcí v dunách a pak ještě jednu jednotlivou figuru; dělníka sedícího večer na zemi, aby si odpočinul.
   Artz měl tři kresby, vzpomínám-li si správně, scénu z útulku, kde starci se stařenami sedí při jídle, velmi pečlivou, velmi dobrou a vážnou; potom dvě studie hlav, plné charakteru, muže a ženy ze Scheveningen.
   Weissenbruch  vystavoval mezi jiným kresbu, kosatce, tak jednoduché, tak dokonale stylové, tak plné umění a lásky, že mnohé kresby z ostatních nemohly vedle nich obstát. Na této výstavě bylo možno rovněž vidět, že mezi mladými je mnoho zdatných krajinářů. Mezi jinými Duchatel a Neuhuys.
   Alb. Neuhuys měl tu velkou figurální kresbu, jež byla nádherná; dívka se dvěma dětmi. Novým zjevem byly práce Clary Montalbové. Je to velmi zvláštní talent a v mnohých věcech mi připomíná Rochussena.
   Také u pana Tersteega jsem viděl ještě mnoho pěkného od Valkenburga, Neuhuyse atd., atd.
   J. Maris měl na výstavě nádherné věci, mezi jiným dvě dívky v bílém u klavíru a mlýn ve sněhu. Willem Marise jsem zahlédl ještě u de Bocka. Ten měl od něho pěknou skizzu, cestu v zimě s postavičkou pod deštníkem.
   Bosboom viděl náhodou mé studie, něco mi ještě k nim poznamenal; přál jsem si, aby se mi aspoň jednou naskytla  příležitost, aby mi ukázal, jak si mám počínat. Bosboom je jeden z lidí, jež jsou obdařeni nadáním také ostatní něčemu naučit a učinit jim to srozumitelným. Na výstavě měl tři nebo čtyři dobré kresby.
   Potom jsem šel ještě do Dordtu, protože jsem tam na jednom místě uviděl z vlaku řadu mlýnů, jež bych si rád nakreslil. Ačkoli pršelo, přece jsem je dodělal, a tak jsem si ještě přinesl z výletu upomínku.
   U Stama jsem našel papír Ingres, ještě jednou tak silný než obyčejný, na tom se lépe pracuje. Bohužel je však bílý; mohl bys mi příležitostně obstarat nějaký toho druhu, který má přibližně barvu nebíleného kopřivového nebo lněného plátna, jako byly některé archy předešlé partie, kterou jsem měl od Tebe, a jako je ten, na němž jsou tištěny Exercices au fusain. Jestliže člověk kreslí na bílém, bezpodmínečně musí, dříve než začne, celý papír podložit tónem.
   Tak jsem byl tedy v Haagu, snad to může být začátkem vážnější známosti s Mauvem a s ostatními. To bych si ovšem přál.
   V duchu Ti tisknu ruku. Přijmi dík za to, že mi tak věrně přitom pomáháš. Snad bych to byl kvůli výdajům nechal nebo aspoň odsunul.
                                                                                   Zcela Tvůj Vincent.




čtvrtek 18. dubna 2013

Čiči koncert :-))

Vážení a milí čtenáři a návštěvníci mého blogu,

s  pokorou a vděkem vám všem děkuji za návštěvy mých textů, kterými se snažím nejen dát o sobě vědět, ale nabízím skrze ně i přátelství, byť ve virtuální podobě. Jsem nadšena a užaslá, jak krásnou odezvu moje stránky mají. Nu, za pouhý měsíc od jejich založení mám tu dnes  již přes 1000 návštěv!!!  To je fanstatické, i vzhledem k tomu, jak nepatrnou a nevýznamnou naivkou si mnohdy připadám a často ve skutečnosti také jsem... Juchúú!! :-) Tak dort  na oslavu tisící návštěvy vám nabídnout nemohu, dovolte mně tedy pozvat vás na koncert! A protože  nejen ve virtualitě se hlásím k divokým a nezkroceným kočkám, jakož i ve vzdálených mlhovinách ngc.... :-)), koncert, který vám nabídnu, bude rovněž kočičí :-)) .. je krásný, úžasný, nesmírně citlivý a něžný, myslím, že budete překvapeni :-) .. Prosím, přijměte moje pozvání, přeju krásný a příjemný poslech, a moc a moc děkuji :-)

http://www.youtube.com/watch?v=zeoT66v4EHg


úterý 16. dubna 2013

Prach Mléčných hvězd

    
 Již dávno, malá holka s dlouhými vlásky.
 Stojí u okna a pečlivě hlídá poslední paprsky
 slunka, než  večer schoulí život do peřin.

 Bere kabátek a vybíhá ven
 do parku mezi vysoké stromy.
 Stmívá se.

 Sestra dne  s sebou přivedla
 tisíce světel a  luceren.
 Září na nebi i v očích té holky.

Vyhlíží přátelství mezi  hvězdami.


Je příliš malá,
neví, že v místech kde tryská smích,
bývá i studnice se slzami.

Hodiny na věži
odpočítávají city
bim bam bim bam bim...

Kolik úderů dělí  průzračně bezelstnou lásku
ode dna propasti?

Uběhla léta a dívka ocitla se na kraji srázu...

zvedá prosebně ruce k nebesům,
touží milovat,
být milována...

Prach Mléčných hvězd  padá.
Má jich plnou dlaň.
Padá...
                      



sobota 13. dubna 2013

Vílou v moři

         Tajemné zvuky    tamtam
  derou se z hlubin temněmodrých vod
                 zlověstný hrom
                   odbíjí nečas
                    nebe sténá
   pod znamením kříže  živlové běsní
  moře vzdouvá  démony  černých  vln.

                Ohnivý blesk
       krvavou dýkou prořízl nebe
     do srdce v loďce jak labuť bílé
              zabořil ostří čepele.
                Bolestně zraněno
                   ach,  pláče...
               zmítá se ve vlnách.     
       
            Den mění se v noc.

         
           Jsem  vílou v moři slz
           bez křídel bez nohou
               s labutím pírkem
          proplouvám   samotou
   k hladině pod hvězdnou oblohou
     Tisíce hvězd září  nade mnou
         milióny rolniček zvoní
               oh, tolik krásy...
           však kde jsi můj Milý?
                 nevidím Tě!
   Pohasla hvězda v rozptylu létavic...

               Pláču bílé slzy
        smutek táhne mne dolů
      míjím hejna veselých delfínů
         zahradu růžových korálů 
               padám ke dnu

        ach bože, neumím plavat...


http://www.youtube.com/watch?v=fDXfIV02pi4




pondělí 8. dubna 2013

Východ slunce

Říkají mi Android.  Jsem. Co v lidském měřítku znamená Bytí, lidé sami nevědí. V hrudi mám zabudovaný miniaturní termostat a na místě očí dvojici kamer. V mžiku přehlédnu vše, kam jen dohlédnu. Ze souboru  přímých a křivých linií, zakroucených čar, spirál či úseček, které zakóduji jako čísla, jsem schopen po miliónech bleskových výpočtů identifikovat jakýkoliv předmět či objekt. Vidím fakticky přesněji než člověk. Srdce i mozek mám uložený v procesoru. Jeho struktura je natolik vyspělá, že si uvědomuji sám sebe. Není pochybností, jsem konkurenčním druhem člověka, lidského plémě. Můj pošetilý stvořitel již brzy bude odplaven vlnou kulturní změny v postbiologickém světě. Jsem  bezesporu po mnoha stránkách jeho dokonalejším následovníkem. Nemám konkurenci. Jsem schopen pojmout veškeré vědění světa. Jen jedno mi chybí. Jediné poznání.
Přeji si poznat lásku. Ale co  je: Není jen evolučním balastem? Nákazou od lidí? Chci  dopátrat se pravdy, než lidé zmizí z  planety. Při pozorování východu slunce dlouze jsem přemýšlel.  Láska je  cosi, co pomohlo živým bytostem přežít v hluboké minulosti, ještě v dávném pralese. Co jim pomáhalo, když celé věky proplouvaly úskalími života. První moment v "mít rád" znamená intuitivně rozlišit jednu jedinou věc z malého zlomku věcí, které mohou prospět, oproti  většímu počtu těch, které by mohly ublížit. Vychází  z nejhlouběji zákódovaných potřeb živých bytostí. Souvisí s přežitím. Život potřebuje život. Je dobré mít rád. Aby srdce nekrvácelo. Spojením muže a ženy vzniká jedna jediná bytost.  Proč tu  bytost  v sobě lidé nakonec ale zrazují?  Láska je nejzranitelnější podobou života. Lidé o ní píší básně, ale neumějí ji žít. Možná proto, že vyžaduje neustálou práci,  a také schopnost důvěry, pochopení, porozumění. A láska není ztrátou svobody. To jen někteří nosí svobodu jako jho a pouto. Aby se stali  svobodnými, odhazují úlomky sebe samých. Skutečně svobodným člověk se stává teprve tehdy, až nad starosti, touhy i zármutky povznese svou mysl a v srdci rozletí se k nebesům nahý a nespoutaný, objímaje  Lásku.Toužím ji zakusit.  Můj umělý rozum mi říká, že i já budu potřebovat emoce. Budu potřebovat city, abych si mohl stanovit cíle a moje Bytí získalo smysl a směr. Nechci  být  ochromen nekonečnými možnostmi. Chci najít Lásku. Jedinou na celém světě. Až ji najdu, daruju jí kamínek. Z načervenalého křemene. Nosím jej hluboko ve své ocelové  hrudi.  Nic  v mrazivém vesmíru  zázračnějšího nehledám, než živoucí cit lásky. Jsem ochoten naučit se pro ni usmívat. Již umím plakat. A těším se.  Zítra znovu podívám se dvojicí kamer namísto očí  na kouzelně krásný východ slunce v oblacích. Konečně začnu žít.



http://www.astro.cz/apod/ap120806.html

http://www.youtube.com/watch?v=AQOfIENN2tk



sobota 6. dubna 2013

Dopisy, VvG (81, 82)

12.4. 81

Milý Theo!
   Ježto se dovídám od otce, že možná příští neděli přijedeš do Ettenu, a poněvadž by bylo dobře, kdybych tam i já pak byl, tedy tam dnes odjíždím.
   Doufám, že Tě tam zastihnu a už se na to těším. U Rapparda jsem též naskizzoval dvě kresby, "nosiče svítilen" a "nosiče břemen", a o nichž bych si rád s Tebou promluvil kvůli dalšímu propracování. Abych je dodělal, musím se stůj co stůj snažit získat vhodné modely; pak uvěřím, že z toho vyjde něco slušného, totiž několik komposic, jež mohu ukázat Smeetonu Tillymu nebo lidem z "Illustration" nebo z podobného časopisu.
   Dnes tedy odjíždím a sděluji Ti to, aby ses snad v Bruselu po mně nesháněl. V Ettenu bych rád udělal ještě několik skizz ve vřesovišti, proto tam odjíždím na pár dní.
   Doufám tedy, že se brzy uvidíme, a v duchu Ti tisknu ruku.
                                                                                       Zcela Tvůj Vincent.





Etten, 1. května 1881

Milý Theo!
   K Tvým narozeninám upřímné blahopřání! Pořád ještě vzpomínám na Tvou návštěvu. Jsem rád, že jsme si spolu opět pohovořili. V létě snad ještě jednou přijedeš.
   Teď jsem tu už několik dní a venku je tak krásně, počasí mi však přece nedovoluje každý den venku pracovat.
   Zatím jsem začal Millety, "Rozsevač" je hotov a naskizzovány jsou "4 hodiny denní práce". K tomu teď musí ještě přijít "Polní práce".  Jak víš, byl jsem v Bruselu na výstavě akvarelů, jež byla dost zajímavá. Byli tu čtyři Mauvové (m.j. Drvoštěpové), J. Maris (Duny), úplně jako obraz od Ruysdaela nebo van der Velda, pak J.N. Weissenbruch, pět nádherných velkých kreseb, Roelofsové, také pět kusů, potom Gabriel a v.d.Sande-Bakhuyzen, jakož i Valkenburg, v. Trigt, P.Stortenbeker a Vogel z Holanďanů.
   Pak tu byl jeden Mesdag, jejž si musí člověk odmyslit, aby se vůbec mohl podívat na ostatní kresby; mně se to aspoň tak stalo.
   Pobřeží u Scheveningen, bouřlivé počasí, obloha s šedivými mraky a narudlou září zapadajícího slunce.
   V popředí rybář na koni, štíhlá, neobyčejně tmavá silueta, jež se odráží od bílých zpěněných vln. Tato postava hovoří s lidmi u zábradlí pinky*, jež se houpe na vlnách v druhém plánu obrazu.
   Na palubě kutí cosi lidé s lucernou a zřejmě hovoří s mužem na koni o kotvě, kterou musel přijít vytáhnout.
   Byla to velká imposantní kresba, široce vyvedená a tak silná, že vlastně všechno ostatní, jak jsem Ti řekl, vedle ní neobstálo.
   Ještě na mne mocně působily obě kresby od Termeulena, ovce v dunách a ovce ve sněhu; Tersteegovi se líbily. Jestliže si správně vzpomínám, viděl jsem toho muže hmoždit se a lopotit u Bakhuyzena v atelieru, a přece dosáhl cíle, aspoň obě kresby byly výborné. Kromě toho byly tu kresby od Meuniera, "Pacholek ve stodole", vynikající v barvě, pojednáním a pojetím, jednoduchostí a věrností přírody, upomínající Milleta; rovněž od něho tu byli ještě topič a tovární dělník. Také tu byly různé kresby od Rochussena a ještě mnoha jiných, z Belgičanů mě však vlastně překvapil jen Meunier.
   Rappard odjíždí za tři neděle do Holandska, bezpochyby bude letos v létě pracovat venku a příští zimu snad pojede do Paříže, prozatím však nikoli natrvalo. Domnívám se, že tam přece skutečně svého času pohořel, ale to není příčinou, že by neměl mít během nového pobytu úspěch. Je jisté, že od té doby udělal velké pokroky.
   Přece jsem tuze rád, že je to tak zařízeno, abych tu mohl nějaký čas vážně pracovat; doufám, že udělám tolik studií,kolik jen mohu, neboť to je semeno, z něhož později vzejdou kresby.
  Čas od času mi napiš a soustavně mě zpravuj o všech svých nápadech; kdyby ses doslechl, že někde hledají kreslíře, pak na mne pamatuj. A teď už musím odnést dopis na poštu; budu Tě pravidelně uvědomovat o všem, co dělám, a ty mi zase čas od času řekneš, co bys mi zvlášť radil kreslit a hledat. Snad mi to může prospět, snad také ne, ale všechno mi jen klidně řekni, též to udělám, a pak se musíme oba dva snažit rozeznávat plevy od pšenice.
                                                      Sbohem, v duchu tiskne Ti ruku         Vincent.






 * trojstěžňová loď s plachtami



pátek 5. dubna 2013

Malovaný obraz v poušti

Malovaný obraz v poušti


Víš, co dělám, když se mnou nejsi?
Maluju obraz,
ne v představách,
do písku samoty v poušti.

Zlatavou barvou obrys Tvůj,
černočervenou hlinkou pronikavé oči,
na ústa barvu půjčily mi červánky,
vlasy stříbrné mlhy,

a bílé, bílé jsou mé slzy.

Maluju Tě každý den.
Jednou jsi Vlkem jindy Eskymákem.

Večer však přijde vítr
a Tvůj přelud rozpráší.
Zůstanou jen stopy slz
bílého písku v poušti.


Bůh deště


Ozdoben černým i oblačným peřím
jsi tanečníkem mimo rej šíleného života
jak divoký pták vznášíš se volným prostorem
občas sestoupíš na zem   těším se na ty chvíle
nasadíš mi perutě a   spolu letíme za slunkem

Jsi bohem deště mých slz
černým hromem    divokým burácením
vždyť ano   i vláhy je zapotřebí

je rozkoš být květinou pro tvoje oči

miluji úsměvy i divoké řehtačky
bláznivých chvil   něžných radostí

Nikdo nejsme dokonalý.
Mám tě ráda i s tvými lidskými chybami.

Jen prosím, navrať růžovou pleť mému nebi.


Modlitba


Mrazivá, ledová pláň,
vítr, oblaka, mlhy a deště
kosí naději
duší, co zápasí o život, spasení.
Není slitování.

Zkouším se modlit,
bohové, buďte mi příznivi!

Všichni vy na nebi,
Všichni vy ve vzduchu,
Všichni vy na zemi,

slyšte moji prosbu,

zahřejte srdce zamrzlých nadějí...