Kdybych žila na opuštěném ostrově, polidštila bych si jednu mušli.
Ne tu nejkrásnější. Vybrala bych si takovou, která by měla někde na sobě drobnou nerovnost. Abych ji poznala i poslepu.
Ne tu nejkrásnější. Vybrala bych si takovou, která by měla někde na sobě drobnou nerovnost. Abych ji poznala i poslepu.
Ráno bych ji vzala do ruky a ukázala jí, jak vychází slunce, a s večerem zase položila vedle sebe. Občas bych jí něco vyprávěla, jindy bych jen přejížděla prstem po jejím povrchu.
Nedávala by mi žádné rady. Neříkala by, že všechno dobře dopadne. A nikdy by se neptala, proč jsem zase tak dlouho mlčela.
Prostě by tam byla.
Někdy bych ji přiložila k uchu a poslouchala, co si přinesla ze svého někdejšího domova. Možná by v ní ještě zůstalo trochu moře. A možná bych si jen představovala, že mi něco vypráví...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Ke komentářům "bez přihlášení" lze použít "Komentovat jako: Anonymní"