Milý Theo!
V pátek jsem obdržel zprávu z nemocnice v Leyden, že Sien se smí v sobotu vrátit domů; dnes jsem tam byl, společně jsme se vrátili a teď je tu na Schenkwegu - ona i robátko jsou tak dalece zdravé. Dal bych za to nevím co, abys je dnes spatřil Ujišťuji Tě, že se její zevnějšek od letošní zimy neobyčejně změnil, je to dokonalá metamorfosa.
Jistě je to tím, že jsem se o to letos v zimě trochu přičinil, a to s Tvou pomocí; ovšem ještě mnohem, mnohem víc je to zásluha profesora, který ji léčil. S čím však profesor má méně co dělat, je vliv naší silné vzájemné náklonnosti k ní. Žena se mění, jestliže miluje a je milována; není-li tu nikdo, kdo by o ni stál, pak síla pomíjí a půvab zaniká. Tu však vychází najevo, co v ní je, a na tom je rozhodně závislý její rozkvět. Příroda musí mít svůj volný průběh a ubírat se normální cestou; žena chce být spojena s mužem, a to pevně, navždycky. Vždycky to není možné, ale když je to jinak, odporuje to přírodě.
Nyní má jiný výraz nežli letos v zimě a jinak vypadá, její pohled je teď pevný a klidný, a je v ní výraz štěstí, klidu a pokoje o to výmluvnější, že jistě ještě není zdráva. Jednou jsem Ti napsal, že tvar její hlavy, linie jejího profilu jsou přesně tytéž, jako oné postavy na Landellově obraze "L´ange de la passion". To je tedy daleko vzdáleno něčeho sprostého, je to rozhodně ušlechtilé, ale není to vždycky hned nápadné. Dnes to však bylo přesně tak.
Profesorovi je určitě sympatická, také ji zná od dřívějška, a tentokrát ji ošetřoval se zvláštní pozorností; ano, na její žádost, k níž byla popudem naše rozmluva před odchodem do nemocnice, ještě jednou ji důkladně prohlédl, a dříve než odešla, ještě si dal práci a dlouze a dopodrobna jí vyložil, co musí dělat a čeho musí zanechat, aby se udržela. Když odcházela, přišla se s ní rozloučit nejen ošetřovatelka sálu, kde ležela, nýbrž ještě i sama vrchní sestra.
Byl jsem při tom, a poněvadž, když Sien nesměla psát, jak se jí daří, třikrát jsem dostal od této paní dopis, poděkoval jsem jí za to a ona se ještě drahnou dobu s námi bavila.
Na štěstí bylo velmi teplé, krásné počasí a cesta nám pěkně uběhla. Matka se Sieninou dcerkou přišly na Schenkweg a čekaly nás. Byl to skutečně nádherný návrat a Sien byla nanejvýš v high spirits,* (* v dobrém rozmaru), zvlášť nad malou kolébkou, nad rákosovou židlí, nade vším. Obzvlášť měla radost, že se shledala se svou malou holčičkou, která při této příležitosti dostala ode mne nové botky a vypadala velmi roztomile.
V květnu se nahromadily obtíže, její porod, moje nemoc, otázka, jak se jí bude dařit a kam půjde, dělala ještě všechno spletitější. Po mnoha stránkách se však vyjasnilo a přišla pomoc. Teď má ještě dočasně značné bolesti jako následek operace kleštěmi, dále se vyskytují jiné nevyhnutelné následky šestinedělí a k tomu ještě velká slabost; ale je na ní vidět, že se s ní děje jakási obnova, že rozkvétá, obroda těla a zároveň duše. A teď tu vládne ovzduší "rodiny", "domova" či "vlastního krbu".
Dovedu pochopit, že Michelet říká: "La femme c´est une religion."* (*Žena, to je náboženství.).
Po celých šest neděl po porodu bude pravděpodobně pociťovat bolesti a musí se velmi šetřit.
Jsem přesvědčen, že dojista poznáš na př. z pozornosti profesorovy a vrchní sestry, že ona je přece někdo, ke komu mají vážní lidé sympatie; vždyť je skutečně zvláštní, že jí věnovali tolik péče. Když jsem vstupoval do sálu šestinedělek, kde jsem viděl různé jiné pacientky, připadalo mi, že ona je docela jiná osoba nežli ty ostatní, ačkoli je přece dost prostá. Avšak má více ducha a citovosti; lze vidět, že utrpení a zkouška těžkých dob ji zjemnily. Doufám, že Ti nezabrání žádná skrupule se s ní seznámit.
Obzvlášť mě pobavilo, co mi Sien vyprávěla o svém rozhovoru s profesorem. Bylo to nesmírně pěkné a tento muž si asi počínal obzvlášť dobrosrdečně. Řekl na př.: "Přiznejte se, pijete ráda hořkou a kouříte doutníky?" "Ovšem", odpověděla. "Ptám se proto," řekl, "abych vám připomněl, že toho nemusíte nechat." Naproti tomu jí řádně vyčinil za to, že si libuje v octu, hořčici a pepři.
Ve dnech, kdy pociťuje více žízeň nežli hlad, což je často, musí užívat jako léku skleničku hořké, aby se probudila chuť k jídlu. Dal jí seznam posilujících pokrmů, při čemž se vyptal na její kapsu. Sám též budu dodržovat, co navrhuje. Maso jí prospívá, stačí však jednou nebo dvakrát do týdne, denně ho vůbec není třeba.
Po každé opakoval, že jejím hlavním lékem a nejdůležitějším posilujícím prostředkem by bylo, kdyby měla vlastní domov. Obával jsem se, že by snad Sien musela mít věci, jež by byly drahé, avšak životospráva, jakou jí navrhl, je zároveň nejúspornější, jakou si jen člověk může vymyslet, takže jsem pevně přesvědčen, že můžeme měsíčně vystačit se 150 fr.
Mimo to dostala Sien zároveň poukaz, že kdyby jí snad během dvou let dítě onemocnělo, může se bezplatně poradit s profesorem v Leydenu. "Není jenom mou povinností, mé dítě, ošetřovat vás teď v šestinedělí," řekl profesor, "nýbrž rád bych viděl, abyste byla asi tak do roka zdatnou silnou ženou. Máte před sebou ještě celý život, jestliže nepustíte po větru, co vám říkám."
Enfin, hovořil s ní a poučoval ji o důležitých a méně významných věcech, jako by to byl její vlastní otec, a tak se vrátila značně veselejší a čilejší, než když tam odcházela. Mně se daří dobře, pozoroval jsem však, že jsem jaksepatří zeslábl, to však jistě přestane. Uvážíš-li však, že jsem teď bezmála plné dva měsíce špatně trávil, měl malou chuť k jídlu, horečky atd. a částečně ještě mám, pak se není co divit.
Znovu jsem též kreslil, a ačkoli mi to působilo bolení hlavy a rychle mě to unavilo, přece se mi to jistě zas ponenáhlu bude dařit, zvlášť když si mohu pomalu doma posazovat jako model ženu s dítětem. Moje slabost je mi však velmi na obtíž, ale to už nese s sebou nemoc, kterou jsem přestál.
Oba pokusy, které jsem v těchto dnech udělal, jsou akvarely, protože jsem se chtěl jednou o to pokusit. Ale tak se mi zdá, že bych měl ještě i nyní zůstat především u vlastního kreslení, jež je podkladem pro všechno ostatní. Ale jak vidíš na posledním akvarelu, začnu ponenáhlu lavírovat.
Až se docela uzdravím, chtěl bych ještě jednou vážněji udělat skutečný akvarel na papíru Hardung, poněvadž tento papír (víc než Wuetmanův) dovoluje podkládat solidní černobílý základ či podklad dřív, než začne člověk lavírovat, aniž to potlačuje dojem akvarelu. Avšak teď ještě nemohu dost dlouho stále pracovat na jednom kuse, což mi velmi vadí, poněvadž se mi velmi stýská po práci a po přírodě. Zatím jsem v každém případě rád, že zase mohu aspoň něco dělat.
Tento dopis jsem začal včera večer a teď Ti mohu říci, že jsme, totiž žena s oběma dětmi a se mnou, strávili noc na velké půdě.
Tato ložnice se hodně podobá vnitřku lodi, poněvadž je celá roubená; myslím, že je to velmi zdravé. Malá kolébka musí přes den dolů. Šlo to velmi dobře, a nepřijdou-li zvenčí nějaké nepříjemnosti, což se, jak doufám, nestane, pak se do toho můžeme dobře vpravit. Co se mne týče, nepociťuji společnost ženy a dětí jako cizí, nýbrž mám pocit, jako bych byl víc ve svém živlu a jako by to tak bylo už odedávna. Nepřipadá mi nezvyklé přiložit ruce k dílu a dělat věci, pro které je žena příliš slabá, na př. ustlání postele nebo tisíc jiných věcí. Ať to bylo posloužit sobě samému, ať to bylo posloužit nemocné, a to dost často, takových různých úkolů bylo dost, a že tyto věci nevadí malování a kreslení, sdostatek dokazují staré holandské obrazy a kresby. Neškodí, splývá-li atelier s domácností, zvlášť jde-li o figury. Přesně si vzpomínám na Ostadovy malé perokresby vnitřku atelieru, pravděpodobně kouty z jeho vlastního domu, které dostatečně ukazují, že Ostadův atelier se asi málo podobal atelierům, v nichž vídáme orientální zbraně a vázy a perské koberce atd. Abychom zase jednou hovořili výhradně o umění - někdy pociťuji velkou chuť opět k malování. Atelier je teď prostornější, světlo je lepší, mám dobrou skříň k ukládání barev, takže tu není příliš velký nepořádek a špína. Teď jsem též ihned začal opět s vodovými barvami. Závisí to ovšem na mém zdravotním stavu, jakmile mi však nebude hrozit nebezpečí, že bych mohl dostat recidivu, a budu si moci s chutí vyjít do přírody a venku klidně sedět, mám v úmyslu všeho toho se opět chopit a vložit do toho veškerou sílu. Jsem rád, že teď bydlíme se Sienou pohromadě a že to už nejsou takřka dvě rozdělené domácnosti a že mohu ze 150 fr na měsíc ušetřit na malířské potřeby víc než dosud.
Sien jako že i já jsme rozhodnuti nějak si pomoci a nechtěli bychom si pořizovat na př. už žádný nábytek nebo domácí nářadí, dokud sám víc nevydělám prodejem kreseb; neboť jsme oba ochotni se všemi takovými věcmi počkat, nežli si vydlužovat víc peněz, i v případě, že bychom je mohli dostat. Až se Sien opět uzdraví, začne mi sedět modelem a ujišťuji, že má dost pěknou postavu. Že dovede pózovat a že má k tomu schopnosti, vidíš ostatně poměrně dobře též sám na př. na "Sorrow" a na několika jiných kresbách, jež máš.
Ještě mám různé studie aktu, které jsi dosud neviděl. I v tom budu ještě pokračovat, až bude ona v pořádku; vždyť se tím člověk mnoho učí.
Kdybych musel ještě teď na delší dobu zanechat práce venku, kdyby mi to měla znemožňovat churavost, což nemyslím, pak jistě budu teď mít dost látky doma a nemusím nečinně sedět.
Od rodičů jsem dostal přívětivý dopis. Považ, dokonce opět se dvěma poukázkami. To však teď neměli dělat; vím, že to sami potřebují, a my, jak jsem řekl, vystačíme s penězi od Tebe, když se teď stav Sienin tak zlepšil a když se i já zase uzdravím.
Proto bych skutečně raději nechtěl od rodičů peníze; jak jsem Ti psal, sám jsem chtěl něco poslat otci, jakmile bych to mohl ušetřit a ženě by bylo lépe, aby mohl k nám zajet a abych si pak s ním o lecčems pohovořil.
Více než kupony mě potěšila dobrá nálada, kterou mají v této chvíli, takže potom, zmíním-li se jim o Sieně, nebudou, jak doufám, hned proti tomu, nýbrž přijmou to blahovolně.
V těchto dnech jsem ještě zhlédl blízko Bosche výstavu francouzského umění ze sbírek Mesdagovy, Portovy atd.
Je tam mnoho krásného od Dupréa, Corota, Daubighnyho, Diaze, Courbeta, Bretona, Jacqueta, atd. Ostatně se mi zvlášť líbila velká skizza od Th. Rousseaua z Mesdagovy sbírky, stádo krav v Alpách.
Potom krajina od Courbeta; žlutá pahrbkovitá písečná půda, tu a tam porostlá čerstvou mladou trávou, s černými okraji lesa, od nichž se odráží několik bílých březových kmenů, dále stranou vysoké domy s červenými a modrými břidlicovými střechami; nad tím úzký světlý, jemně šedý pruh oblohy. Horizont je velmi vysoko, takže hlavní věcí je tu půda a jemný pruh oblohy přispívá vlastně spíše jako kontrast k hlubšímu procítění syrové hmoty masivu temné země.
Myslím, že to je to nekrásnější, co jsem do Courbeta dosud viděl. Dupréové jsou nádherní a je tu též Daubihy, vysoké doškové střechy proti svahu pahorků, na které jsem se nemohl dost vynadívat. Taktéž malý Corot, rybník na pokraji lesa za letního jitra asi tak ve čtyři hodiny. Jediný malý růžový obláček naznačuje, že zakrátko vyjde slunce. Klid a pokoj a mír, jež člověka okouzlují.
Jsem rád, že jsem to všechno ještě viděl.
Už skončím a doufám, že brzy napíšeš a zvlášť že si v srpnu skutečně zajedeš do Holandska. Píš Ti v "přestávkách"; dovedeš si jistě představit, že se teď ledacos přihází, na co je třeba dohlédnout. Dovoluji sice Sieně leccos dělat, musím však dávat pozor, co dělá, abych byl, jakoby náhodou, neustále po ruce, kdyby potřebovala trochu pomoci. Neboť je skutečně ještě velmi slabá, takže profesor, jak ona vypravuje, řekl "zpropadeně slabá", a přece je dobré, že zaměstnává-li se čímkoli, nachází jakési vyražení. Všechno, co ji trochu baví a rozptyluje, je pro ni lékem.
Též děťátko není ještě zcela mimo nebezpečí, víš, jak rodila, to má také vždycky vliv na dítě, a do pěti neděl sotva můžeme říci, jak s ním bude. Mnoho ovšem závisí na kojení. Doufám, že Tě příliš nenudím čtením tohoto všeho, chtěl jsem napsat jen pár slov a je z toho dlouhý dopis. Ještě nejsem zaběhaný, a kdybys mi mohl k 20. něco poslat, přišlo by mi to v těch posledních dnech měsíce opravdu velmi vhod.
Sbohem, v duchu se stiskem ruky
zcela Tvůj Vincent.
