Tchaikovsky - Hymn of the Cherubim...

https://www.youtube.com/watch?v=SZQzW_QfPew
Tchaikovsky - Hymn of the Cherubim


.. nad všechnu víru stavím sama pro sebe mnohem výše osobní důvěru, důvěru ve spolehlivost, pevnost, pravdivost... patří k tomu nejvzácnějšímu, co lze v životě nabídnout či výjimečně nalézt... ale, vlastně, možná vždy se jedná pouze o víru...

Dopisy, Vincent van Gogh (138)

V neděli v poledne.
   Milý Theo!
   Právě jsem obdržel pěkný dopis z domova, který mě velmi potěšil a z něhož jasně vidím, že Tvá návštěva a hovory o mně a o mé práci zanechaly uklidňující dojem.
   Jsem přesvědčen, že to může mít jen kýžené následky, a ještě zvlášť Ti děkuji za způsob, jak jsi o mně hovořil, přestože se mi zdá, že jsi o lecčems řekl víc příznivého, než si nyní zasluhuji.
   Zdá se, že rodiče jsou velmi zaujati svým novým prostředím a ještě mají plnou hlavu myšlenek na Tvou návštěvu, jako ostatně i já, neboť různé věci, které jsi mi pověděl, nutí mě myslet na Tebe ještě víc než dříve, rozhodně s nemenší náklonností. Cos mi svěřil o svém zdraví, také zvlášť způsobuje, že na Tebe často myslím.
  Mně se daří dobře - jsem přitom zdráv, takže kvůli té věci nic nezanedbávám a jednoduše to táhnu. Avšak není to ještě docela pryč, jak dobře víš, občas, jsem-li příliš unaven, mě to ruší, na štěstí se však víckrát nestalo, abych kvůli tomu nemohl pracovat.
   Tento týden jsem namaloval v lese několik dost velkých studií, které jsem se pokusil udělat dokonaleji a propracovaněji nežli ty prvé. Ta, o které jsem přesvědčen, že se mi nejlépe podařila, není nic jiného nežli kus rozkopané půdy, bílý, černý a hnědý písek po lijáku. Místy pak hroudy zachycovaly víc světla a vypadaly výrazněji.
   Když jsem nějakou dobu kreslil před tím kusem půdy, přišla bouřka s řádným lijákem, který trval asi hodinu. Byl jsem tím však tak posedlý, že jsem přesto zůstal na místě a vyhledal jsem si za silným stromem co možná nejlepší úkryt. Když to konečně přestalo a opět začínaly vylétat vrány, nelitoval jsem, že jsem vyčkal kvůli těm nádherným hlubokým tónům, jakých po dešti nabyla lesní půda. Ježto jsem před bouřkou začal s nízkým horizontem, tedy na kolenou, musel jsem si teď kleknout do bláta, a kvůli takovým dobrodružstvím, která se velmi často přiházejí v rozmanité podobě, nezdá se mi zbytečné pořídit si obyčejný pracovní oblek, na němž se nic nemůže zkazit. Tentokrát jsem si mohl jako výsledek toho odnést do atelieru kus půdy, ačkoli Mauve mi jistě správně říkal, když jsme příležitostně hovořili o jedné jeho studii, že je to kus práce nakreslit hroudu hlíny a dostat do toho hloubku.
   Jiná lesní studie představuje vysoké zelné bukové kmeny se suchým listím na zemi a s postavičkou dívky v bílém. Tady bylo velmi obtížné udržet všechno světlé a vnést vzduch mezi kmeny, stojící v různých vzdálenostech  a vystihnout postavení a správnou tloušťku kmenů, jak je mění perspektiva!
   Jak to udělat, aby se v tom dalo dýchat a chodit - a aby les voněl! Tyto dvě studie jsem dělal se zvláštním potěšením. Zrovna tak jako něco, co jsem uzřel v Scheveningen.
   Velká pláň v dunách zrána po dešti, tráva je poměrně značně zelená, a na tom černé sítě rozprostřené v obrovských kruzích, čímž vznikají na zemi tóny hluboké, načervenale černé a šedé barvy. Na tomto ponurém pozadí seděly, stály a pobíhaly jako podivné tmavozelené přízraky ženy v bílých čepcích a muži, kteří prostírali a spravovali sítě.
   V přírodě bylo tak úchvatně typicky ponuře a drsně, jako to nejkrásnější, nač si lze pomyslit od Milleta, Israelse nebo de Brouxe. Nad krajem prostá šedá oblaka se světlým pruhem po horizontu. Přestože byla přeháňka, udělal jsem si studii na archu papíru Torchon napuštěném olejem. Než budu s to do toho víc vnést, musí se ještě mnoho stát, ale tyto věci mě v přírodě nejvíc uchvacují. Venku je přece krásně, když je vše nasáklé deštěm, než začne  pršet, za deště i po něm; neměl bych si vlastně nechat ujít žádnou přeháňku.
   Dnes ráno jsem si rozvěsil v atelieru veškeré namalované studie, a přál bych si, abych si o nich mohl s Tebou pohovořit. Jak jsem si ovšem myslel a s čím jsem během práce počítal, musel jsem si ještě opravdu mnoho věcí přikoupit a přitom jsem utratil skoro všechny peníze.
  Takřka celých 14 dní jsem teď maloval od časného rána do pozdního večera, a kdybych v tom pokračoval, přišlo by to příliš draho, pokud nic neprodávám.
   Možná, že kdybys uviděl ty věci, řekl bys, že to musím provádět nikoli jen časem, když mám k tomu obzvlášť chuť, nýbrž pravidelně, jako naprosto důležitou věc, i kdyby to bylo spojeno s většími výlohami.
   Ale když zatím - přestože to sám úžasně rád dělám - nebudu bezpochyby pro velké výdaje tolik malovat, jak by si přály má chuť do toho a ctižádost, myslím si, že přesto nic neztratím, věnuji-li většinu času kreslení, což neméně rád dělám.
   Avšak jsem na pochybách, neboť to malování začalo poněkud slibně vypadat a bylo by snad správnou cestou, kdybych se do něho vložil s veškerou silou a hlavně se mořil se štětcem, ale jak jsem řekl, nevím.
   Rozhodně jsem přesvědčen o kreslení uhlem, že se v něm musím cvičit víc než dříve, rozhodně mám dost na práci a mohu kupředu; uskrovním-li se trochu s malováním i potom mohu zrovna tolik pracovat.
   V krátkém čase jsem namaloval tolik nesčetných studií proto, že bez ustání pracuji a že doslova pracuji v jednom kuse celý den, zatím co skoro nemám kdy se najíst a napít. V rozličných studiích se vyskytují malé postavičky, pracoval jsem též na jedné větší a už dvakrát jsem ji úplně seškrabal, což bys snad považoval za ukvapené, kdybys spatřil ten efekt; nebylo to však ukvapené, neboť jsem to udělal proto, že cítím, že to ještě lépe dovedu při trošce soužení a hledání, a chci dosáhnout lepšího výsledku, ať to stojí více či méně času, více či méně námahy. Krajina, jak jsem na ni teď zaútočil, určitě také potřebuje postavy; jsou to studie k pozadí, které je třeba skrz naskrz prostudovat, poněvadž na něm závisí tón postav a celkový účinek.
   Při malování je mi příjemné, že si člověk při stejné námaze, jakou vyžaduje kresba, přináší domů něco, co mu splatí mnohem větším dojmem a je mnohem příjemnější na pohled a zároveň též správnější. Je to zkrátka vděčnější nežli kreslení. Dozajista to však vyžaduje, aby člověk, dříve než začíná, uměl s dostatečnou jistotou nakreslit správně proporce a správně postavení předmětů. Chybuje-li v tom někdo, pak není z toho nic.
   Těším se na podzim; do té doby se musím hledět opět zásobit barvami a jinými potřebami. Obzvlášť miluji efekty se žlutým listím, proti němuž se tak pěkně vyjímají zelené bukové kmeny a neméně postavy. V poslední době jsem si částečně přečetl poněkud melancholickou knihu: "Dopisy a deník Gerarda Bilderse".
   Zemřel ve věku, v němž jsem asi začínal, a při četbě toho nelituji, že jsem pozdě začal. Jistě byl nešťastný a často zneuznávaný, ale zároveň v něm shledávám velkou slabost a v jeho charakteru něco chorobného. Je to podobný příběh jako o rostlině, jež příliš záhy vypučela, neschopná vzdorovat mrazu, jedné noci je jím zasažena až do kořenů a pak uvadá.
   Nejprve to má dobré, jsa u mistra jako ve skleníku, rychle tam vyspívá, ale v Amsterodamu je však téměř osamocen a přes veškerou snahu nedovede se tam udržet, a konečně se vrací domů k otci, pozbyv zcela odvahy, nespokojen, sklíčen, ještě něco tam maluje a konečně v osmadvaceti letech umírá na úbytě či na jinou nemoc. Nelíbí se mi na něm, že zatímco maluje, běduje na nudu a lenost, jako by to nemohl změnit - a stále se pohybuje ve stejném příliš těsném malém kruhu přátel a žije v radovánkách a způsobem života, který se mu zadrhává kolem krku.
   Enfin - je mi to sympatická postava, přece si však raději přečtu životopis otce Milleta nebo Th. Rousseaua nebo Daubignyho.
   Přečte-li si člověk Sensierovu knihu o Milletovi, nabývá odvahy, a z takového Bilderese je mu nanic.
   V Milletově dopise sice nacházím vždycky též stížnosti na bezpočet svízelů, přece však:  Přece jsem udělal toto nebo ono,"  a dále vždycky vyhlídky na jiné věci, které chce rozhodně udělat a také uskutečňuje. A u Bilderese se často říká:  "Tento týden mám kocovinu a namazal jsem se, byl jsem na koncertě a v divadle, odkud jsem se vrátil ještě nešťastnější."
   U Milleta mě uchvacuje jeho prostota: "Přece je třeba, abych udělal to nebo to."
   Bilders je velmi duchaplný a dovede pozérsky vzdychat nad manilskými doutníky, na něž má chuť a jež si nemůže koupit, nad účtem od krejčího, na jehož zaplacení není vyhlídky, svou peněžní tíseň líčí tak vtipně, že se tomu musí zasmát on sám i čtenář.
   Ale i když se vtipně hovoří o těch věcech, přece je nesnáším a mám větší úctu před soukromými starostmi Milletovými, když říká: "Přece je třeba polévky pro děti", a který nežvaní o manillas pointus nebo o radovánkách.
   Řeknu ti toto. Bilders pojímal život romanticky, nepřekonal illusions perdues, a co se mne týče, je v jistém smyslu předností, že jsem teprve začal, když už mám romantické iluse za sebou. Teď musím napravovat škodu usilovnou prací, ale když má člověk za sebou ztracené iluse, je právě potom práce potřebou a jednou z mála radostí, které člověku zůstaly a které mu přinášejí velký klid a duševní rovnováhu. Je mi ovšem líto, že nyní asi potrvá ještě rok, nežli dohromady uvidíš všechno, co maluji (i kdybych Ti občas něco poslal), a nežli si budeme moci pohovořit, co a jak dělat. S přesvědčením Tě mohu ujistit, že je pro mne užitečné, že jsem nyní namaloval tyto věci. Teď se snad může poštěstit, co se v lednu nezdařilo. Důvodem, proč mám velkou radost z malování, není, že je na pohled příjemné, nýbrž že mi osvětluje ostatní otázky o tónu a formě a hmotě, tedy věci, před nimiž jsem stál až dosud bezmocný a do nichž se teď mohu s těmi prostředky pustit.
   Nyní na př. vidím také větší vyhlídky na dosažení výsledku, pokusím-li se o to opět s uhlem. Především se o mně nedomnívej, že jsem lhostejný k výdělku, mým úmyslem je dostat se k tomu co nejdříve, ale ke skutečnému a trvalému výdělku; další možnost k tomu mohu však vidět jen pod tou podmínkou, že bych nepracoval výhradně pro to, abych prodával - čeho bych musel později ještě jednou litovat - nýbrž abych upřímným studiem přírody vznášel do svých prací trochu krásy.
   Kdybych teď na těch malbách seznal, že by bylo možné takhle to dál dotáhnout, pak bych se dojista nezdráhal víc malovat. Zdá-li se však, že ještě dlouho potrvá, nežli budou prodejné, pak bych sám byl první, který by řekl: "Zatím musíme začít nanejvýš úsporně, a kreslením se vyhneme mnoha výdajům a zcela bezpečně a spolehlivě, i když pomalu, budeme postupovat kupředu.V těchto namalovaných věcech spatřuji změnu a píši Ti o tom, poněvadž budeš moci říci lépe než já, jaký vliv by mohly mít na možný prodej. Zdá se mi, jako by namalované studie byly rozhodně příjemnější pro oko nežli to, co jsem nakreslil. Co se mne týče, nemám příliš citu pro příjemnější a méně hubený efekt - mým cílem je dosáhnout zobrazování přísnějších a mužnějších věcí, ale s tím se ještě hodně namořím. Ty však teď říkáš, abych se věnoval parkovým pohledům nebo krajinám nebo marinám, nevadilo by, kdyby to byla třeba větší a vážnější věc; neměl bych nic proti tomu.
   Musel bych však vědět, zdali to stojí za to plýtvat na to štětci, barvami a plátnem a zdali není plýtváním peněz dělat toho mnoho a zdali by mi to aspoň zaplatilo výlohy.
   Kdyby tomu tak bylo nebo mohlo být, mohlo by se to stát prostředkem, který by mi umožnil podnikat obtížnější věci. V tom případě bych na tom pracoval s velkou ctižádostí.
   Tyto studie nechám ještě uzrát a budu v nich pokračovat. Potom Ti asi do měsíce něco pošlu a uvidíme. Myslím, že se většina malířů tímto způsobem vypracovala k vyššímu umění.
   Nechtěl bych dělat věci, které by byly v zásadě špatné, nepravdivé a falešné v pojetí, poněvadž mám příliš rád přírodu.
   Ocitáme se však zároveň před jiným problémem -: abych dosáhl vyššího a lepšího umění, musím udělat ještě mnoho studií. Co je nejvýhodnější, kreslit tyto studie či malovat? Jsou-li však malované neprodejné, pak je určitě výhodnější kreslit je uhlem nebo něčím jiným
   Ale připustím-li možnost, že bych měl zaplaceny výlohy za namalované studie, pak Ti řeknu, že bych v zásadě neměl nic proti tomu, vždyť vidím, že se mi to poměrně daří a že by to snad mohl být vedlejší výdělek.
   Zásadně jsem proti plýtvání barev na věc, kterou se lze naučit nějak jinak a když přece není zmínky o prodeji. Nepřeji si, abychom ani Ty, ani já zbytečně utráceli, jasně však vidím, že malované věci vypadají příjemněji - a to mě přivádí do rozpaků, co dělat.
   Peníze jsem ještě úplně nespotřeboval, mnoho jich však nemám a nemýlím-li se, dnes je už dvacátého; za domácí potřeby jsem vydal tento měsíc spíše méně než více nežli obvykle. Musel jsem sice teď vydat mnoho najednou za potřeby k malování, ale přitom je to všechno trvalé. Ale všechno je ovšem drahé. Doufám, že mi budeš moci brzy něco poslat. Přijmi v duchu stisk ruky a důvěřuj mi.
                                                                Zcela Tvůj Vincent.

  
  
   

Pohanské svátky

.. je první máj... brouzdala jsem po internetu a otevřely se mi stránky o pohanských - keltských svátcích.. ano, příroda je fascinující, úžasná, kouzelná, a magickými zvyky člověk jen pokoušel se poodhalit  tajemství, naklonit si její síly, přívětivost, vlídnost, očistit se...

dovolte mi dnes, prosím, použít ve svém blogu  úryvek textu z následujícího odkazu, líbí se mi:
http://pohanstvi.net/inde.php?menu=svatynesvatky


BELTANE 1.5.

Druhý najdôležitejší sviatok pre Keltov. Názov má podľa boha Belinusa. Zima sa skončila a leto práve začína naberať silu. Bohyňa Rhiannon spája svetlo s temnotou, šťastie a bolesť, život a smrť znovuzrodenie. Tak asi oslavovali Kelti to, že tma je iba v spomienkach, to že starosti z minulosti su zabudnuté. V modernom Írsku znamená "Beltane" máj. Niektorí hnali zvieratá pomedzi veľké ohne, ktoré sa zakladali zväčša na kopcoch. Tým symbolizovali očistnú silu ohňa, ktorá stádo bude chrániť pred chorobami počas ďalšieho obdobia. Tento zvyk sa neskôr stával stále populárnejší, od zapaľovania ohňov až po upaľovanie čarodejníc.

Na Beltane sa zlučovali nilen bohovia, ale aj ľudia vo voľnej prírode. Pre Keltov to bolo prirodzené. Život bol niečo výnimočné, takisto telo a tiež zlúčenie muža a ženy(myslím, že tam mohla byť sranda). Nezbúdalo sa ani na májový tanec, pri ktorom mladí ľudia tancovali celú noc okolo ohňa, spievali, jasali a tešili sa zo svojich životov. Dnes sa tento sviatok nazýva aj svätojánskymi ohňami. Tento sviatok je známy aj pod menami: Beltaine v Írsku, Bealtunn Škótsku, Shenn do Boaldyn na ostrove Man a Galan Mae vo Walese. Saxovia(Sasi) ho volali Walpurgisnacht, noc Walpurgy, bohyne Mája. Doslovne to môže znamenať aj "žiarivý oheň". Mal to byť oheň, ktorý zapálil sám Belinus.

.. prosím, moc prosím, kéž by tma zůstala jen ve vzpomínkách, a starosti minulosti bvly zapomenuty...

http://www.youtube.com/watch?v=BYQaD2CAi9A
Simon & Garfunkel Scarborough Fair 



:-) krásný první máj...

Mozart Fantasy in D minor K397 Mitsuko Uchida

.. pro dnešní večer jsem vybrala něžně smutnou krásu...


https://www.youtube.com/watch?v=OYiz_u0tDwM
Mozart Fantasy in D minor K397 Mitsuko Uchida

.. ne, Mozartova hudba není magie ani žádné jiné kouzlo, jen nesmírně křehká hudební představivost, nádherný svět čistých, nejněžnějších emocí :-)


krásný večer  :-)

Vincent van Gogh, Dopisy (136,137)

Milý Theo!

   Nesmíš mi zazlívat, že Ti opět píši - to jenom abych Ti řekl, že mám obzvláštní chuť k malování.

   Minulou sobotu jsem se pustil večer do věci, o níž jsem často snil. Je to pohled na zelené louky s kupami sena. Vedle nich probíhá středem cesta vysypaná struskou, a na obzoru, uprostřed obrazu, ohnivě rudě zapadá slunce.

   V rychlosti jsem nemohl efekt tak nakreslit, mám tu však komposici. Byl to jen problém barvy a tónu; odstupňování tónů, barevné škály oblohy, nejprve fialová mlha, v ní rudé slunce, zpola zastřené tmavofialovým oblakem se svítivě rudým jemným okrajem, u slunce reflex cinobru, ale přes to žlutý pruh, který přecházel do zeleného a výš nad ním do namodralého tónu, do tak zvané kovové ultra modré, a pak tu a tam fialová a šedá oblaka, která zachycují sluneční reflexy.

   Půda byla přitom jakýsi zelenošedohnědý koberec, ale plný barevných přechodů a svitu;na tomto zvučném podkladě se leskla v příkopu voda.

   To by maloval na př. Émile Breton. Potom jsem si ještě vyhlédl velký kus duny a s chutí namaloval.

   O těchto obou, o malé maríně a o brambořišti jsem přesvědčen, že by o nich nikdo neřekl, že jsou to mé první malované studie.

   Abych Ti řekl pravdu - trochu mě to překvapilo, myslel jsem si, že první věci nebudou k ničemu a že se to později zlepší, tak jsem si to myslel - ale ač to sám říkám, vypadají skutečně k něčemu a to mě trochu udivuje.

   Jsem přesvědčen, že je to proto, že jsem předtím, dříve než jsem začal malovat, tak dlouho kreslil a studoval perspektivu, abych jednou mohl každý viděný předmět celkově pojednat.

   Od té doby, co jsem si koupil barvy a malířské náčiní, jsem se tak dřel a pracoval, že jsem teď z těch sedmi namalovaných studií k smrti unaven.

   Ještě je tu též jedna s postavičkou - matka s dítětem ve stínu vysokého stromu, výrazně proti svahu duny, ozářené sluncem.

   Téměř italský efekt.

   Nemohl jsem se doslova udržet, nedovedl jsem si to odříci anebo si odpočinout. - Jak snad víš, je tu teď výstava Teekenmaatschappij.* (*Výtvarnický spolek v Haagu.) Je tam jeden Mauve, o němž jsem přesvědčen, že je nádherný; ženička u jakéhosi tkalcovského stavu, určitě z Drenthe. Jsou tu nádherní Israelsové - několik z nich jsem už ostatně viděl u T. - mezi jiným Weissenbruchova podobizna s dýmkou v ústech a s paletou v ruce. Od Weisse (Weissenbruch) samé pěkné věci, krajiny a také marína.

   Od J. Marise je tu velká kresba, pohled na město, úžasné; a pěkné obrazy Willema Marise, mezi jiným prasnice se selaty a kráva.

   Neuhuyy, Duchatel, Mesdat. Od tohoto také pěkná velká marína, dva švýcarské obrazy, které snad shledávám trochu hloupé a vtíravé; ale velká marína je pěkná.

   Israels má ještě čtyři velké kresby; dívku u okna, dítě v prasečím chlívku, kresbu k malému obrazu ze Salonu; stařenu, která v šeru zažehuje oheň, leptal svého času pro Kunstkronijk.

   Na něco takového se jednou podívat je velmi povzbuzující, neboť potom vidím, čemu se ještě musím přiučit. Chtěl jsem Ti však říci, že při malování cítím, jak si barvou objevuji věci, což se mi dříve nedělo, totiž věci v mohutné síle. Teď Ti tak hned nic nepošlu, nejprve to nech trochu uzrát, věz však, že jsem velmi ctižádostivý a že prozatím to jde hladce.

   Avšak do tří měsíců Ti něco pošlu, abys věděl, oč jde a abys měl o tom ponětí. Ale pro mne je to zrovna důvodem, abych pokračoval v práci a ještě se k tomu naučil, co potřebuji. Z toho, co říkám o své vlastní práci, neusuzuj, jako bych s tím byl spokojen, neboť je tomu naopak; jsem však přesvědčen, že jsem tím získal, a když mě příště něco v přírodě uchvátí, mohu používat více prostředků než dříve, abych to vyjádřil mohutnou silou. A myslím, že není nepříjemné, že co dělá, v budoucnu bude vypadat chutněji. Také nevěřím, že by mi vadilo, kdyby někdy nebylo mé zdraví dočasně v pořádku. Pokud mohu posoudit, nebývají nejhorší ti malíři, kteří občas nemohou týden či 14 dní pracovat. To zrovna bývají ti, "qui y mettent leur peau,"* (*co do toho vkládají celé své "já".) jak říká Millet. To nevadí a podle mého mínění se člověk nesmí šetřit, když na to přijde; je-li člověk občas trochu vyčerpán, nuže, to se zas napraví, a člověk leda získal to, že sklidil studie právě tak jako sedlák zrní a seno.

   Prozatím ještě nemyslím na odpočinek, avšak včera, v neděli, jsem nebyl venku. Postarám se však, abys také až letos v zimě přijedeš, našel už atelier plný namalovaných studií.

   Včera jsem dostal dopis od Rapparda. - Byl v Drenthe a soudě podle dvou malých skizz, které mi poslal, klidně neposeděl. Zdá se, že velmi usilovně a se zdarem pracuje jak na figurách, tak na krajinách.

   Nuže sbohem, musím do práce, ruku Ti tiskne

                                                                                             zcela Tvůj Vincent.

   Zrovna teď jsou to přibližně dva roky, co jsem začal v Borinagi kreslit.

V sobotu večer.

   Milý Theo!

   Přijmi ode mne srdečný dík za dopis a za přílohu. Jakmile jsem obdržel Tvůj dopis, ihned jsem si koupil ještě za 7 zl. barev, abych měl opět nějakou zásobu a doplnil si chybějící. Po celý týden jsme tu měli hodně větru, bouřek a dešťů, a mnohokrát jsem se byl v Scheveningen na to podívat. Přinesl jsem si odtamtud dvě malé maríny.

   Na jedné se usadilo značně mnoho písku, ale druhou, kterou jsem dělal přímo za bouřky a když moře sahalo těsně k dunám, jsem musel dvakrát seškrabat kvůli silnému povlaku písku, který ji celou pokryl. Tak fičelo, že jsem se skoro neudržel na nohou a pro písečný prach jsem sotva mohl vidět. Přesto jsem se pokusil vyzrát na to, totiž tak, že když jsem všechno v malé hospodě za dunami seškrabal, okamžitě jsem to opět namaloval a potom si to znova zašel ověřit, takže mám na to přece několik upomínek.

   Jinou upomínku jsem si odnesl, že jsem se nachladil, s následky, které znáš, a ty mě nutí zdržet se několik dní doma.

   V tom mezidobí jsem namaloval několik figurálních studií - posílám Ti dvě malé skizzy.

  Figurální malba mě velmi láká, avšak ještě musí víc uzrávat, musím víc poznat postup, totiž to, čemu se též říká "la cuisine de l´art".* (*umělecká kuchyně) - Ze začátku budu mnoho škrábat a musím často znova začínat, cítím však, že se přitom víc učím a že mi to dává nový svěží pohled na věc.

   Až mi opět něco pošleš, opatřím si několik dobrých kuních štětců, jež, jak pozoruji, jsou vlastně štětce ke kreslení, aby se jimi kreslila barvami ruka nebo profil. Vůbec je jich třeba i ke kreslení jemných větví stromů atd. Lyonské štětce, i když jsou též jemné, dělají přece příliš široké tahy. S papírem na malování jsem také už skoro u konce, do 1. září ještě ovšem nějaký spotřebuji, ale dojista vystačím s obvyklým. Potom bych Ti ještě rád řekl, že co se týče různých věcí v Tvém dopise, naprosto jsem s Tebou zajedno, především v tom, že velmi rád přisvědčuji, že rodiče jsou s veškerým svým pro a proti lidé, jaké je v dnešní době těžko pohledat, čím dál tím vzácnější - a snad nejsou noví lidé o nic lepší - a musíme si jich jistě tedy tím víc vážit.

   Co se mne týče, rozhodně si jich také vážím, obávám se však, že by se mohlo vrátit, v čem jsi je zatím uklidnil, zvlášť kdyby se se mnou shledali. Nikdy nepochopí, co to znamená malovat, nikdy nepochopí, že postavička kopáče, jednotlivé brázdy rozorané půdy, kousek země, moře a oblaka jsou vážné a tak těžké, ale i tak krásné motivy, že skutečně stojí za to věnovat svůj život zobrazování poesie, která v tom tkví. A kdyby mě pak viděli lopotit se a dřít s prací - a později ještě víc než nyní - kdyby viděli to neustálé seškrabování a měnění, kdyby viděli, jak nejprve přísně srovnávám obraz s přírodou a pak jej opět měním, takže by ani přesně nerozeznali místo nebo figuru - byli by stále rozčarováni; nedovedli by pochopit, že malování se nedaří tak najednou a setrvávali by v domněnce, "že to vlastně neumím" a že skutečný malíř by si počínal jinak. Enfin, neodvažuji se dělat si iluse a obávám se, že se jistě nestane, že to rodiče skutečně upřímně potěší. Není to žádný div a není to jejich chyba, nenaučili se dívat, jak jsme se tomu naučili my oba, vidí věci jinak nežli my, a my nevidíme tytéž věci takovýma očima, neprobouzejí v nás takové myšlenky.

   Je sice dovoleno si přát, aby tomu bylo jinak, ale čekat na to není, myslím, rozumné.

   Těžko dovedou porozumět mé náladě a nedovtípí se, co mě nutí, vídí-li mě dělat věci, které jim připadají nerozumné a podivné, připisují je jakési nespokojenosti, lhostejnosti nebo nedbalosti, přestože v tom přece tkví něco jiného, totiž rozkoš stůj co stůj dostihnout toho, co musím mít pro svou práci. Teď možná upírají zrak na "malbu olejovou barvou", teď to tedy konečně přijde - a běda, obávám se, jak by byli zklamáni, kdyby se na to podívali a neviděli by v tom nic než barevné skvrny; k tomu považují kreslení za jakési "přípravné studium" - výraz, proti němuž mám léta nepřekonatelný odpor a který, jak ostatně víš, pokládám za naprosto nesprávný, a kdyby mě ještě viděli právě tak dělat jako dříve, mysleli by si, že jsem ještě pořád u tohoto přípravného studia.

   Enfin, doufejme v to nejlepší a snažme se, aby se uklidnili.

   Neobyčejně mě zajímá líčení jejich nového prostředí. * (* Nuenen blízko Eidhovenu, nové působiště Vincentova otce.) Nesmírně rád bych se zajísté pokusil malovat takový malý starý kostelík a hřbitov s hroby z písku a s dřevěnými kříži.

   Upřímně doufám, že jednou k tomu dojde. Potom se zmiňuješ o kousku vřesového či sosnového lesa, který je docela nablízku; nuže, i já neustále toužím po vřesovém a sosnovém lese se zvláštními postavami. Žena sbírající chrastí, vesničan nesoucí písek - krátce to nejprostší, jež má v sobě něco velkého jako moře.

   Pořád se obírám myšlenkou, naskytne-li se někdy příležitost a dovolí-li to poměry usadit se někde docela venku, ačkoli mám přece nadbytek látky k malování, park, pobřeží, ryswycké louky zcela nablízku, a tedy doslova na každém kroku motiv.

   Bylo by to též kvůli levnějšímu bydlení, a v tomto okamžiku, pokud vidím, není k tomu žádné určitější příčiny, a proto to nemá naspěch.

   Říkám to jen, abych Ti ukázal, jak je mi sympatická taková krajina, jako ta, kterou líčíš jako nové bydliště rodičů.

   Díky malování cítím se v těchto dnech velice šťastný. Přemáhal jsem se a omezoval se na kreslení, právě proto, že znám tolik smutných příběhů lidí, kteří se do toho tak ukvapeně hnali, hledali to v postupu a zklamáni procitli, aniž to někam přivedli, a kteří se drahými věcmi, jež zbůhdarma vyplácali, zadlužili až po uši. Ze začátku jsem měl z toho strach, hrozil jsem se toho, díval jsem se a i ještě nyní se dívám na kreslení jako na jediný prostředek, aby mě nepotkal tentýž osud, a oblíbil jsem si kreslení, místo abych ho považoval za břemeno. Teď mi však malování skýtá mnoho vůle, přivádí mě do stavu zachycovat efekty dříve nedostupné a jež mi jsou přese všechno přece nejsympatičtější, a skýtá mi v mnoha otázkách daleko víc jasna a nové prostředky k vyjádření efektu, že mě to všechno skutečně činí šťastným.

   V těchto dnech bylo přece v Scheveningen opravdu krásně. Moře bylo před bouří vlastně skoro imposantnější než za skutečné bouře. Při bouři bylo mnohem méně vidět vlny a nebyl to takový efekt jako brázdy zoraného pole.

   Vlny šly za sebou tak rychle, že jedna druhou pohlcovala a při nárazu vodních spoust na sebe tvořila se jakási pěna jako písečný prach, který zahaloval nejbližší popředí moře jakoby dýmem.

   Ostatně byla to zlá bouřtička, a když se na to člověk trochu déle díval, byla tím hroznější a účinnější, čím méně nadělala hluku. Moře mělo barvu špinavé mýdlové vody. Byla tu malá pinka, poslední z řady, a několik malých postaviček.

   V malování je něco nekonečného - nedovedu Ti to vysvětlit, ale právě k vyjádření nálady je to zcela výtečné. V barvách jsou skryté věci harmonie a kontrastu; věci, jež působí samy sebou a jež nelze vyjádřit žádným jiným mediem.

   Doufám, že si zítra budu moci opět vyjít ven.

   Od Zoly jsem ještě četl "Hřích abbého Moureta" a "Jeho Excelence Eugene Rougeon", jež jsou rovněž pěkné. Ušlechtilá postava je, myslím, Pascal Rougeon, lékař, který vystupuje v různých dílech, vždycky však v pozadí. Dokazuje, že i ve zkažené rase lze pevnou vůlí a zásadami zvítězit nad osudem. V práci nalezl sílu, mocnější než povaha, kterou měl od své rodiny, a místo aby se poddával přirozeným sklonům, šel přímou jasnou cestou a nedostal se do kalných vod, v nichž utonuli všichni ostatní Rougeonové. On a Mme François z _Le ventre de Paris" jsou mi nejsympatičtější postavy. Nuže sbohem, mnoho na Tebe myslím a tuze rád bych Tě občas viděl. Přijmi v duchu stisk ruky a důvěřuj mi,

                                                                                 zcela Tvůj Vincent.

Během psaní tohoto dopisu jsem udělal ještě jednu studii chlapce, grisaille, uhel, olej a velmi málo barvy, jen kvůli tónu.

  

L. van Beethoven: Violin Sonata "Spring"... Bílá husička

..  krásné, veselé a vlídné, barevné svátky jara... a hodně radosti! :-)

https://www.youtube.com/watch?v=9nz2Kl9P3r0
Violin Sonata #5 in F Major "Spring" Op. 24 - 
II. Adagio molto espressivo (Beethoven)

:-))

Bílá husička

Sluníčko, slunko, milé Sluníčko...

prosím, kde jsi bylo?

kam ses mi přes zimu zatoulalo?

strádala jsem

bez Tebe bylo mi smutno

sužoval mne bol...

vím, nejsem pěničkou

možná jen bílou husičkou

co úpěnlivě přála si

za letu hřát se v Tvých

veselých žlutavých paprscích...

dlouho čekala jsem

schoulená 

že snad s jarem znovu přijdeš

a rozepnu křídla

vysoko poletím 

k výšinám nedostižným 

za tajemstvím věčného bolu 

i něžných radostí

za úsměvem Tvým...

zpívat si spolu s Tebou!

opustit duše samotu...

Sluníčko...

la lala la... 

:-)

Mozart: Piano concerto n. No. 21 in C major, K.467 Pollini-Muti

.. a protože mám dnes prázdniny,  venku i přes mráčky svítí slunko,  v trávě žlutí se pampelišky, a vůbec, je krásně na světě a s hudbou ještě víc! :-)  dovolte mi, prosím, podělit se o křehkou krásu nádherného, na poslech příjemného a veselého koncertu W.A. Mozarta.. nevšední dojem z kouzelné hudby podtrhuje přednes italského pianisty Maurizio Pollini... děkuji, pánové Mozarte a Pollini! :-)

http://www.youtube.com/watch?v=i2uYb6bMKyI
Mozart: Piano concerto n. No. 21 in C major, K.467 Pollini-Muti  

lala la :-)


*