Ušli jsme stovky kilometrů,
já atom, ty hvězda,
oba součástí pohybu,
kde na všem záleží,
teď však jsem chvíli pryč... jsouc v nitru raněna.
Vdechuji vzduch
z pastvin a lesů,
lemem sukně komíhavě
dotýkám se zelených stvolů, rozvlněných beze slov,
čerstvý vítr s vlasy hraje si!
v loukotích ševelí tlesk deště,
oblaka nade mnou,
nepostižitelný svět...
tu teprve jsem sama sebou
Haló? Haló! Jsi tam?
Příteli, víš...
milovat znamená
vidět budoucnost, a sebe v ní__
